Po nástupu islamistického hnutí Tálibán k vládě v Afghánistánu v srpnu 2021 se tamější situace lidských práv rapidně zhoršila. Největší obětí pronásledování a utlačování jsou především ženy, které s loňským novým srpnovým zákonem nemohou na veřejnosti ani promluvit. Mezinárodní trestní soud se situací v zemi zabývá již od roku 2006, v lednu 2025 byla dokonce podána žádost o vydání dvou zatykačů. Má ale Soud dostatečnou jurisdikci?
Hnutí Tálibán se v Afghánistánu ujalo moci poprvé v roce 1996, kdy se stalo vítězným a nejsilnějším aktérem vnitřního ozbrojeného konfliktu, který v zemi nastal po sovětsko-afghánské válce. Již jejich první vláda se v zemi projevila systematickým porušováním lidských práv, popravováním a pronásledováním politických i náboženských odpůrců a odtrhnutím země od mezinárodního společenství.
Tálibán byl sesazen invazí sil USA a jejich spojenců jako odpověď na teroristické útoky z 11. září spáchané skupinou Al-Káida, kterou Tálibán podporoval a nechal operovat ze svého území. Po úspěšném sesazení Tálibánu a dosazení nové afghánské vlády podporované přítomností spojeneckých vojsk se situace na téměř 20 let proměnila. Tálibán spolu s dalšími ozbrojenými skupinami vedl proti tehdejší vládě a spojeneckým silám mezinárodního společenství povstaleckou válku, která si vyžádala mnoho obětí na straně spojenců i Afghánců.
Hnutí Tálibán se dostalo znovu k moci po stažení amerických a spojeneckých jednotek ze země v srpnu 2021. Hnutí začalo postupně omezovat ženská práva v zemi, a to na základě fundamentalistického výkladu islámského práva šaría kombinovaného s paštunským zvykovým právem. Ženy v Afghánistánu přišly během tří let postupně o právo svobodného pohybu bez doprovodu mužského příbuzného nebo právo studovat vysokou či střední školu.
Zřízeno bylo také oddělení morální policie, které má za úkol hlídat, že se ženy na veřejnosti neoblékají nepatřičně. To pro ně nyní znamená kompletní zahalení těla včetně obličeje a očí. Do arzenálu Tálibánu se vrátily i přísné tresty pro porušení jejich zákonů a zvyků. Za cizoložství, které je považováno za jeden z nejhorších hříchů, jakých se žena může dopustit, byly znovu zavedeny tresty jako bičování či kamenování. Koncem srpna 2024 prosadilo hnutí Tálibán nový zákon, který mimo jiné zakazuje, aby byl na veřejnosti slyšen ženský hlas.
Zločiny Tálibánu z pohledu mezinárodního práva
Činy Tálibánu proti ženám lze z právního hlediska charakterizovat jako perzekuci. Dle článku 7 Římského statutu je perzekuce „úmyslné a závažné zbavení základních práv v rozporu s mezinárodním právem z důvodu identity skupiny nebo kolektivu“ a může být zločinem proti lidskosti. Aby mohl být případ perzekuce předložen před MTS a jeho viník obviněn, je ovšem nutné aby byla perzekuce prováděna v souvislosti s činy uvedenými v článku 7 Římského statutu nebo se zločiny spadajícími do jurisdikce Soudu - tedy zločiny proti lidskosti, genocidia, agrese nebo válečnými zločiny.
Tálibán se během své první i nynější druhé vlády dopouštěl široké škály zločinů proti lidskosti, mířených nejen proti ženám. Mezi další skupiny obyvatelstva pronásledované a utlačované Tálibánem patří například náboženské a etnické menšiny či vzdělaná vrstva. Tálibán se na afghánském obyvatelstvu mohl dopouštět zločinů proti lidskosti v podobě tělesných trestů, mučení, vražd, neoprávněného věznění, nucených sňatků, znásilňování a jiného sexuálního násilí.
Vyšetřování Mezinárodním trestním soudem
Situace lidských práv a svobod v Afghánistánu je Mezinárodním trestním soudem (MTS) monitorována již delší dobu. O povolení vyšetřování údajných zločinů, spojených s ozbrojeným konfliktem v Afghánistánu od 1. května 2003, bylo požádáno již v listopadu 2017. Samotné vyšetřování bylo zahájeno 5. března 2020.
Vyšetřování bylo krátce po svém začátku pozastaveno, neboť vláda Afghánistánu na základě čl. 18 odst. 2 Římského statutu [1] podala žádost o odložení vyšetřování. V říjnu 2022 bylo ovšem vyšetřování znovu obnoveno, neboť bylo prokázáno, že Afghánistán skutečné vyšetřování neprováděl.
K datu obnovení vyšetřování se váže i začátek nezávislého, nestranného a důkladného vyšetřování situace v Afghánistánu, které pokrývá primárně zločiny spáchané Tálibánem nebo Islámským státem v souvislosti s konfliktem v Afghánistánu.
V listopadu 2024 podaly Chile, Kostarika, Španělsko, Francie, Lucembursko a Mexiko oznámení o situaci v Afghánistánu žalobci MTS. To je možné díky článku 14 Římského statutu, podle něhož mohou smluvní státy podat oznámení, domnívají-li se, že dochází k páchání trestných činů spadajících do jurisdikce MTS. Státy vyjádřily své znepokojení nad vážným zhoršením situace v oblasti lidských práv v Afghánistánu, zejména pokud jde o ženy a dívky.
Kancelář žalobce MTS Karima A. A. Khana, která se případem Afghánistánu zabývá, reagovala ujištěním, že na případu aktivně pracuje. Žalobce také naznačil, že v příštích měsících bude možné oznámit konkrétní výsledky.
Tyto výsledky přinesla žádost o vydání dvou zatykačů na vrcholné představitele Tálibánu z 23. ledna 2025. Žalobce žádá o vydání zatykačů na Hajbatulláha Achúndzáda, nejvyššího vůdce Tálibánu, a Abdula Hakíma Hakkáního, předsedu nejvyššího soudu Afghánistánu. Obviněni jsou z perzekuce žen, dívek a dalších skupin, které jsou Tálibánem považovány za nepohodlné. Konkrétně se měli dopouštět odpírání základních lidských práv jako práva na život, svobodu, volný pohyb, svobodu projevu, vzdělání, shromažďování a soukromý život.
Jurisdikce MTS a možné budoucí komplikace
MTS může stíhat zločiny spáchané v Afghánistánu, protože země v roce 2003 ratifikovala Římský statut. Soud tak má pravomoc vyšetřovat zločiny, které se na jeho území staly od 1. května 2003 nebo které mají souvislost s ozbrojeným konfliktem v Afghánistánu, pokud jsou se situací v zemi dostatečně propojeny a byly spáchány na území jiných států, které přijaly Římský statut.
Žalobce o žádosti o vydání zatykačů rozhodl na základě většího množství důkazů o porušování lidských práv, včetně výpovědí znalců a svědků, úředních nařízení, forenzních zpráv, audiovizualnich materiálů a výpovědí samotných podezřelých a dalších představitelů Tálibánu. Na základě prověřených důkazů lze činy spáchané osobami uvedenými v žádosti kvalifikovat jako zločiny lidskosti podle článku 7 Římského statutu, což znamená, že spadají do jurisdikce MTS. O tom, zda k vydání zatykačů skutečně dojde rozhodne Přípravný senát MTS.
Kancelář žalobce se chce v budoucnu zaměřit na odsouzení většího počtu vysokých představitelů Tálibánu. Budoucí kroky ve vyšetřování závisí také na podpoře a spolupráci ostatních států. Překážkou se může stát stále nejasný postoj mezinárodního společenství k situaci v Afghánistánu. Po nástupu Tálibánu k moci přerušilo velké množství států a mezinárodních organizací obchodní a diplomatické vztahy s Afghánistánem, což vedlo k rozsáhlému zhoršení ekonomické situace a chudoby, která by dlouhodobě mohla připravit o život množství afghánských civilistů. Udržování ekonomických vazeb na Afghánistán zase de facto podporuje a financuje současnou vládu Tálibánu. Toto dilema se tedy může projevit i v postojích jednotlivých států k dalšímu vyšetřování.
Největší komplikací pro dosažení spravedlnosti, i v případě vydání zatykačů, je povaha tálibánského režimu. Ten své vysoko úřadující představitele před Soud nevydá a šance na jejich zatčení je tedy reálná pouze pokud dotyční opustí území Afghánistánu.
Poznámky
[1] Podle článku 18 Římského statutu žalobce MTS oznamuje příslušným státům zahájení vyšetřování, načež státy mají měsíc na to, aby soud informovaly o tom, zda zločiny samy vyšetřují. Pokud by vnitrostátní orgány daného státu zločiny samy efektivně vyšetřovaly, MTS na základě principu komplementarity vyšetřování odloží.
Zdroje
Hasrat-Nazimi, W. (2024). Taliban's new laws ban Afghan women from speaking in public. DW. Získáno z https://www.dw.com/en/how-talibans-new-rules-further-silence-women-in-afghanistan/a-70054470.
International Crisis Group. (2023). Restricting Education for Women and Girls. In Taliban Restrictions on Women’s Rights Deepen Afghanistan’s Crisis (p. 3-6). International Crisis Group. Získáno z http://www.jstor.org/stable/resrep47378.5
Kelly, A., and Zahra J.. (2024) ‘Frightening’ Taliban law bans women from speaking in public. The Guardian. Získáno z https://www.theguardian.com/global-development/article/2024/aug/26/taliban-bar-on-afghan-women-speaking-in-public-un-afghanistan.
Křeková, K., and Čáslavová V. (2024). Postavení žen a jejich práva v Afghánistánu během druhé vlády Tálibánu. Security Outlines. Získáno z https://www.securityoutlines.cz/postaveni-zen-a-jejich-prava-v-afghanistanu-behem-druhe-vlady-talibanu/.
International Criminal Court. (2024). Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC on the Situation in Afghanistan: receipt of a referral from six States Parties. Získáno z
International Criminal Court. (2024). Statement of ICC Prosecutor Karim A. A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in Afghanistan. Získáno z https://www.icc-cpi.int/news/statement-icc-prosecutor-karim-aa-khan-kc-applications-arrest-warrants-situation-afghanistan
International Criminal Court. (2024). Afghanistan. Získáno z https://www.icc-cpi.int/afghanistan
Ahmadi B., Baillie L. and Luloff G. (2024). What an ICC Case on Mali Means for Prosecuting Taliban Gender Crimes. United States Institute of Peace. Získáno z https://www.usip.org/publications/2024/09/what-icc-case-mali-means-prosecuting-taliban-gender-crimes
Fotografie
Poslední chvíle žen na univerzitách a školách. Female students at Kabul medical university, under the Taliban, autor: Masood Shnizai, 28. září 2022, zdroj: Flickr
