Evropský soud pro lidská práva odmítl žádost Nejvyššího soudu Rumunska o poradní stanovisko

Soudní dvůr Evropské unie objasnil podmínky, za kterých mohou být zatýkací rozkazy Velké Británie vykonávány v EU

Dlouhodobé uchovávání údajů porušuje právo na soukromí podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech  

Evropský soud pro lidská práva odmítl žádost Nejvyššího soudu Rumunska o poradní stanovisko

V únoru 2024 podal Nejvyšší soud Rumunska žádost o poradní stanovisko Evropského soudního dvora ve věci konfiskace peněz rumunského státního úředníka. Rumunské orgány měly za to, že státní úřednice, která patřila do kategorie osob pracujících ve veřejném sektoru, jež jsou povinny deklarovat svůj majetek a zájmy, nedokázala prokázat původ peněz, které byly zabaveny po auditu jejích příjmů. Nejvyšší soud proto požádal ESLP, aby vydal stanovisko ke dvěma otázkám týkajícím se výkladu článku 6 o právu na spravedlivý proces Evropské úmluvy o lidských právech a článku 1 Protokolu č. 1 o ochraně majetku k Úmluvě. 

ESLP se rozhodl žádost odmítnut, protože se podle jeho názoru nejednalo o podstatnou otázku ve smyslu čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 16 Úmluvy. Ten říká, že nejvyšší soudy mohou žádat ESLP o poradní stanoviska pokud se otázky týkají výkladu nebo uplatňování práv a svobod stanovených v Úmluvě. 

Ve svém rozhodnutí k odmítnutí žádosti ESLP dospěl k závěru, že jeho judikatura je dostatečně rozvinutá, pokud jde o položené otázky, a že dokonce i několik aspektů této judikatury bylo trefně citováno v rozhodnutí rumunského Nejvyššího soudu. ESLP tak velmi podobně argumentoval jako v případě odmítnutí žádosti o poradní  stanovisko předloženo estonským Nejvyšším soudem v únoru 2024, o kterém jsme již psali v květnovém bulletinu (viz Bulletin květen 2024, str.15). 

 

Soudní dvůr Evropské unie objasnil podmínky, za kterých mohou být zatýkací rozkazy Velké Británie vykonávány v EU

V roce 2021 podepsala Evropská unie a Velká Británie Dohodu o obchodu a spolupráci, která upravuje jejich vztahy po brexitu. Dohoda mimo jiné stanovuje justiční spolupráci v trestních věcech, která se inspiruje mechanismem předávání osob na základě zatýkacího rozkazu. Soudní dvůr EU (dále SDEU) v rozsudku z června 2024 rozhodl, že justiční orgány členských států, které jsou požádány o výkon takového zatýkacího rozkazu, musí provést samostatné posouzení toho, jestli by vydáním do Velké Británie mohlo dojít k porušení práv osoby, na kterou byl vydán zatykač, které zaručuje Listina základních práv Evropské unie. 

Rozsudek SDEU je reakcí na otázku položenou Nejvyšším soudem Severního Irska. Soudce okresního soudu v Severním Irsku vydal čtyři zatýkací rozkazy na osobu podezřelou z terorismu. Dotčená osoba ve svém odvolání k Nejvyššímu soudu Severního Irska tvrdila, že její předání je neslučitelné se zásadou zákonnosti trestných činů. To protože by ji mohli být uloženy vyšší tresty z důvodu nepříznivé změny pravidel podmíněného propuštění, kterou Spojené království přijalo po údajném spáchání dotčených trestných činů.

Nejvyšší soud Spojeného království již dospěl k závěru o slučitelnosti těchto pravidel s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud Irska následně položil SDEU otázku, zda lze stejný závěr vyvodit i o zásadě zákonnosti trestných činů a trestů, jež je zakotvena v Listině EU.

SDEU ve svém rozsudku uvedl, že systém předávání odsouzených v rámci EU spočívá na základě vzájemné důvěry a vzájemného uznávání mezi členskými státy. Je založen na předpokladu, že státy sdílí s ostatnými členskými státy společné hodnoty. Podle SDEU nicméně Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Velkou Británii takovou vzájemnou důvěru nezakládá, a to tím spíše, že Velká Británie není součástí evropského prostoru bez vnitřních hranic. Proto musí vykonávající justiční orgán členského státu v případě, že se vyžádaná osoba dovolává nebezpečí porušení jejího práva zakotveného Listinou EU, zkoumat podrobně všechny relevantní údaje aby posoudil, jaká bude situace dotčené osoby po vydání do Velké Británie. 

 

Dlouhodobé uchovávání údajů porušuje právo na soukromí podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech  

V červenci 2024 Evropský soud pro lidská práva vydal rozsudek ve věci Borislav Tonchev v. Bulharsko a rozhodl, že dlouhodobé uchovávání údajů souvisejících s náhradním správním trestem je v rozporu s článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech. V roce 2013 byl žadatel Borislav Tonchev propuštěn z funkce vězeňského dozorce, protože jeho zaměstnavatel zjistil, že byl v roce 2004 přistižen při řízení pod vlivem alkoholu, za což dostal pokutu, o níž byla následně vytvořena fyzická záznamová karta. Ta byla později vymazána, ale elektronický záznam o této sankci bulharské Ministerstvo vnitra dále uchovalo, i když po uplynutí pěti let měli být veškeré informace vymazány. Případ se tak týká otázky, zda neomezené uchovávání údajů o takových správních sankcích bylo v souladu se zákonem. 

Stěžovatel se odvolal na článek 8 o právu na respektování soukromého a rodinného života Úmluvy a upozorňoval na uchovávání údajů souvisejících s jeho správním postihem a na skutečné a potenciální zpřístupnění těchto údajů. Tvrdil, že předpisy týkající se uchovávání byly nejasné, protože zatímco fyzická záznamová karta o správních postizích musela být do února 2013 smazána po pěti letech, nebylo jasné, zda elektronické údaje odvozené z těchto karet musí být také smazány, nebo zda mohou být uchovávány déle, či neomezeně.

ESLP ve věci rozhodl, že zpracování údajů o odsouzeních a souvisejících opatřeních je spojeno se soukromým životem osob, kterých se tyto údaje týkají, a tedy podléhá ochraně podle článku 8 Úmluvy. Dále ESLP uvedl, že zpracování těchto údajů ze strany státu představuje zásah do práva na respektování soukromého života, protože tyto údaje jsou citlivé a mohou ovlivnit dotčeného jednotlivce. ESLP také rozhodl, že bulharská právní úprava o uchovávání tohoto typu údajů byla nejasná a tudíž informace nebyly drženy oprávněně. 

 

Zdroje

[1] Eulawlive. (16. dubna 2024). ECtHR rules in Tonchev v. Bulgaria: Violation of privacy rights due to prolonged data retention. Dostupné z: https://eulawlive.com/ecthr-rules-in-tonchev-v-bulgaria-violation-of-privacy-rights-due-to-prolonged-data-retention/ 

[2] Evropský soud pro lidská práva. Borislav Tonchev v. Bulharsko. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng#_Toc161755899

[3] Evropský soud pro lidská práva. (28. června 2024) Request for advisory opinion rejected. Dostupné z: https://prd-echr.coe.int/web/echr/w/request-for-advisory-opinion-rejected

[4] Tisková zpráva ECHR 170 (28. června 2024). Soud zamítl žádost o poradní stanovisko od Nejvyššího soudu kasace a spravedlnosti Rumunska. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/fre-press?i=003-7987179-11142667

[5] Tisková zpráva SDEU 117 (29. července 2024). Rozsudek ve věci C-202/24, Alchaster. Zatýkací rozkazy vydané Spojeným královstvím: Soudní dvůr objasnil podmínky, za kterých mohou být vykonány v Evropské unii. Dostupné z: https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2024-07/cp240117cs.pdf

 

Fotografie

Žádost Rumunska o poradní stanovisko ESLP byla zamítnuta. Bucharest - Supreme Court 02, autor: Joe Mabel, 18. prosinec 2014, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 3.0 DEED.