Eritrea – zločiny proti lidskosti na denním pořádku?

Kateřina Studecká

Vyšetřovací komise pro lidská práva v Eritreji zkoumala od září 2014 lidskoprávní situaci v této zemi. Základní závěr vyšetřování zní: „Komise shledala, že v Eritreji jsou ze strany vládní moci páchána systematická, rozšířená a hrubá porušení lidských práv, z nichž není vyvozována žádná odpovědnost.“

Byť součástí mandátu Vyšetřovací komise pro lidská práva v Eritreji (dále jen „Komise”) nebylo zkoumat možné páchání zločinů podle mezinárodního práva, inkorporovala do svých závěrů podezření na páchání zločinů proti lidskosti.

Zpráva Komise (dále jen „Zpráva“) hned v úvodu upozorňuje na fakt, že eritrejská vláda odmítla spolupracovat při vyšetřování, a na zasedání Rady OSN pro lidská práva eritrejští zástupci uvedli, že rezoluce a mandáty zaměřující se na jednu konkrétní zemi jsou v rozporu s principy OSN jako nestrannost a objektivita. Komisi, která byla založená rezolucí č. 26/24 Rady OSN pro lidská práva, byl tak odepřen přístup do země, nicméně Zpráva je postavena na svědeckých výpovědích od 550 osob žijících ve třetích zemích a 160 písemných podáních.

Na necelých pětistech stranách Komise popisuje metodologii svého zkoumání, historii země a současný kontext porušení lidských práv, uvádí své závěry a doporučení a Zpráva obsahuje mj. také mapy nebo satelitní snímky některých detenčních zařízení. Komise složená z odborníků Michaela Smithe (předseda), Victora Dankwy a Sheily B. Keetharuthové hodnotila stav lidských práv zjištěný ze svědeckých výpovědí a písemných podání ve vztahu k mezinárodním závazkům, které na sebe Eritrea svobodně převzala.

Eritrea je smluvní stranou mnoha univerzálních i regionálních úmluv o lidských právech, k nimž přistoupila postupně od svého oficiálního vzniku v roce 1993. Konkrétně se jedná např. o Úmluvu o právech dítěte, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, Africkou chartu práv člověka a národů, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a další.

Ústava pouze naoko

Jak již bylo uvedeno, Zpráva nastiňuje i historický vývoj Eritreje a dovozuje, že nastalá situace je tragickým výsledkem původně pravděpodobně dobře myšlené touhy po ochraně a zajištění přežití mladého státu. Tyto snahy však velice rychle degenerovaly v používání totalitních praktik sloužících k udržení moci Eritrejské lidově osvobozenecké fronty (Eritrean People’s Liberation Front) a později Lidové fronty za demokracii a spravedlnost (People’s Front for Democracy and Justice).

Komise uvádí, že původní příslib demokracie ztělesněný v Ústavě z roku 1997 byl rychle potlačen a zažehnán eritrejskou vládou a Ústava nikdy ve skutečnosti implementována nebyla. Vláda vytvořila represivní systémy na kontrolu, umlčování a izolování jednotlivců, kterými je připravila o jejich základní práva.

Ze svědeckých výpovědí vyplývá, že ve státě jsou běžné praktiky jako zatýkání, mučení a mimosoudní popravování. Právo na soukromí je obyvatelům Eritreje omezováno rozsáhlým sledovacím systémem, který jde nad rámec potřeb národní bezpečnosti a prevence kriminality. Osobní svoboda je omezována prostřednictvím různých druhů arbitrárně vydávaných povolenek, průkazů totožnosti a výstupních víz. Svoboda projevu, svoboda tisku a právo na shromažďování jsou také potlačovány a osoby, které si dovolí vládu kritizovat, jsou označeny za zrádce a pokud jsou shledány “vinnými”, jsou tvrdě trestány.

Právo na spravedlivý proces je velice často porušováno, v trestněprávní oblasti se eritrejské orgány neřídí ani základními zásadami, vyšetřovatelé a vojenští vůdci vystupují často zároveň v roli soudců. Celý soudní systém je ve Zprávě popsán jako závislý na vládě a neschopen zaručovat dodržování a ochranu lidských práv eritrejských obyvatel.

Komise také přináší velice znepokojující zprávu o rozšířeném a systematickém mizení osob. Od roku 1991 zmizely desítky osob ze známých i neznámých důvodů. Jedná se zejména o potenciální disidenty, novináře nebo náboženské vůdce. Tyto osoby nejsou ve většině případů předvedeny před soud, jsou umístěny v neznámých detenčních zařízeních a jejich rodinným příslušníkům je vyhrožováno, že je potká stejný osud, pokud se budou dožadovat informací o svém příbuzném.

U zmizelých osob panuje podezření na zásah do jejich práva na život, práva nebýt podroben mučení, krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, práva na lidské zacházení a respektování důstojnosti v souvislosti s omezením osobní svobody a právo na svobodu. S ohledem na utrpení, která tato zmizení přináší členům rodin zmizelých osob, je porušováno také právo nebýt podroben mučení, krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení rodinných příslušníků.

Jako jedna z nejhorších praktik osvojených eritrejskou vládou se jeví zavedení povinné vojenské služby, která je v podstatě prostředkem zotročení obyvatelstva a v rámci jejího výkonu se kumulují téměř všechny výše uvedené praktiky. Vojáci jsou nuceni ve službě setrvat mnoho let namísto stanovených 18 měsíců (Zpráva uvádí případ Eritrejce, který uprchl po 17 letech služby) a v průběhu výkonu služby jsou podrobeni mučení, sexuálnímu mučení nebo nuceným pracím. Jsou známy případy poprav za pokus o vyhnutí se naverbování do povinné vojenské služby, a to ještě v roce 2013.

Komise ve svých závěrech uvádí, že na základě zjištění provádění těchto praktik (mimosoudní popravy, mučení, sexuální mučení, povinná vojenská služba a nucené práce) nabyla podezření, že v Eritreji mohly a stále mohou být páchány zločiny proti lidskosti.

Jak dále naložit se závěry Komise?

Jak bylo uvedeno na začátku tohoto článku, mandát Komise se nevztahoval na zkoumání, zda došlo k páchání zločinů podle mezinárodního práva. Komise tedy nemohla na základě svých zjištění např. doporučit postoupení situace v Eritreji Mezinárodnímu trestnímu soudu, ale přesto uvedla, že se domnívá, že k páchání zločinů proti lidskosti došlo. Je tedy otázkou, co se s tímto polovičatým závěrem Komise bude dít dále.

Vzhledem k tomu, že Eritrea není smluvní stranou Římského statutu, mohlo by dojít na postoupení situace Mezinárodnímu trestnímu soudu Radou bezpečnosti OSN podle čl. 13 písm. b) Římského statutu. K tomuto by mohla Radu bezpečnosti vyzvat Rada OSN pro lidská práva, která se bude Zprávou zabývat na svém 29. zasedání, jež bude probíhat od 15. června do 3. července 2015. Ať už bude následný postup jakýkoliv, pokud by se potvrdilo, že výše uvedené jednání naplňuje pojmové znaky zločinů proti lidskosti, znamenalo by to, že eritrejská vláda páchá zločiny podle mezinárodního práva na denním pořádku již několik let.

Zpráva však pouze nekonstatuje, že dochází k určitým porušením mezinárodního práva, ale obsahuje také doporučení adresovaná eritrejské vládě pro nápravu situace.[1] Zpráva byla vládou odmítnuta a obzvláště ohnivé kritiky se dočkala ze strany eritrejského velvyslance v Keni Beyena Russoma, který ji označil za „ohavnou a nechutnou“ a její obsah za „pobuřující“. Dále uvedl, že Eritrea považuje podporu a ochranu lidských práv za dlouhodobý proces, který by neměl být konfrontační a Zpráva je podle něj neodůvodněným útokem na eritrejskou vládu, obyvatelstvo a eritrejské spojence v mezinárodním společenství.[2]

Ekonomičtí migranti? Ne tak docela…

Zpráva Komise může být důležitým informačním prostředkem také pro evropskou a obzvláště negativní českou veřejnost v kontextu aktuální debaty o přijímání migrantů hledajících útočiště v Evropské unii. V této souvislosti se objevily zprávy, že Česká republika by měla přijmout mj. uprchlíky právě z Eritreje. Zároveň se lze na různých platformách (média, sociální sítě aj.) setkat s názorem jak u veřejnosti, tak u politických představitelů, že se jedná „pouze“ o ekonomické migranty stěhující se za lepším živobytím, a tak tyto osoby přijímat nemusíme a ani bychom neměli. Hrůzná svědectví eritrejských emigrantů obsažená ve Zprávě jsou však důkazem, že zlepšení ekonomické situace není primární motivací jejich odchodu z rozervané vlasti a že v zemi původu jim hrozí reálné nebezpečí, což je kvalifikuje jako uprchlíky, jimž jsme dle mezinárodního práva naopak povinni poskytnout ochranu.

______________

Poznámky:

[1] Mezi tato doporučení patří plná implementace Ústavy z roku 1997, přiznání porušování lidských práv a zajištění odpovědnosti, okamžité propuštění všech nezákonně a svévolně zadržených osob, okamžité zanechání praktik, jako je mučení, omezení povinné vojenské služby na předepsaných 18 měsíců a učinění opatření na zajištění skutečné rovnosti na základě pohlaví.

[2] https://www.youtube.com/watch?v=N5nvJfJJ4-Y

Zdroje:

CCTV Africa. 2015. Eritrean Ambassador to Kenya: UN Report is Sickening and Disgusting. (https://www.youtube.com/watch?v=N5nvJfJJ4-Y).

Rada OSN pro lidská práva. 2015. Report of the commission of inquiry on human rights in Eritrea. (http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/CoIEritrea/Pages/ReportCoIEritrea…).

Foto: Andrea Moroni, www.fl ickr.com, CC BY-NC-ND 2.0.