Před přijetím Lisabonské smlouvy se Evropská unie rozhodla, že se za účelem posílení ochrany lidských práv v Evropě podrobí externí kontrole ze strany Evropského soudu pro lidská práva. Tento úmysl vtělila do článku 6 odst. 2 SEU v podobě povinnosti Unie přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se tedy rozproudila jednání mezi zástupci Evropské komise a Rady Evropy, jejichž výsledkem má být přístupová smlouva EU k Úmluvě. Tato jednání se po třech letech snad již začínají chýlit ke zdárnému konci, protože v pátek 5. dubna 2013 bylo dosaženo dohody mezi zástupci 47 členských států Rady Evropy a Evropskou unií o znění dlouho očekávané přístupové smlouvy.
Navržená přístupová smlouva bude nyní postoupena Soudnímu dvoru EU, aby k němu zaujal své stanovisko. Samotný text návrhu smlouvy obsahuje pro zajímavost např., jakým způsobem by se měl Evropský parlament podílet na výběru soudců ESLP, jak bude Unie zastoupena ve Výboru ministrů Rady Evropy, v jakých případech bude disponovat hlasovacími právy atd. Za zmínku stojí dále ustanovení článku 1 odst. 3 návrhu, v němž je v jeho poslední větě zdůrazněno, že nic, co je stanoveno v Úmluvě či jejích protokolech, neuvaluje na EU povinnost přijmout opatření či jinak jednat, aniž by k tomu Unie měla podle práva EU svěřené pravomoci.
O případných problémech, které by mohl přístup EU k Úmluvě vyvolat, diskutovali na jednom ze svých pravidelných setkáních i zástupci soudců Soudního dvora EU a ESLP. Dne 27. ledna 2011 vydali společné stanovisko týkající se otázky, jak by měla být řešena situace, kdy by ESLP obdržel stížnost, v níž by byl namítán nesoulad ustanovení práva EU s Úmluvou. Soudci obou evropských soudů se shodli na tom, že v takovém případě by mělo být předmětné ustanovení práva EU nejprve posouzeno Soudním dvorem EU a teprve poté by se danou otázkou měl zabývat ESLP.
Dosažení konsenzu ohledně znění přístupové smlouvy mezi EU a Radou Evropy je po třech letech jednání důležitým krokem, ne-li snad přímo skokem, který konečné přistoupení Unie k Úmluvě činí mnohem realističtějším, než se mohlo ještě před několika měsíci zdát.
Zuzana Melcrová