Kateřina Studecká
Koncem listopadu se objevily na internetu zprávy informující o tom, že v jihoafrickém státě Angola byl „zakázán“ islám s tím, že jej Angola neuznává jako náboženství, ale jako kult, a v celém státě byly zavřeny, popř. přímo zničeny mešity. Angolský ministr kultury Rosa Cruz e Silva prohlásil, že legalizace islámu nebyla schválena ze strany ministerstva spravedlnosti, a tak zůstanou všechny mešity zavřeny až do odvolání. V mnoha školách a na dalších veřejných místech bylo zakázáno nosit šátek a objevily se incidenty napadení zahalených žen.
Angola téměř okamžitě tyto zprávy dementovala, alespoň tedy do určité míry. Z dostupných informací totiž vyplývá, že vláda sice popřela, že by uvrhla vyložený zákaz na praktikování islámu, ale nepopírá, že skutečně došlo k zavření mešit a k dalším výše uvedeným událostem. Tyto kroky byly totiž uskutečněny v souladu s angolským právem a nejedná se tak dle vyjádření angolské vlády o náboženskou perzekuci. Jiná vyjádření se však přiklání k názoru, že islám nemohl být v Angole zakázán jednoduše proto, že nikdy nebyl jako náboženství uznán. Na základě angolského zákona musí mít náboženská skupina minimálně 100 tisíc členů přítomných ve dvanácti provinciích státu (z celkového počtu osmnácti provincií), aby byla oficiálně uznána a získala tak právo na zřizování škol a míst k modlitbám. V Angole je však dle nynějších odhadů pouze asi 90 tisíc muslimů.
I když se na první pohled zdá, jakoby nastalá situace v Angole byla něčím zlomovým a nečekaným, při bližším pohledu je zjevné, že se jedná spíše o vyvrcholení dlouholetého vývoje negativního přístupu k islámu v Angole, potažmo v širším regionu jižní Afriky. V Angole, která je až z 90 % křesťanská, jsou protiislámské nálady jasně patrné, kdy např. v dubnu 2012 bylo na vládou podporovaném workshopu prohlášeno, že islám není v Angole vítaný. Za poslední dva roky bylo také v Angole zničeno osm mešit. Za těmito incidenty však nestály pouze protiislámské skupiny obyvatel, ale podle mezinárodní zprávy o svobodě vyznání za rok 2012, kterou zpracoval americký Úřad pro demokracii, lidská práva a práci (Bureau of Democracy, Human Rights and Labor), zničila samotná angolská policie základy dvou nových mešit, k jejichž stavbě měla muslimská skupina povolení.
Z výše uvedené zprávy také vyplývá, že již v minulosti bylo běžnou praxí ze strany vládních agentur zavírat mešity, školy a komunitní centra. Navzdory tomu angolská vláda opakovaně ujišťovala, že chrání dosud neuznané malé náboženské skupiny a že není součástí její politiky zavírat mešity a další islámské instituce a zařízení. Domnívám se však, že prohlášení o ochraně malých náboženských skupin v situaci, kdy na základě angolského trestního zákoníku se mohla jakákoliv osoba praktikující islám dopustit trestného činu kvalifikované neposlušnosti (qualified disobedience), působí pouze jako prázdná fráze.
Předseda Islámské komunity v Angole (Islamic Community of Angola) David Já uznal, že počet muslimů v zemi sice nedosahuje počtu požadovaného zákonem pro uznání náboženské skupiny, ale kritizuje už samotnou existenci takové kvóty. Říká, že angolská ústava zakotvuje oddělení státu a náboženství, což odporuje rozhodnutí vlády regulovat náboženské otázky zákonem. Nelze sice souhlasit s názorem, že z oddělení státu a náboženství vyplývá nemožnost státu regulovat jakékoliv otázky církví a náboženských společností, ale je zřejmé, že minimální hranice 100 tisíc obyvatel pro registraci církve v Angole je poněkud nadsazená (např. oproti 300 osobám nutným pro registraci církve v České republice) [1], a je otázkou, zda je takto nastavená hranice v souladu s angolskou ústavou a stejně tak mezinárodněprávními garancemi práva na svobodu náboženského vyznání. David Já proto vyjádřil úmysl Islámské komunity věc předložit angolskému ústavnímu soudu, a tak může mít situace v budoucnu ještě zajímavý právní vývoj.
Poznámky:
[1] Podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích je nutné k návrhu na registraci církve přiložit podpisy nejméně 300 občanů a pro získání tzv. zvláštních práv (právo zřizovat církevní školy, vyučovat náboženství na státních školách atd.) je nutné přiložit tolik podpisů, kolik činí nejméně 1 promile obyvatel ČR. Hranice jedné promile je i v ČR kritizována jako příliš vysoká a přesto by v Angole představovala „pouze“ asi 20 tisíc obyvatel oproti nyní požadovaným 100 tisícům.
