Trestný čin nuceného manželství není novým pojmem. Jako zločin proti lidskosti ho posoudily již tři mezinárodní soudní orgány, naposledy Mimořádné senáty soudu pro Kambodžu (ECCC), které se zabývaly nuceným manželství v rámci státní politiky Rudých Khmerů v sedmdesátých letech minulého století. 

Kriminalizace nuceného manželství má v rámci mezinárodního práva spletitou historii. První zlom ve stíhání sexuálních trestných činů a genderově podmíněného násilí na poli mezinárodního práva představovala rozhodnutí [1] Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu (ICTR). Tyto ad hoc tribunály [2] označily určité formy sexuálního násilí jako zločiny proti lidskosti a jako válečné zločiny. 

Znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace a další formy sexuálního násilí srovnatelné závažnosti jsou pak výslovně vyjmenovány v článku 7 a v článku 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (MTS). Nucené manželství však výslovně do Římského statutu zahrnuto nebylo. Statut ale obsahuje další podstatnou kategorii zločinů proti lidskosti – tzv. jiné nelidské činy, které při stíhání nuceného manželství hrají zásadní roli. 

Nucené manželství poprvé před mezinárodním soudem

Zásadní posun ve stíhání nuceného manželství představovalo rozhodnutí Zvláštního soudu pro Sierra Leone (SCSL) ve věci Brima et al. SCSL byl založen mezinárodní smlouvou mezi OSN a Sierra Leone za účelem stíhání trestných činů spáchaných během občanské války mezi lety 1991-2002. V reakci na značné množství brutalit, které s sebou občanská válka přinesla, sexuální násilí nevyjímaje, obsahoval statut SCSL zločin sexuálního násilí, který byl zahrnut jak mezi zločiny proti lidskosti, tak mezi válečné zločiny.[3]

První rozhodnutí ve věci Brima et al. zahrnulo nucené manželství pod skutkovou podstatu sexuálního otroctví. Odvolací senát ale toto rozhodnutí zrušil a uzavřel, že nucené manželství patří do samostatné kategorie zločinů proti lidskosti, a to právě do oné „zbytkové” kategorie jiných nelidských činů. Tato kategorie zahrnuje ty zločiny proti lidskosti, které nejsou ve statutech explicitně vyjmenovány.

Pro zařazení mezi jiné nelidské činy musí ale pachatelovo jednání splňovat určité podmínky. Pachatel musí svým činem oběti způsobit vážné duševní či fyzické utrpení, přičemž takové způsobené utrpení musí dosahovat podobné míry závažnosti jako zločiny proti lidskosti, které jsou v Římském statutu výslovně uvedené. Pachatel si navíc musí být vědom, že jeho jednání může výše uvedený účinek mít. Podstatnou podmínkou pro zařazení do kategorie zločinů proti lidskosti je rovněž prokázání, že pachatelovo jednání bylo součástí rozsáhlého nebo systematického útoku proti civilnímu obyvatelstvu, přičemž pachatel si tohoto opět musí být vědom.

Co se odlišení od sexuálního otroctví týče, obžaloba především zdůraznila, že v rámci sexuálního otroctví nemusí docházet k nucenému uzavření manželství, ani oběť nemusí vykonávat činnosti a úkoly, které jsou v tradiční kultuře s manželstvím spojené. Nemusí jít ani o zločin převážně sexuální povahy, protože v rámci manželství nemusí k nekonsensuálnímu styku vůbec docházet. SCSL ve svém rozhodnutí proto definoval nucené manželství jako jednání, kdy pachatel nutí osobu násilím nebo pohrůžkou násilí  k uzavření manželskému svazku, což oběti působí značné utrpení nebo vážnou tělesnou či duševní újmu.

Případ Dominica Ongwena

O Dominicu Ongwenovi jsme v Bulletinu psali již několikrát (např. viz Bulletin červen 2021, s. 8, nebo březen 2015, s. 5). Jedná se o případ Uganďana, který byl v dětství unesen, aby se stal vojákem, načež se sám v dospělosti dopouštěl obdobných zločinů proti lidskosti jako byly páchány na něm. Ač bylo rozhodnutí MTS mediálně sledováno především z těchto důvodů, zabývalo se i nuceným manželstvím a nuceným těhotenstvím.

MTS, obdobně jako SCSL, zkoumal zločin nuceného manželství jakožto jiného nelidského činu. V rámci rozhodnutí se zabýval i argumentem obhajoby, že taková interpretace nuceného manželství porušuje základní princip trestního práva nullum crimen sine lege, dle kterého nelze osobu trestat za skutek, pokud tento skutek není zakázán zákonem. Soud tento argument vyvrátil, když zhodnotil, že stanovený rozsah jiných nelidských činů je dostatečně jasný, aby tomuto principu vyhověl.

MTS i v tomto případě vyloučil podřazení pod trestný čin sexuálního otroctví. Ve svém důsledku to znamená, že obviněný bude odsouzen jak za sexuální otroctví, je-li naplněna jeho skutková podstata, tak za jiný nelidský čin, v tomto případě za vynucení uzavření manželství. MTS tak navázal na judikaturu SCSL.

Nucené manželství jako státní politika

Do hloubky se problému nuceného manželství věnovaly ECCC, které soudily případy spáchané komunistickou stranou Rudých Khmerů, a které v minulém roce ukončily svou činnost. V rámci státní politiky Rudých Khmerů byly oběti nuceny uzavírat manželství pod pohrůžkou smrti, relokace či reedukace. Po svatební ceremonii pak byli manželé nuceni konzumovat manželství před svědky.

Kambodžské případy se od předešlých liší hlavně tím, že zde oběťmi nebyly jen ženy a dívky, ale také muži. Podstatnou odlišností je ale také to, že nucené manželství zde bylo organizováno na institucionální úrovni, bylo součástí státní politiky, zatímco v Sierra Leone se jednalo o individuální pachatele – vojáky, kteří unášeli ženy a dívky, aby se staly jejich tzv. bush wives.

Hlavní rozhodnutí v této souvislosti padlo v případu Nuon a Khieu. ECCC zde zaměřil své zkoumání především na to, zda se zločiny páchané Rudými Khmery rovnají „jiným nelidským činům“. Zvážil přitom psychické a fyzické utrpení, kterému byly oběti vystaveny, když byly donuceny vzít si osobu, kterou zpravidla nikdy předtím neviděly, a když byly nuceny toto manželství před svědky konzumovat. ECCC dospěl k závěru, že podmínky pro zařazení mezi jiné nelidské činy naplněny jsou.

Byl ECCC spravedlivý?

ECCC se rovněž zabýval nuceným pohlavním stykem v rámci takto uzavřených manželství, přičemž shledal, že toto jednání zakládá zločin znásilnění, a tudíž zločin proti lidskosti. ECCC ale vyloučil muže jako oběti znásilnění v rámci nucených manželství, a to především z důvodu definice znásilnění. Definice přijatá ECCC totiž vycházela ze skutkové podstaty trestného činu znásilnění, která platila v období Rudých Khmerů, kdy obětí znásilnění mohla být pouze žena.

ECCC v tomto ohledu ale také zjišťoval, zda byli muži podrobeni sexuálnímu násilí na takové úrovni, která zakládá kvalifikaci jednání jako jiného nelidského činu. Přestože ECCC dospěl k závěru, že muži museli rovněž uzavírat manželství pod pohrůžkami, poněkud překvapivě neshledal, že by byli oběťmi obdobného psychického a fyzického utrpení jako ženy. Údajně z důvodu absence důkazů.

Je zřejmé, že kroky mezinárodních soudních orgánů, i přes některá klopýtnutí, se ubírají správným, a toliko potřebným směrem. Díky rozhodnutím výše uvedených soudních orgánů bylo nucené manželství uznáno jako trestný čin, který jeho obětem způsobuje jak fyzické, tak psychické utrpení. A především díky přelomovému rozhodnutí SCSL je nucené manželství nutné posuzovat jako zločin podle mezinárodního práva. 

 

Poznámky

[1] Jde například o případy Akayesu (ICTR), Furundžija nebo Kunarac et al. (oba ICTY).

[2] Ad hoc tribunály jsou soudní orgány, které jsou vytvořeny specificky pro rozhodování v  konkrétních případech. Zpravidla jsou zřizovány Radou bezpečnosti Organizace spojených národů (OSN) pro projednání závažných porušení mezinárodního práva, jako jsou například válečné zločiny, zločiny proti lidskosti nebo genocida.

[3] O válečný zločin jde pouze tehdy, je-li trestný čin spáchán jednotlivcem v rámci ozbrojeného konfliktu, ať už mezinárodního, či nemezinárodního charakteru. O zločin proti lidskosti se pak jedná tehdy, je-li spáchán v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku na civilní obyvatelstvo, a to bez ohledu na to, zda probíhá ozbrojený konflikt, či nikoli. 

Zdroje

[1] Oosterveld, V. (2019). The Legacy of Ad Hoc Tribunals in International Criminal Law Assessing the ICTY's and the ICTR's Most Significant Legal Accomplishments. Cambridge: Cambridge University.

[2] Mezinárodní trestní soud. (1998). Římský statut. Dostupné z: https://osn.cz/wp-content/uploads/2022/04/Rimsky-statut.pdf.

[3] Zvláštní soud pro Sierra Leone. (2002). Statut Zvláštního soudu pro Sierra Leone. Dostupné z: http://www.rscsl.org/Documents/scsl-statute.pdf.

[4] Zvláštní senáty soudu pro Kambodžu. (2018). Rozsudek sp. zn. 002/19-09-2007/ECCC/TC. Dostupné z: https://drive.google.com/file/d/1LA9ttO7C4fgC1aSb1cAoe9ofzwDuERx5/view?ts=5c9c9bb0.

[5] O’Brien, M. (2. listopad 2022). Symposium on the ECCC: Forced Marriage in the ECCC. Dostupné z: http://opiniojuris.org/2022/11/02/symposium-on-the-eccc-forced-marriage-in-the-eccc/.

[6] MTS. (2022). Judgment of the Appeals Chamber in The Prosecutor v. Dominic Ongwen, Summary. Dostupné z: https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/2022-12/2022-12-15-ongwen-judgment-summary-eng.pdf. https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/CourtRecords/CR2021_04230.PDF.

[7] Zvláštní soud pro Sierra Leone. (2008). Rozsudek sp. zn. SCSL-2004-16-A. Dostupné z: http://www.rscsl.org/Documents/Decisions/AFRC/Appeal/675/SCSL-04-16-A-675.pdf.

[8] Hnátnická, E. Kriminalizace nuceného manželství v mezinárodním právu (diplomová práce). Dostupné z: https://is.muni.cz/th/l7ki4/Kriminalizace_nuceneho_manzelstvi_v_mezinarodnim_pravu-DIPLOMOVA_PRACE.pdf.

[9] TOY-CRONIN, B. A. What Is Forced Marriage? Towards a Definition of Forced Marriage as a Crime Against Humanity. Columbia Journal of Gender and Law. 2010, vol. 19, iss. 2, s. 549. Dostupné z: http://heinonline.org/HOL/Page?handle=hein.journals/coljgl19&div=21&collection=journals&set_as_c.

Fotografie

Oběť nuceného manželství – Zambie. Talk time- Sena from Zambia, who was forced to marry at just 15 (14520939537), autor: DFID, 29. červen 2014, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.0., úpravy: ořez.