Ředitelka věznice Světlá nad Sázavou rozhodla o posledním z dozorců. V rámci argumentů opět zazněla důvěryhodnost dozorců a (ne)důvěryhodnost poškozené. Sáhodlouhé řešení případu tedy konečně skončilo. Otázkou však zůstává jak a zdali je takový konec uspokojivý. Jaký je tedy závěr a jaké bylo odůvodnění ředitelky?

O příběhu sedmi dozorců Vás čtenáře již od loňského roku informujeme v našem Bulletinu. Vývoj byl doposud napínavý a incident poutání na tzv. Ukřižování Ježíše Krista si získal pozornost médií. Vzhledem k justičnímu kolečku mezi první a druhou instancí, v rámci kterých měla každá možnost se k věci vyjádřit třikrát, bylo možné čekat již v podstatě jenom konec kauzy. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (krajský soud) nakonec vyloučil, že by se dozorci dopustili trestného činu. Věc tedy přenechal kárnému řízení vedenému ředitelkou Věznice Světlá nad Sázavou (věznice).

Rozhodnutí ředitelky

O posledním z dozorců, stejně jako v případě předposledního (viz Letní Bulletin, s. 34), ředitelka věznice rozhodla tak, že nebylo prokázáno, že by vůbec došlo ke spáchání přestupku. Odkázala na závěr z druhého rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodu (okresní soud) [2], že posuzovaný skutek nebyl trestným činem, přičemž ani „nedospěl závěru, že by daný skutek měl být posouzen jiným způsobem, tj. jako kázeňský přestupek“. I nadřízený zbylých dozorců tak nakonec nebyl potrestán.

Výpověď posledního dozorce

Výše uvedenému závěru předcházelo vyhodnocení důvěryhodnosti dozorců, zejm. posuzovaného dozorce, a (ne)důvěryhodnosti poškozené, to vše se zohledněním spisové dokumentace; zejména soudního spisu. Dozorce ve své výpovědi zdůraznil, že od celého incidentu již uplynula „velice dlouhá doba“, pročež odkázal na spisovou dokumentaci a pouze zdůraznil pár skutečností v rámci jeho odpovědí při výslechu.

Jeho účast byla na většině dění pouze telefonická. O předvedení poškozené na místo pozdějšího poutání rozhodl telefonicky. Fyzicky přítomen byl pouze při prvním poutání, což vyplynulo i ze spisové dokumentace. Poškozená podle něj byla v tomto momentě „velice agresivní“ a z obavy, že jej napadne přistoupil k jejímu spoutání k předokenní mříži. Od té chvíle řešil vše opět pouze telefonicky. O následovném poutání se tak dozvěděl od jednoho z dozorců, který jí předtím hlásil, že se poškozená postupně uklidňuje. Na závěr doplnil, že celé poutání bylo evidováno dle interních pravidel.

Ředitelkou vybrané závěry ze spisu

Ředitelka postavila své odůvodnění na relativně úzkém výběru ze zjištěných skutečností. Nejprve odkázala na úplně první z rozsudků okresního soudu [3] v části, kde posuzoval tvrzení poškozené, že se nechovala nijak agresivně. To vyvrátil s odkazem na shodná tvrzení dozorců o opaku. Poukázal zde také na specifické rizikové prostředí věznice, kde „příslušníci vězeňské služby mohou být a mnohdy i jsou ohroženi na životě a zdraví ze strany odsouzených a jejich agresivního chování“.

Dále ředitelka věznice zohlednila závěry psychologů shrnuté v protokolu o hlavním líčení okresního soudu ze dne 13. června 2022, tedy v kontextu prvního rozhodnutí okresního soudu, a dalších posudcích. Uváděli, že běžné dodržování pravidel poškozená vnímala „jako pokoření, pohanu, ponižování své osoby“. Poukázali i na její záměr mstít se dozorcům, její potřebu po pozornosti od ostatních, sklony fabulovat fakta a na skutečnost, že byla „extrémně agresivní na adresu příslušníků“. Ředitelka uzavřela, že poškozená byla problémovou odsouzenou s narušenou osobností.[4]

V neposlední řadě se ředitelka věnovala problematice poutání, které dle spisu trvalo s přestávkami celkem 3 hodiny 34 minut a 58 vteřin. Poukázala na to, že v době, kdy došlo k incidentu, ještě nebyly k dispozici přenosné kamery umístěné na uniformách. Tím odůvodnila svoji práci zejména s výpověďmi dozorců. Při vyhodnocování vhodnosti poutání, tak ředitelka zohlednila dosavadní kladné hodnocení dozorců, zjištěnou narušenou osobnost poškozené a její zjištěné agresivní chování. Poutání tak nakonec shledala za v souladu se zákonem.[5]

Možné výtky a s tím související retrospektiva

Nabízí se otázka, k čemu všemu tedy byla veškerá argumentace krajského soudu? Ředitelka věznice se de facto v rámci odůvodnění omezila na první rozsudek Okresního soudu. Poukázat lze na přehlédnuté závěry krajského soudu v jeho druhém rozhodnutí ve věci (viz loňský Letní Bulletin, s. 32-33). Ten zde vyvrátil, že by pro poutání poškozené byly splněny zákonné podmínky a s odkazem na kamerové záznamy rovněž zpochybnil, že by poškozená byla na místě poutání skutečně agresivní.

K závěru okresního soudu, že dle něj v dané věci nedošlo ke spáchání trestného činu, ba ani kázeňského přestupku, lze jednoduše oponovat jeho závěrem z jeho posledního rozhodnutí.[6] Zde uzavřel, že „všichni obvinění si museli být a byli vědomi toho, že jejich jednání, vzhledem ke způsobu a době připoutání [...] je způsobilé poškozené přivodit silnou fyzickou a duševní bolest včetně obav o své zdraví“. Tímto rozhodnutím šesti dozorcům rovněž udělil podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti (blíže viz loňský Listopadový Bulletin, s. 31-32).

K opakovaným snahám o vyvrácení důvěryhodnosti poškozené lze uvést poslední závěr krajského soudu, že se ve výsledku vyjádřila „k prožitku, který skutečně osobně zažila“ (blíže viz Letní Bulletin, s. 33-34). Otázkou tedy zůstává, zdali vůbec celé justiční kolečko bylo zapotřebí. Na druhou stranu alespoň známe časový úsek poutacího incidentu na sekundu přesně.

Poznámky

[2] Rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodu ze dne 11. ledna 2023, č. j. 16 T 17/2021-3041, který je blíže rozebraný v loňském Letním Bulletinu.

[3] Rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. června 2022, č. j. 16 T 17/2021-1987.

[4] Pozornosti neunikla ani předchozí nevhodné jednání poškozené v rámci dřívějších výkonů trestu odnětí svobody. V podstatě byla označena věčnou stěžovatelkou, která je agresivní vůči svému okolí.

[5] Ředitelka při zohlednění praxe v době incidentu neshledala ani žádná pochybení po administrativní stránce. Konec konců i krajský soud nakonec shledal, že dozorci postupovali v rámci tehdy ve věznici zaběhlé praxe.

[6] Rozsudek okresního soudu ze dne 6. 9. 2023 č. j. 16 T 17/2021-3197.

Zdroje

Dubják, J. (2023). Případ (údajného) mučení ve Věznici Světlá nad Sázavou: věc míří potřetí k okresnímu soudu. Bulletin lidských práv, 15. ročník, s. 29-24. Dostupné z: https://www.centrumlidskaprava.cz/sites/default/files/attachement/bulletin/Bulletin_Lidsk%C3%BDch_pr%C3%A1v_%C4%8Dervenec_srpen.pdf

Dubják, J. (2023). Aktuality české sekce. Bulletin lidských práv, 15. ročník, s. 31-33. Dostupné z: https://www.centrumlidskaprava.cz/sites/default/files/attachement/bulletin/Listopadov%C3%BD%20Bulletin.pdf.

Dubják, J. (2024). Derniéra případu (údajného) mučení před krajským soudem. Bulletin lidských práv, 16. ročník, s. 32-35. Dostupné z: https://www.centrumlidskaprava.cz/sites/default/files/attachement/bulletin/bulletin-leto-2024_compressed.pdf. 

Rozhodnutí Ředitelky věznice Světlá nad Sázavou Vězeňská služba ČR ve věcech služebního poměru ze dne 9. 8. 2024 č. j. VS-51720-12/ČJ-2024-8023PR. Poskytnuto na základě žádosti o poskytnutí informace podle z. č. 106/1999 Sb., podané autorem článku.

Fotografie

V případu byla klíčová otázka zákonnosti poutání. Chained (20206263216), autor: Rolf Dietrich Brecher, 1. srpen 2015, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0.