Účastí v pracovněprávním vztahu zaměstnanci vzniká povinnost chránit nejen majetkovou, ale i nemajetkovou sféru svého zaměstnavatele. Porušení této povinnosti je tzv. zásahem do oprávněných zájmů zaměstnavatele. Existují však případy, kdy je tento zásah žádoucí. Za jakých okolností tedy svoboda projevu převáží oprávněné zájmy zaměstnavatele?

Zaměstnanecká loajalita

S výkonem závislé práce se pojí spousta povinností. Mezi ty známější patří například povinnost zaměstnance vykonávat práci či povinnost zaměstnavatele za práci vyplácet odměnu. V pracovněprávních vztazích se však lze setkat i s povinnostmi, které jsou známé méně, a to přestože jsou neméně důležité. Mezi ně patří také povinnost zaměstnanecké loajality.

Přestože tato není v zákoně zmíněna, lze ji dovozovat z jeho znění, zejména pak z § 301 písm. d), potažmo z § 249 odst. 1) zákoníku práce. Ty stanoví, že je zaměstnanec povinen jednat v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a musí si počínat tak, aby předcházel majetkové a nemajetkové újmě zaměstnavatele.

Zaměstnanec je tedy povinen nejen k tomu, aby řádně a včas plnil své pracovní úkoly, dodržoval pracovní předpisy a střežil majetek zaměstnavatele, ale musí navíc také dbát na to, aby nezpůsobil nemajetkovou újmu například tím, že poškodí zaměstnavatelovo dobré jméno.

Co by se však stalo, kdyby zaměstnavatel svým jednáním nepřípustně zasáhl do veřejného zájmu? Pokud by například zpronevěřil veřejné finance? Může zaměstnanci zakázat kontaktovat média – či dokonce orgány veřejné moci –, i v případě, kdyby sám kupříkladu poškozoval životní prostředí či nedodržoval pracovněprávní předpisy?

Svoboda projevu

Nejsilnější zbraní zaměstnance proti zaměstnavateli je většinou slovo, ať už psané či mluvené. Mnohé zásahy do oprávněných zájmů zaměstnavatele tudíž budou výkonem svobody projevu. Náleží proto zaměstnanci lidskoprávní ochrana?

Za účelem posouzení přípustnosti zásahu do lidských práv se používá test proporcionality [1] (pro lidská práva a právní principy totiž platí Alexyho příkaz k optimalizaci).[2] V tom případě norma zákoníku práce musí svobodě projevu ustoupit, neboť není sama o sobě lidským právem, a tudíž se na ni příkaz k optimalizaci nevztahuje.

Jediná situace, ve které je možné svobodu projevu se zaměstnaneckou loajalitou poměřovat, je tak situace, ve které na zaměstnaneckou loajalitu hledíme jako na projev některého právního principu či lidského práva. Pak ovšem v rozporu se svobodou projevu není zaměstnanecká loajalita, nýbrž kupříkladu princip poctivosti či právo na ochranu dobrého jména obchodní společnosti.

Pokud tedy zaměstnanec svým projevem [3] nezasáhne do lidských práv podnikatele nebo do obecných právních principů, nemůže jednat proti oprávněným zájmům zaměstnavatele.

A co na to Ústavní soud?

Obdobně se vyslovil ostatně také Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1990/08 ze dne 23. března 2010. Omezení svobody projevu je podle něj „výjimkou, kterou je nutno interpretovat restriktivně a lze ji ospravedlnit jen kvalifikovanými okolnostmi.“ Shledal proto, že svoboda projevu zásadně převáží povinnost zaměstnanecké loajality. Mezi tyto kvalifikované okolnosti Ústavní soud příkladmo řadí to, zda se jedná o

tvrzení skutečnosti či o hodnotový soud,[4] zda projev sleduje legitimní cíl, zda je učiněn ve veřejném zájmu, zda se dostal k veřejnosti, jaké jsou pohnutky zaměstnance, jaké hrozí zaměstnavateli újmy a další.

Druhá strana mince

Rozhodnutí Ústavního soudu ovšem nepůsobí ve vakuu. Je na ně třeba nazírat ve světle rozhodnutí dalších soudů, které judikaturu Ústavního soudu doplňují a kompletují. Kupříkladu Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 21 Cdo 1043/2016 ze dne 20. března 2017 rozhodl ve prospěch zaměstnavatele, který se dovolával toho, že projevem zaměstnance bylo zasaženo do zaměstnavatelova práva na ochranu pověsti podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Jeho argumentace spočívala v tom, že zaměstnanec [5] o svém projevu prohlásil, že jde o čistá fakta, a nikoli jen hodnotící soudy, a následně neunesl důkazní břemeno; šlo proto o lež, která svobodou projevu chráněna není.

Nelze proto jednoduše uzavřít, že svoboda projevu oprávněné zájmy zaměstnavatele vždy převáží. Je totiž nutné, aby skutková tvrzení, ze kterých se projev skládá, byla pravdivá, a aby zaměstnanec unesl své důkazní břemeno ohledně potenciálně škodlivých výroků.

Shrnutí

Jak vidno, ochrana zájmů zaměstnavatele nemůže být za žádných okolností bezbřehá. Opačný závěr by byl v přímém rozporu se základy pracovního práva. Popíral by totiž základní ochranu zaměstnance jako slabší strany in abstracto.[6] Zaměstnanci se proto zásadně nemusí bát toho, že jim od zaměstnavatele hrozí nějaké nebezpečí, pokud upozorní na jeho nekalé praktiky, zvláště pak pokud je na zjištění těchto praktik veřejný zájem. Je však vhodné si ještě před projevem zajistit dostatek důkazů ke svým tvrzením, aby nebyli nařčeni ze lží.

Poznámky

[1] Test proporcionality spočívá v poměřování kolize dvou či více lidských práv či právních principů. Jeho podstatou je najít stav, ve kterém budou obě posuzovaná lidská práva platit do co nejvyšší možné míry.

[2] Alexyho příkaz k optimalizaci vyjadřuje myšlenku, že pokud jsou některé principy či některá lidská práva v kolizi, pak musí soud najít takové řešení, které šetří obě práva do co nejvyšší míry.

[3] Který však musí být chráněn svobodou projevu, k tomuto viz Bulletin květen 2024, str. 31.

[4] Tvrzení skutečnosti je totiž dokazatelné, kdežto pravdivost hodnotového soudu jako interpretace skutečnosti určit nejde.

[5] Zaměstnanec byl novinář, jemuž musel být znám rozdíl mezi hodnotovým soudem a tvrzením skutečnosti.

[6] Slabší strana in abstracto je strana právního vztahu, která se vždy považuje za slabší stranu. Typově se totiž drží kratší strany provazu.

Zdroje

Alexy, R. A Theory of Constitutional Rights. (2002). Oxford: Oxford University Press

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1990/08 ze dne 23. 3. 2010

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 298/12 ze dne 27. 12. 2012

Přib, J. (2016). Loajalita zaměstnance. Získáno z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/pracovni-pravo/loajalita-zamestnance.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1043/2016 ze dne 20. 3. 2017

Fotografie

Zaměstnanec je povinen chránit oprávněné zájmy zaměstnavatele. Greenwashing, autor: Linda Fleischmannová, 8. srpen 2024, zdroj: Flickr, CC BY-NC-SA 2.0 DEED.