Otec dětí v insolvenci a libovůle soudů při stanovování výživného. Ústavní soud (ÚS) přispěl svým novým nálezem ohledně zpětného stanovení výživného k jeho početné judikatuře věnované vyživovací povinnosti rodičů vůči jejich dětem. Na jakých zásadách stojí stanovení výše výživného soudem a jak v daném případě pochybily obecné soudy? Jak může soud zasáhnout do důstojnosti rodiče při určování výživného?

Slovo úvodem k vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti

Předci a potomci mají zákonem danou vzájemnou vyživovací povinnost. Pro určení její výše soudem jsou rozhodující odůvodněné potřeby spolu s majetkovými poměry dítěte na jedné straně a schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče se zohledněním jeho podílu na péči o dítě na straně druhé. Vyživovací povinnost je tak jedním z projevů rodinné solidarity zakotvené v čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a zároveň se jedná o provedení čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, dle které má každé dítě právo na „životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj“.

Soud by měl ke stanovení výše výživného přistoupit pouze za předpokladu, že je oprávněné dítě potenciálně ohroženo například tím, že jeho rodiče spolu nežijí nebo vzhledem k tomu, že jeden z rodičů vyživovací povinnost neplní. Je na soudu, aby stanovil výši výživného v určitých mezích, přičemž by se měl vyvarovat roli pouhého počtáře a zároveň by se tak měl zamýšlet nad smyslem a účelem zákona.[1] Zákon explicitně nestanovuje striktní výpočet výživného na dítě, nicméně cílem je minimalizovat důsledky nastalé rodinné situace na dítě po finanční stránce, přičemž tím se nemyslí zakonzervování životní úrovně dítěte.[2]

Při určování výše výživného vychází soud i z tzv. potenciality poměrů povinného rodiče. Tuto blíže upravuje ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku. Je tak zohledněno, jaké příjmy by mohl rodič vykazovat při plném využití jeho možností a schopností. Zvažována je i rodičova míra osobní péče o dítě. V tomto ohledu není přípustné, aby se rodič, který nemá dítě svěřené do péče, vyhýbal svým vyživovacím povinnostem. Pozornost je dále věnována i tomu, zdali může rodič svoji situaci zlepšit, případně zdali se dobrovolně a uměle nepřipravuje o příjmy, aby svoji vyživovací povinnost snížil. Kritérium tzv. majetkové potenciality však nemá být soudy uplatňováno mechanicky.[3]

K problematice stanovení výše výživného pro nezletilé děti soudem se blíže věnuje příslušné stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, které vychází z cca 400 rozhodnutí obecných soudů z období před a krátce po přijetí současného občanského zákoníku. Podle něj je obvyklým způsobem plnění výživného „stav, kdy dítě žije ve společné domácnosti rodičů a výživné je plněno v naturální formě“, přičemž skutečnost, že spolu rodiče nežijí, se nijak nedotýká vyživovací povinnosti. V případě, že rodič má příjmy z jiné než závislé činnosti, je zapotřebí hodnotit jeho celkovou životní úroveň, na které má dítě právo se podílet.

Zletilost dítěte podstatně mění pohled na stanovování výše výživného. Tehdy je vhodné zvážit i jeho samotnou opodstatněnost. Na rozdíl od nezletilých dětí, pro které je přiznání výživného odpovídající jejich potřebám pravidlem, v případě zletilých dětí je zapotřebí počítat s jejich schopností postarat se sami o sebe, a tudíž zejména přihlížet ke konkrétním okolnostem daného případu, jako je například časová náročnost studia vysoké školy.[4] Pokud se rodič zbaví svým úmyslným jednáním objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost, dle ÚS to nemůže být přičítáno k tíži jeho nezletilého dítěte.[5] S přihlédnutím k tzv. potencialitě poměrů tak lze uvažovat i v případě zletilých dětí.

Dění před nálezem ÚS

Stěžovatel je otcem tří dětí. Okresní soud v Liberci (okresní soud) na návrh matky zvýšil otcovi výživné na dvě jeho nezletilé děti od března 2019. Stanovené částky byly následovně navýšeny od září 2020 a od března 2022. Dále okresní soud vypočetl nedoplatky na výživném. Stěžovatel tak byl povinen platit měsíčně společně s výživným navíc částku za každý z těchto nedoplatků. K tomu až do března 2022 fakticky platil výživné na svého třetího již zletilého syna.

Okresní soud zde vycházel z toho, že stěžovatel byl do 8. září 2020 v oddlužení, nicméně potřeby jeho dětí se od posledního rozhodnutí o výživném zvýšily, což jej vedlo k jeho navýšení již od března 2019. Okresní soud dále shledal, že od ukončení insolvenčního řízení byl stěžovatel schopen dosahovat přinejmenším minimální mzdy.

Stěžovatel podal odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci („krajský soud”). Ten svým rozsudkem [6] snížil výživné v obdobích od září 2019 a od  září 2020 na obě děti, přičemž změnil i výši nedoplatků. 

Krajský soud považoval za podstatnou změnu poměrů nástup dětí do dalšího stupně vzdělávání dne 1. března 2019, přičemž zohlednil, že otec měl v období jeho oddlužení měsíční příjem 13 000 Kč. Dále krajský soud přihlédl ke stěžovatelovu měsíčnímu přivýdělku 4000 Kč od září 2020. K zápisu v Rejstříku trestů a podmíněnému odsouzení stěžovatele krajský soud uvedl, že se mohl i tak uplatnit v dělnické profesi, kde není výpis z Rejstříků trestů vyžadován. Ohledně období od března 2022 soud zohlednil stěžovatelovu novou práci a mírné zvýšení životní úrovně matky dětí spolu s insolvencí jejího nového partnera.

Nález Ústavního soudu

Stěžovatel rozsudek krajského soudu napadl ústavní stížností. V té předně namítal, že obecné soudy přihlížely k jeho aktuální výši měsíčního výdělku měsíčně a nezohlednily jeho skutečné finanční poměry v období od března 2019 do února 2022, kdy nebyl trvale zaměstnán a svých příjmů dosahoval coby agenturní zaměstnanec, nemluvě o tom, že sám pečoval o svého otce. Zdůraznil, že by bylo nepřípustné, aby byl z důvodu „zlepšení“ současné situace jeho dětí „uvržen do nouze“.

ÚS shledal, že krajský soud nepostupoval v souladu s vyšetřovací zásadou a nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé - příjmy a schopnosti stěžovatele v období od března 2019 do února 2022. Dále při stanovování výživného počítal s částkami, které neodpovídaly doloženým mzdovým listům ani zprávám insolvenčního správce. Nemluvě o tom, že závěr o možnosti stěžovatele uplatnit se v dělnické profesi nikterak nevyplýval ze spisu. V důsledku toho neslo jeho rozhodnutí znaky nepřípustné libovůle.

ÚS nakonec rozhodnutí krajského soudu svým nálezem [7] shledal nepřezkoumatelným, a tudíž zrušil jeho výroky, které se týkaly výživného obou dětí za období od 1. září 2019 do 28. února 2022. Uzavřel, že ve vazbě k danému období došlo ze strany krajského soudu k porušení práva na soudní ochranu, práva na ochranu lidské důstojnosti a práva vlastnit majetek.

Stanovení výživného coby zásah do důstojnosti

ÚS připomenul, že „smyslem výživného je zajistit důstojnost těch, v jejichž prospěch je někomu uloženo platit výživné“, nicméně upozornil i na to, že je nezbytné „respektovat rovněž důstojnost toho, kdo má výživné platit“. Shledal, že nepřiměřené zatížení povinného rodiče, pokud poměry dětí jsou znatelně lepší než poměry rodiče, může zasáhnout rodičovu důstojnost, která je obecnou hodnotou, k jejíž ochraně se hlásí český právní řád. K důstojnosti člověka dále uvedl, že garance její nedotknutelnosti „umožňuje plně užívat své osobnosti“, přičemž odkázal na zakotvení její nedotknutelnosti v samotné preambuli Ústavy. Opětovně tak ÚS zdůraznil, že nelze z lidské bytosti činit pouhý objekt.

 

Poznámky

[1] Nález Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15.

[2] Nález Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2018, sp. zn. III. ÚS 2324/17.

[3] Srov. Nález Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2018, sp. zn. III. ÚS 2324/17 a nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 847/22.

[4] Nález Ústavního soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14.

[5] Viz odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 6. února 2008, sp. zn. IV. ÚS 1181/07. 

[6] Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25, května 2023, č. j. 36 Co 75/2023-179, ve znění opravného usnesení ze dne 29. května 2023, č. j. 36 Co 75/2023-183.

[7] Nález Ústavního soudu ze dne 24. ledna 2024, sp. zn. IV. ÚS 2173/23.

Zdroje

Abbasi, K. (2024, leden). Zpětné stanovení výživného při momentálním zlepšení rodičovy finanční situace [tisková zpráva [tisková zpráva. Získáno z https://www.usoud.cz/aktualne/zpetne-stanoveni-vyzivneho-pri-momentalnim-zlepseni-rodicovy-financni-situace?fbclid=IwAR32ejGFtLLn-clW1AkvHsNUkbmkFn7KaaUxOdYtycxvNrMabA8L5kghrp0.

ČAK. (2016, listopad). Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k problematice o výživném pro nezletilé děti. www.bulletin-advokacie.cz.  Získáno z http://www.bulletin-advokacie.cz/stanovisko-obcanskopravniho-e-deti?browser=mobi.

Nález Ústavního soudu ze dne 6. února 2008 sp. zn. IV. ÚS 1181/07. Získáno z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=57653&pos=3&cnt=3&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14. Získáno z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=85799&pos=82&cnt=82&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2015 sp. zn. IV. ÚS 650/15. Získáno z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=90915&pos=62&cnt=62&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2018 sp. zn. III. ÚS 2324/17. Získáno z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=102136&pos=13&cnt=14&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 9. srpna 2022 sp. zn. I. ÚS 847/22. Získáno z https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=120803&pos=2&cnt=3&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 24. ledna 2024 sp. zn. IV. ÚS 2173/23. Získáno z https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/4-2173-23_AN.pdf.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1968 sp. zn. 1 Cz 27/68. Dostupné z https://sbirka.nsoud.cz/sbirka/9261/.

Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. října 2016 k zjišťování možností, schopností a majetkových poměrů povinného v řízení o výživném pro nezletilé děti. Získáno z https://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/A78271DBD5871055C12580580024F1A4?openDocument&Highlight=0,.

Sdělení č. 104/1991 Sb., federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte.

Usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášeni Listiny základních práva a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Vítková, H. (2017, březen). K některým aspektům mající vliv na určení výše výživného pro nezletilé či zletilé děti. www.epravo.cz. https://www.epravo.cz/top/clanky/k-nekterym-aspektum-majici-vliv-na-urceni-vyse-vyzivneho-pro-nezletile-ci-zletile-dite-105476.html.

Z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

Fotografie

Krajský soud zasáhl do otcovy důstojnosti. Statue George W Bush, autor: Unimatrix osm, 15. březen 2023, zdroj: Wikimedia Commons, CC0 1.0 DEED.