V českém právním řádu dosud chybí zákonná úprava sociálního bydlení. Pohledem Ústavního soudu představuje absence zákona vážné pochybení České republiky, které by v lidech mohlo vzbudit nedůvěru v demokratický právní stát. V čem spočívá důležitost tohoto zákona?

Sociální bydlení

V Evropské unii v důsledku odlišné míry zásahů státu do veřejné sféry neexistuje ucelená definice sociálního bydlení, která by byla jednotná pro všechny členské státy. V českém prostředí s tímto pojmem pracuje Koncepce sociálního bydlení ČR 2015-2020 (dále jen „Koncepce“), která k němu přistupuje jako k systému, který by zajistil důstojné bydlení tomu, kdo vyjádří potřebu obdržet sociální byt a vyhoví zákonným podmínkám.

Sociální bydlení je určené zejména osobám, které se potýkají s bytovou nouzí nebo se nacházejí v jejím přímém ohrožení. Mezi ně patří nejen osoby, které jsou bez domova (nocující venku či na noclehárně) a střechy nad hlavou (využívající služeb azylových domů a ubytoven), ale také lidé s nejistým nebo nevyhovujícím bydlením. Mezi potenciální uživatele sociálního bydlení se však řadí i lidé, jež vydávají na bydlení neúměrnou část svého příjmu (náklady na bydlení převyšují 40 % disponibilního příjmu). 

Zakotvení práva na přiměřenou životní úroveň v mezinárodních smlouvách

Poskytování této služby obecného zájmu implikuje existenci práva na přiměřenou životní úroveň. Článek 11 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „MPHSKP“), který toto právo zakládá, ve své formulaci současně nese povinnost smluvních států naplňovat právo na přiměřené bydlení.[1] Implementaci těchto práv posiluje článek 2 MPHSKP, podle kterého se „každý stát, který je smluvní stranou Paktu, zavazuje podniknout při maximálním využití svých zdrojů samostatně, i prostřednictvím mezinárodní součinnosti a spolupráce, kroky hospodářské a technické k postupnému dosažení plného uskutečnění práv uznaných v tomto Paktu, a to všemi vhodnými prostředky, včetně přijetí zákonodárných opatření.“ Nicméně Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva (dále jen „Výbor“) upozorňuje na skutečnost, že se potřebná úroveň přiměřeného bydlení může výrazně lišit v závislosti na ekonomické vyspělosti dané země.

Právo na bydlení a regionální mezinárodněprávní dokumenty

Co se týče regionálních mezinárodněprávních dokumentů, Česká republika ratifikovala, a tedy vyjádřila souhlas s tím, že bude vázána Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“) a Evropskou sociální chartou. Například na základě článku 8 odst. 1 EÚLP každý požívá právo na respektování svého obydlí. 

Revidovanou Evropskou sociální chartu (dále jen „revidovaná Charta“) však Česko pouze stvrdilo svým podpisem. Její ratifikací [2] by se Česká republika mimo jiné zavázala k zlepšení dostupnosti bydlení patřičné kvality a stanovení cen bydlení ve výši přijatelné i pro lidi disponujícími nedostatkem prostředků. S tím je spojeno právo na ochranu před chudobou a proti sociálnímu vyloučení, které zaručuje přístup osob a jejich rodin přímo nebo potenciálně ohrožených chudobou k bydlení. Význam dodržování práva na bydlení se skrývá i pod článkem 16, který pojednává o nutnosti zabezpečit rodinám jejich nejvíce možný rozvoj, a tedy i poskytnout jim bydlení v případě potřeby. 

Český právní řád 

I přestože v Listině základních práv a svobod není právo na bydlení výslovně obsaženo, lze si jej vykládat ze článku 30 odst. 2, který garantuje právo na poskytnutí pomoci při zajišťování základních životních podmínek v případě hmotné nouze. Pokud jde o běžné zákony, v českém právním řádu se potřeb občanů v oblasti bydlení dotýká konkrétně § 35 (2) zákona o obcích, nicméně bližší specifikace míry uspokojování těchto potřeb v zákonu uvedena není. 

Soudy proto nemohou právo na sociální bydlení aplikovat přímo a musí vycházet primárně z vnitrostátního práva za předpokladu, že by bylo toto právo zákonně upraveno. Co se týče strategických vládních dokumentů, stěžejním z nich je již jmenovaná Koncepce. Ta se záměrem řešit bytovou nouzi předesílá tvorbu zákona o sociálním bydlení jako jeden ze svých cílů. 

Snahy o vytvoření zákona

Přestože byl zákon o sociálním bydlení v agendě předchozích vlád, doposud nebyl přijat. Návrh zákona byl za premiéra Bohuslava Sobotky sice schválen, avšak Poslanecká sněmovna jej neprojednala do konce volebního období a legislativní proces tedy nebyl zdárně dokončen. Vláda Andreje Babiše zákon rovněž neprosadila.  

Aktuálně připravovaný zákon o podpoře v bydlení Ministerstva pro místní rozvoj má nabídnout prostředky podpory bydlení, zvýšit bytovou dostupnost a zasloužit se o snížení počtu lidí žijících v bytové nouzi minimálně o třicet procent. Za tímto účelem počítá navrhovaný zákon s vytvořením kontaktních center a asistenčních služeb, které by měly fungovat od roku 2025. Návrh zákona však naráží na kritiku opozice, neboť prakticky nenabízí řešení špatné dostupnosti vlastního bydlení. 

Ústavní soud: Nejistota spojena s absencí zákona může v občanech vyvolat nedůvěru

Ústavní soud (ÚS) na značné legislativní nedostatky spojené se sociálním bydlením upozornil ve svém nedávném nálezu z dubna 2023.[3] V roce 2020 se stěžovatelé obrátili na Ústavní soud se záležitostí tristního hygienického a technického stavu bytu propůjčeného městem. Ve své ústavní stížnosti se domáhali ochrany jejich veřejných subjektivních práv. 

Podle nich bylo neuplatněním jejich nároku na bydlení porušeno právo na ochranu lidské důstojnosti, právo na poskytnutí pomoci při hmotné nouzi, právo na spravedlivý proces, právo na respektování rodinného a soukromého života a nebyl dodržen zákaz diskriminace obsažených v Listině základních práv a svobod. ÚS však stížnost zamítl pro absenci zákona, který by zaručoval právo na přiměřené bydlení.

Proč je zákon potřeba?

ÚS nepokládá systém sociálních dávek za dostatečně účinný. Kromě toho není současná legislativa v souladu s mezinárodními závazky státu. Česká republika jakožto jedna ze smluvních stran významných smluv zabývajících se sociálními právy v oblasti bydlení přislíbila bezodkladné podniknutí kroků k realizaci svých závazků. Těmito kroky je míněno také přijetí legislativy, která by zabezpečila provádění ustanovení smluv na vnitrostátní úrovni. 

Garance důstojného bydlení je navíc jedním z předpokladů pro řešení závažných společenských problémů, tj. zadlužení nebo existence sociálně vyloučených lokalit. To prokázal výzkum Ostravské univerzity, dle kterého měl nárůst jistoty bydlení příznivý dopad na finanční situaci všech domácností a na psychiku dvou třetin z nich. Přijetím tohoto zákona by mělo dle výzkumu též dojít k poklesu počtu dětí umístěných do ústavní péče, míry nezaměstnanosti, počtu lidí bez nedokončeného vzdělání a redukci objemu obchodu s chudobou. 

Připravovaný zákon má být projednán vládou do konce tohoto roku, poté sněmovnou v roce 2024 a v ideálním případě by měl v roce 2025 nabýt platnosti. I když dostupné bydlení představuje jednu z priorit vlády, schvalování tohoto zákona může být problematické s ohledem na nákladnost zavedení souvisejících opatření. Jak ÚS uvedl, k přijetí zákona musí dojít co nejdříve, neboť dlouhodobá nejistota občanů týkající se bydlení může ohrozit samotnou důvěru v demokratický právní stát.

 

Poznámky

[1] Článek 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech toto právo pojímá jako „právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnuje v to dostatečnou výživu, šatstvo a byt, a na neustálé zlepšování životních podmínek.“

[2] Zatímco podpisem stát vyjadřuje pouze úmysl být danou smlouvou v budoucnu vázán, ratifikací se smlouva v daném státě stává právně závaznou a účinnou.

[3] Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2533/20.

 

Zdroje

Abbasi, K. (2023, květen 3). V ČR chybí zákon o sociálním bydlení. Dlouhodobá nejistota občanů týkající se bydlení může ohrozit důvěru v demokraticky právní stát. Ústavní soud. Získáno z https://www.usoud.cz/aktualne/v-cr-chybi-zakon-o-socialnim-bydleni-dlouhodoba-nejistota-obcanu-tykajici-se-bydleni-muze-ohrozit-duveru-v-demokraticky-pravni-stat. 

Boučková, P. (2009). Rovnost a sociální práva. Praha: Auditorium. 

ČTK. (2023). ÚS: V Česku chybí zákon o sociálním bydlení, jde prý o neudržitelný stav. Získáno z https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2360121. 

Kancelář veřejného ochránce práv. Evropská sociální charta. Kancelář veřejného ochránce práv, 3. listopadu 1999. https://www.ochrance.cz/uploads-import/ochrana_osob/Umluvy/Evropska_socialni_charta.pdf. 

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015 – 2025 (https://www.mpsv.cz/documents/20142/225517/Koncepce_socialniho_bydleni_…).  

MPSV. (2023). ZÁKLADNÍ INFORMACE O SOCIÁLNÍM BYDLENÍ. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Získáno z http://socialnibydleni.mpsv.cz/cs/co-je-socialni-bydleni/zakladni-informace-o-sb. 

Nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 2533/20.

OSN. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Informační centrum OSN v Praze (OSN), 23. března 1976. https://osn.cz/wp-content/uploads/2022/08/mezinarodni-pakt-o-hospodarskych-socialnich-a-kulturnich-pravech.pdf. 

Rada Evropy. Evropská úmluva o lidských právech. Rada Evropy, 18. března 1992. https://www.echr.coe.int/documents/d/echr/convention_ces. 

Zákon č. 89/2012 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění účinném od 12. 1. 2000. 

Fotografie

Sociální bydlení je určené zejména osobám, které se potýkají s bytovou nouzí nebo se nacházejí v jejím přímém ohrožení. Happy family (1), autor: Catherine Scott, 16. březen 2012, zdroj: Wikimedia Commons, CC0 1.0 DEED., úpravy: ořez.