V médiích často rezonují zprávy o vážných a rozsáhlých dopadech válečných konfliktů na civilní obyvatelstvo. Tyto dopady se často bohužel neomezují pouze na civilní obyvatelstvo, ale významně působí také na zvířata žijící v oblastech zasažených konfliktem. V této souvislosti  se v odborných kruzích začíná stále více diskutovat ochrana zvířat v době válečných konfliktů, což je téma, které zatím zákonná úprava dostatečně nereflektuje. Lze aplikovat mezinárodní trestní právo i na zvířata? 

Mezinárodní trestní spravedlnost je odvětvím mezinárodního práva, jehož podstatou je mimo jiné ochrana lidské důstojnosti ve válečných konfliktech. Tyto konflikty ohrožují mír a bezpečnost obyvatel a často v nich dochází k páchání zločinů, jejich závažnost je natolik vysoká, že jejich pachatele je třeba stíhat dle mezinárodního práva. Tímto nelehkým úkolem je pověřen Mezinárodní trestní soud (MTS). 

Ochrana zájmů jiných než lidských však není hlavní podstatou této oblasti práva a úprava ochrany zvířat je tak spíše náhodná. Podle Římského statutu MTS (zejména čl. 8(2)(b)(iv)) je možné stíhat zločiny, které rozsáhle, dlouhodobě a vážně poškozují životní prostředí. Článek 8(2)(b)(iv) Římského statutu má však řadu omezení a nedostatečně chrání zvířata v rámci válečných konfliktů. To potvrzuje také fakt, že se MTS na tento článek v žádném z projednávaných případů doposud neodvolal.

Z tohoto důvodu se mezi odborníky na mezinárodní právo začalo diskutovat, jak by bylo možné pozici zvířat v mezinárodním trestním prostředí upravit, jelikož zvířata již získala status a ochranu v mnoha jurisdikcích po celém světě [1]. Změnu přinesl například i český nový občanský zákoník, díky kterému se od 1. ledna 2014 právně nepohlíží na živé zvíře jako na věc. 

Římský statut Mezinárodního trestního soudu jakožto základ právního rámce ochrany zvířat při ozbrojeném konfliktu?

Činnost MTS upravuje Římský statut MTS, spolu s předpisy, jež obsahují znaky skutkových podstat zločinů, procesní řád a pravidla důkazního řízení a dokazování (dále jen ,,Pravidla“). Pravidla v čl. 85, písm. a) obsahují definici oběti, kdy za oběti jsou považovány fyzické osoby, které utrpěly újmu v důsledku spáchání jakéhokoliv trestného činu v jurisdikci MTS. 

Tento článek má za cíl zamyslet se nad otázkou, zda by se mohla zvířata kvalifikovat jako oběti dle Pravidel. Přestože zvířata nelze považovat za fyzické osoby, splňovala by zbylá kritéria definice oběti, a to utrpění újmy, která vyplývá ze spáchání trestných činů v jurisdikci MTS. I když zvířata rozhodně nelze považovat za fyzické osoby, nelze je právně kvalifikovat ani jako věci. Zdá se však, že právní rámec MTS nadále nahlíží na zvířata, jako by tomu tak bylo. 

Pokud by zvířata byla považována za oběť ve smyslu čl. 85 Pravidel, mělo by to dalekosáhlé důsledky, jelikož jsou to právě oběti, které mohou ovlivnit průběh řízení. Oprávnění obětí účastnit se řízení dle čl. 68 odst. 3 Římského statutu znamená, že jejich právní zástupci pak mohou například činit úvodní a závěrečná prohlášení, získat přístup k důkaznímu materiálu, předkládat návrhy na vynesení rozsudku. Pokud by zvířata byla akceptována jako oběti, vedlo by to k rozšíření jejich mezinárodních práv.

Počet obětí a rozsah újmy jsou faktory, které souvisí s rozsahem odpovědnosti odsouzené osoby v souvislosti s reparacemi. Konečně to, kdo je považován za přímou oběť trestného činu by také ovlivnilo, kdo může být považován za oběť nepřímou, čímž by došlo k ovlivnění celkového rozsahu viktimizace (tento proces zahrnuje nejen samotný akt trestného činu, ale také důsledky, které oběť zažívá, jako jsou trauma, strach, pocit bezmoci a další psychické a emocionální následky). Odvolací senát MTS v případu Lubanga [2] definoval, že mezi fyzické osoby ve smyslu čl. 85 písm. a) Pravidel patří ,,přímé“ oběti, tj. ty, jejichž újma vznikla v důsledku spáchání trestného činu, a ,,nepřímé“ oběti, které utrpěly újmu v důsledku újmy, kterou utrpěly přímé oběti. Mezi nepřímé oběti se často řadí například rodinní příslušníci nebo ti, kteří utrpěli újmu, pomáhali obětem nebo zasahovali ve prospěch obětí ve snaze zabránit spáchání trestného činu. Dle definice výše by zvířata mohla být považována za nepřímé oběti újmy způsobené jejich lidským vlastníkům a naopak. 

Pojem „fyzická osoba“ se v různých právních systémech vykládá odlišně, což může vést k nejasnostem. Tento nedostatek jednotnosti může mít vliv na to, jaká práva a povinnosti jsou jednotlivým právním subjektům přidělovány. S technologickým a ekonomickým pokrokem, který mění naše chápání identity a právních vztahů, bude stále důležitější, aby byly tyto definice vyjasněny a sjednoceny. Je nezbytné, aby právní rámec reflektoval aktuální situaci a zajistil jasnost a jednotnost v oblasti právních systémů. 

Zvířata v právním systému: nové perspektivy a výzvy pro ochranu

MTS podpořil teorii lidské výjimečnosti (the human exceptionalism theory) a odkazuje na osoby jako na ,,lidské bytosti.“ MTS navíc uplatňuje mezinárodní humanitární právo, které zachází se zvířaty, co do právní kvalifikace, stejně jako s ,,majetkem.“ Nicméně, je možné, že v budoucnu dojde ke změně, protože Návrhy principů o ochraně životního prostředí v souvislosti s ozbrojenými konflikty vypracované Komisí pro mezinárodní právo rozšiřují Martensovu klauzuli, [3] (jejíž rozsah se v aplikaci omezuje pouze na lidské osoby) i na životní prostředí, tedy také faunu. Nelze také nezmínit existující Úmluvu o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť, známější také jako Bernská úmluva. 

Důležitým rysem MTS je také to, že právo oběti účastnit se řízení a potenciálně využít odškodnění souvisí s utrpením újmy. Pojem újma označuje jakýkoliv typ zranění, poškození nebo ztráty, a běžně se dělí do tří typů: fyzické, morální a materiální. Kromě toho MTS uznal čtvrtý typ újmy, a sice zbavení základního práva, které může zahrnovat například ztrátu příležitostí ke vzdělání nebo ztrátu společenského postavení.

Mohou tedy zvířata utrpět fyzickou újmu? V návaznosti na čl. 75 písm. a) Římského statutu, jež hovoří o újmě, lze velmi těžko říci, jak újmu vnímají zvířata. Nicméně utrpení fyzické újmy je u zvířat, stejně jako u lidí, lehce posouditelné. Zvířata mají vlastní těla a mohou být vystavena fyzickému zranění. Co se morální újmy týká, stále více se ukazuje, že zvířata mají osobnost, emoce a empatii. Dle studií [4] zvířata pociťují celou škálu emocí, včetně strachu, radosti, studu, smutku, žalu, atd. K hmotné újmě zvířat může docházet v situacích, kdy nárok na odškodnění vychází z porušení práv souvisejících s užíváním majetku, přičemž zvířata mohou být považována za subjekty, které rovněž disponují majetkem. Pokud by zvířata měla být v postavení oběti, dalo by se říci, že zvířata také užívají majetek (např. v podobě úkrytu či zdroje potravy) a to i bez formálního titulu, a jako takový jim může být odebrán. Vzhledem k tomu, že přežití zvířat závisí výhradně na jejich stanovišti či potravě, zbavení těchto prostředků k životu by mohlo představovat výjimečnou formu materiální újmy. Doposud však neexistuje žádná mezinárodní úmluva, která by práva tohoto typu zvířatům přiznávala. 

Existence těchto práv je izolovaná a omezená na případy projednávané před soudy (např. v roce 2017 proklamoval soudce základní právo na svobodu medvědovi s ohledem na habeas corpus (právo na ochranu před nezákonným zadržením) a nařídil jeho přemístění do biotopu ,,s důstojnějšími podmínkami pro život v zajetí“. Příkaz byl však v roce 2020 kolumbijským ústavním soudem zrušen, a to s odůvodněním, že základní právo nebýt nezákonně zbaven vlastní svobody se vztahuje pouze na lidi a nikoliv na zvířata.

Zapomenutá oběť válek: dopad válečných zločinů na zvířata

Dnes již nelze rozporovat, že válečné konflikty měly a mají na zvířata přímý dopad. Tak je tomu i  v dnešní době, kdy dochází, například, k bombovým útokům na Ukrajině. Válka na Ukrajině zasáhla zvířata na všech úrovních - od domácích přes divoká zvířata až po zvířata v zoologických zahradách. Boje vedou k ničení přírodních stanovišť, přerušení migračních cest a kontaminaci životního prostředí, což má na ukrajinskou faunu i flóru dlouhodobé, devastující dopady.

Podle organizací jako Humane Society International se objevují zprávy o raněných, mrtvých a opuštěných zvířatech, přičemž mnohé z nich potřebují urgentní pomoc a péči. 

Jaká řešení by mohla přicházet v úvahu?

V rámci posuzování trestní odpovědnosti za zločiny spáchané na zvířatech by mohlo dojít buďto k přeměně existujících mezinárodních zločinů tak, že by se stávající trestné činy vztahovaly přímo na zvířata. Tedy některé ze skutkových podstat by byly vztaženy na zvířata, jako jejich oběti. Zvířata by se pak mohla stát přímými oběťmi zneužívání lidí v případě zločinů proti lidskosti. V souladu s tím by zvířata měla prospěch ze stejných záruk a úrovně ochrany, jaké se podle mezinárodního trestního práva dostává lidem. 

V dalším případě by se výklad trestných činů mohl využít k ochraně zvířat, pokud by byly ohroženy v konkrétních krizových situacích s tím, že hlavním těžištěm by zůstala ochrana lidských zájmů, ale zároveň by se interpretačně připustilo, že to může znamenat zohlednění zájmů jiných živých tvorů.

Posledním řešením by mohlo být přijetí nového mezinárodního zločinu proti zvířatům, přizpůsobeného potřebám zvířat a hrozbám, kterým čelí při ozbrojených konliktech.

Závěr

Války často vedou k masovému úhynu zvířat. Například během syrské občanské války bylo zdokumentováno množství zraněných a mrtvých domácích i volně žijících zvířat. Války také způsobují devastaci přírodního prostředí. V konfliktech v Africe, jako například v Demokratické republice Kongo, došlo k masivnímu odlesňování a degradaci ekosystémů, což ovlivnilo přežití mnoha druhů. Zvířata trpí psychologickým stresem způsobeným konfliktem. V oblastech s trvalými konflikty, jako je například Gaza, byla zaznamenána změna chování u domácích zvířat, která reflektuje jejich trauma. 

Výše uvedené ukazuje, že zvířata jsou v rámci humanitárních snah často opomíjená, což zdůrazňuje potřebu zohlednit jejich ochranu a péči v rámci mezinárodního humanitárního práva.

Nadále však zůstává nejasné, za jakých podmínek by měly být kruté činy vůči zvířatům zakázány na úrovni mezinárodního humanitárního a trestního práva. 

Procesně nejjednodušším řešením by tak bylo připustit rozšiřující výklad pojmu ,,oběti” tak, aby zahrnoval i zvířata v rámci Římského statutu MTS  tak, aby se na ně rozšířila zákonná ochrana v mezinárodním měřítku a zvířata by se tak stala účastníky trestního řízení před MTS. Tento postup by se tak mohl stát průlomovou skutečností, která by mohla reformovat mezinárodní právo v rámci řešení mezinárodních konfliktů týkajících se zvířat.

 

Poznámky

[1] Například, v roce 2009 se Bolívie stala první zemí, která zakázala využívání zvířat v cirkusech. Spojené státy americké jsou jedinou zemí na světě, která zakázala zabíjení koní pro běžnou spotřebu a Indie také zakázala v některých svých státech zabíjení krav pro běžnou spotřebu. V Nepálu je porážka krav trestným činem dle platného zákona. V roce 2014 se Palitana City (poutní místo v indickém státě Gujarat) stalo prvním městem na světě, které je pouze vegetariánské. Město zakázalo nákup a prodej masa, ryb a vajec, stejně jako jako rybolov a chov zvířat jako takových.

[2]  Týkalo se případu Thomase Lubangy, jehož odsouzení bylo zásadním mezníkem v mezinárodním právu. Lubanga byl prvním člověkem, který byl potrestán za využívání dětských vojáků v ozbrojených konfliktech.

[3] Martensova klauzule je princip mezinárodního humanitárního práva, který poskytuje právní ochranu osob i v případě, že neexistují explicitní pravidla či kodifikace pro konkrétní situace. Klauzule byla poprvé formulována v prohlášení ruského ministra zahraničí Dmitrije Martense během Haagské konference v roce 1899.

Podstatou Martensovy klauzule je, že i v případech, kdy neexistují specifické normy, by měly být zajištěny základní lidské hodnoty a práva. Tím se vytváří určitá ochrana pro osoby, které nejsou přímo chráněny existujícími pravidly, a uznává se, že jakékoliv jednání by mělo být v souladu s principy humanity.

[4] Mason, G. and Rushen, J. (2006). Stereotypic Animal Behaviour: Fundamentals and Applications to Welfare. 2. vyd. Wallingford: CABI, 2006. ISBN 1-84593-042-8.

de Waal, Frans B. M. (2008). “Putting the altruism back into altruism: the evolution of empathy.” Annual review of psychology 59 (2008): p. 279-300.

Zdroje

Hemptinne de J. (2024, květen). Does it make sense to promote the application of international criminal law to animals? If yes, why and how? EJIL: Talk! Blog of the European Journal of International Law. Dostupné z: https://www.ejiltalk.org/does-it-make-sense-to-promote-the-application-of-international-criminal-law-to-animals-if-yes-why-and-how/

Hemptinne de J., Peters A. (2022, červen). Animals in war: At the vanishing point of international humanitarian law. International Review of the Red Cross. Dostupné z: https://international-review.icrc.org/articles/animals-in-war-at-the-vanishing-point-of-international-humanitarian-law-919

Lostal M. (2021, červenec). De-objectifying Animals: Could they Qualify as Victims before the International Criminal Court?, Journal of International Criminal Justice. Dostupné z: https://academic.oup.com/jicj/article/19/3/583/6356124

The City Paper Staff. (2023, leden). Colombia’s Constitutional Court denies Habeas Corpus for Andean bear. The City Paper. Dostupné z: https://thecitypaperbogota.com/news/colombias-constitutional-court-denies-habeas-corpus-for-andean-bear/

Terra-López F. (2017, duben). 80 years on from the Guernica bombing and Spain is still struggling to honour historical memory. Dostupné z: https://theconversation.com/80-years-on-from-the-guernica-bombing-and-spain-is-still-struggling-to-honour-historical-memory-76238

Gillett M. (2017, listopad). Eco-Struggles: Using International Criminal Law to Protect the Environment During and After Non-International Armed Conflict', in Carsten Stahn, Jens Iverson, and Jennifer S. Easterday (eds), Environmental Protection and Transitions from Conflict to Peace: Clarifying Norms, Principles, and Practices (Oxford, 2017). Dostupné z: https://academic.oup.com/jicj/article/19/3/583/6356124

ICC (2019). Rules of Procedure and Evidence. Dostupné z: https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/Publications/Rules-of-Procedure-and-Evidence.pdf

ICC (červenec 1998). Římský statut mezinárodního trestního soudu. Dostupné z: https://osn.cz/wp-content/uploads/2022/04/Rimsky-statut.pdf

COE (září 1979). Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská úmluva). Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/CS/legal-content/summary/bern-convention.html

Fotografie

Zvířata se ve válce ocitají v bezprostředním ohrožení. The village of Novoselivka, near Chernihiv., autor: UNDP Ukraine, Oleksandr Ratushniak / UNDP Ukraine, 11. duben 2022, zdroj: Flickr, CC BY-ND 2.0 DEED.