Smutný příběh uneseného chlapce, dětského vojáka, který se později stal velitelem brigády povstalecké skupiny se znovu dostal do pozornosti veřejnosti. Tentokrát krátce po verdiktu Mezinárodního trestního soudu, který se stal precedentem hned v několika ohledech. Jedná se o první případ odsouzení na základě vyšetřování v severní Ugandě. Navíc v dosud nejdelším výčtu zločinů figurují poprvé válečné zločiny nuceného manželství a nuceného těhotenství.

Sedmnáct let po vydání zatykače, čtyři roky trvající proces, přes čtyři tisíce identifikovaných obětí a téměř 200 svědků. Vinný z 61 ze 70 navrhovaných bodů obžaloby, které naplňovaly skutkovou podstatu celkem sedmnácti různých zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, spáchaných během období čtyř útoků na uprchlické tábory v severní Ugandě v letech 2002 až 2005. To je Ongwenův případ v číslech.

Kdo je Dominic Ongwen?

Ongwen není pouze zločincem, ale také obětí. Byl souzen za zločiny, které spáchal jako velitel brigády Sinia, která ho přibližně ve věku devíti let unesla z tábora pro vnitřně vysídlené osoby. Brigáda Sinia byla součástí Armády Božího odporu (Lord’s Resistance Army, dále jen „LRA“) na severu Ugandy. Tato organizace, jíž vedl Joseph Kony, jenž se dodnes vyhýbá spravedlnosti, se snažila svrhnout režim v Ugandě a nastolit zde „boží království“. Dopouštěla se přitom zvěrstev, na základě kterých byl v roce 2005 na Ongwena a další čtyři představitele LRA vydán první zatykač MTS. (viz Bulletin září 2018, s. 13)

Jako jediný z představitelů LRA byl Ongwen zadržen poté, co se v roce 2015 dobrovolně vzdal. Nyní byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Rozhodnutí o výši trestu oznámí MTS později a bude zajímavé sledovat, zda v něm soud zohlední Ongwenův smutný osud.

Soud připomněl oběti

Utrpení obětí bylo středobodem rozhodnutí, při jehož vyhlášení soudce Bertram Schmitt vyslovil jména desítek z nich. Jedná se o nový směr, kterým Mezinárodní trestní soud (dále jen „MTS“) prohlubuje svůj přístup k obětem, pro jejichž opomíjení byl v minulosti kritizován.

V tomto duchu je potřeba zmínit také ugandskou studii, která poukazuje na zvýšenou potřebu reparací. Oběti sexuálních trestných činů jsou totiž stigmatizovány, což vede ke značnému ztížení uplatnění ve společnosti. V souladu s tím bude možné čerpat podporu ze Svěřenského fondu pro oběti (Trust Fund for Victims) zřízeného MTS, a to za předpokladu, že Ongwenovo odvolání skončí neúspěchem.

Sexuálně a genderově podmíněné násilí jako válečný zločin

Nedostatek pozornosti byl také v minulosti věnován otázkám genderově podmíněného násilí a zločinů sexuální povahy, které Římský statut definuje jako zločiny proti osobám z důvodu jejich pohlaví. MTS aplikoval dosud nevyužitá ustanovení Římského statutu, který uvádí demonstrativní výčet těchto zločinů jak v kategorii zločinů proti lidskosti, tak v kategorii válečných zločinů.

Právě jako válečný zločin haagský soud vůbec poprvé označil nucené těhotenství a nucené manželství. Ongwen prokazatelně přiděloval ženy a dívky jako manželky starším členům své brigády. Soud tímto navázal na vývoj judikatury v oblasti genderově podmíněného násilí z rozhodnutí Bemba, ve kterém se zabýval  znásilněním jako válečným zločinem.

Oběť zločincem, aneb úvahy nad limity mezinárodního trestního práva

Ohlasy z Ugandy, kde bylo vyhlášení rozhodnutí živě vysíláno, nejsou jednotné, ať už jde o výši trestu nebo otázku, zda měl být Ongwen vůbec shledán vinným. Soud vzal na vědomí mnohé útrapy, které Ongwen v dětství prožil, ale vzápětí jednoznačně odmítl jejich právní relevanci v rámci zločinů, které spáchal od svých 25 let. Hranice, kterou soud vytyčil mezi Dominicem Ongwenem jako obětí a zločincem, je některými vnímána jako neschopnost vnímat kontext jeho života.

Soud zamítl obě okolnosti pro vyloučení trestní odpovědnosti, které se obhajobě nabízely. Ongwen nejednal v nouzi. Jeho chování bylo nezávislé na Josephu Konym, hlavním představiteli LRA. Ongwen měl dokonce rozporovat Konyho názory, a nebyl proto pouhou loutkou. Důkazy dále Ongwena vykreslují jako osobu plně příčetnou a jako velmi schopného bojovníka a velitele, který pečlivě plánoval své útoky a hodnotil přitom rizika. Proto soud odmítl také argument, že trpí duševní poruchou.

Obhajoba však duševní poruchu nespatřovala v nedostatečné rozumové složce. Stavěla na argumentu, že jeho chování bylo nesmazatelně utvářeno dětstvím. Namísto mentální neschopnosti jedince jí šlo o proces vytváření morálního kompasu, který člověku dává schopnost rozpoznat univerzální normy. Předstírat, že člověk, který musel od dětství manévrovat napříč brutální hierarchií LRA v neustálém ohrožení života, má stejné pojetí poctivosti, spravedlnosti a milosrdenství jako ostatní, je některými označováno za nespravedlivý projev limitace mezinárodního trestního práva.

Unikají nejvyšší představitelé spravedlnosti?

Stranou toho, zda je rozhodnutí spravedlivé, je potřeba vnímat negativní trend, který Ongwenův případ potvrzuje. Haagskému soudu se daří častěji odsoudit velitele středního postavení,[1] zatímco osvobodí vysoce postavené politiky.[2]

Na rozdíl od případů nejvýše postavených činitelů souzených v Haagu bylo u Ongwena prokázáno přímé páchání zločinů, ke kterým vedl také své jednotky a k nimž se hlásil. Právě osobní účast na zločinech MTS opakovaně využívá k prokazování úmyslu i u dalších zločinů.[3] Naopak v případu Bemba odvolací senát zprostil viny viceprezidenta Demokratické republiky Kongo. Soudci zde nebyli dostatečně přesvědčeni o jeho úmyslném použití jednotek k páchání zločinů ve Středoafrické republice. Přestože mohl předvídat riziko zločinů spáchaných vojáky, důkazy dostatečně neprokázaly jeho úmysl.

Střet diskusí a reality: důkazy hovoří ve prospěch rozhodnutí

Ongwenův složitý případ vyvolává filosoficko-právní diskuse, ve kterých vyplývají na povrch teoretické nedostatky. Při podrobném zkoumání Ongwenova případu je však zjevné, že důkazy převažují nad polemikou o spravedlnosti a úloze mezinárodního trestního práva.

Dominic Ongwen nebyl na rozdíl od dalších třinácti tisíc bývalých bojovníků LRA amnestován pomocí amnestičního zákona z roku 2000. Z rozhodnutí však vyplývá, že není jen jedním z mnoha bývalých rebelů. Dobře to dokládá i událost mírových jednání s Ugandskou lidovou obrannou silou a náboženskými vůdci, během kterých mu byla nabídnuta možnost přeběhnout a osvobodit své dětské vojáky. Tu mladý velitel brigády nevyužil.

Poznámky

[1] Případy Katanga, Al-Mahdi a Ntaganda.

[2] Případy Bemba a Gbagbo.

[3] Případy Al-Mahdi a Ntaganda.

Zdroje

Liana Minkova, 2021, Guilty on 61 Counts – What the Ongwen Verdict Indicates about the Limitations of Individual Criminal Responsibility for Mass Atrocities, https://opiniojuris.org/2021/02/09/guilty-on-61-counts-what-the-ongwen-verdict-indicates-about-the-limitations-of-individual-criminal-responsibility-for-mass-atrocities/.

Kerstin Bree Carlson, 2021, ICC judges ignored Ongwen’s background in guilty verdict. Why it’s a mistake, https://theconversation.com/icc-judges-ignored-ongwens-background-in-guilty-verdict-why-its-a-mistake-154985.

Elise Keppler, 2021, Litany of Horrors by LRA Leader: Ongwen Was No ‘Puppet on A String’, https://www.hrw.org/news/2021/02/09/litany-horrors-lra-leader-ongwen-was-no-puppet-string.

Lino Owor Ogora, 2021, Mixed Reactions from Northern Uganda as ICC Delivers Judgment in Ongwen’s Case; Community Members Call for Light Sentence, https://www.ijmonitor.org/2021/02/mixed-reactions-from-northern-uganda-as-icc-delivers-judgment-in-ongwens-case-community-members-call-for-light-sentence/.

Mark Kersten, 2021, Victims and Perpetrators: Reclaiming the victim narrative from Dominic Ongwen, https://justiceinconflict.org/2021/02/11/victims-and-perpetrators-reclaiming-the-victim-narrative-from-dominic-ongwen/.

Fotografie

[1] Dominic Ongwen, zdroj: ICC-CPI, editace: ořez.