Téměř 90 % občanů EU si myslí, že lidská práva jsou důležitá pro spravedlivější společnost. Zároveň ale 68 % věří, že někteří lidé tato práva zneužívají, a třetina si dokonce myslí, že lidská práva prospívají jen těm, kdo si je ani nezaslouží, jako zločinci a teroristé. Panuje v Evropě nedůvěra ke konceptu lidských práv? Kdo se cítí vyloučený a co učinit, aby se tak cítilo co nejméně lidí? Odpovědi nastiňuje výzkum Agentury Evropské unie pro základní práva.

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii zakotvuje hlavní hodnoty unijního společenství. Mezi ně vedle dodržování lidských práv patří také demokracie, rovnost a právní stát. Nicméně pro běžné lidi mohou být tyto hodnoty velmi abstraktní a postrádat jakýkoliv hmatatelný obsah. Agentura Evropské unie pro základní práva (Fundamental Rights Agency, FRA) proto provedla celoevropský výzkum na téma „Co pro lidi znamenají lidská práva?“, jehož výsledky popisujeme níže. 

Výzkumu se účastnilo 35 tisíc evropských občanů různých věkových skupin, pohlaví i dosažené úrovně vzdělání. Z výzkumu vyplývá, že názory lidí se liší právě v závislosti na jejich charakteristikách a životních zkušenostech – kupř. zda žijí na venkově či ve městě nebo kolik peněz vydělávají.

Poznatky z výzkumu jsou určeny primárně pro evropské a národní orgány (vlády, úřady nebo veřejné ochránce práv), ale i pro neziskové organizace. Ty by měly získat vhled do zkušeností jednotlivců a tím zvýšit úroveň ochrany základních práv v praxi, a to dvěma způsoby. Zaprvé tak, aby orgány podílející se na rozhodnutích, které se týkají základních práv, vycházeli ze zkušenosti lidí, a zadruhé, aby byl kladen větší důraz na to, co lidi opravdu trápí v jejich každodenních životech.

FRA výzkum rozdělila do tří tematických částí – na obecnou část o lidských právech, dále demokratické fungování a politické strany, a na role veřejného sektoru v ochraně lidských práv.

Vede ochrana lidských práv ke spravedlivější společnosti?

Obecně si 88 % Evropanů myslí, že lidská práva jsou důležitá pro dosažení spravedlivější společnosti. Češi v tomto směru mimochodem patří k největším skeptikům v Unii, a to po Maďarech, jichž tento názor zastává jen 76 %. V České republice je to 80 % lidí.

Úroveň důvěry v lidská práva se liší mezi skupinami obyvatel v závislosti na různých faktorech. Mez hlavní patří  to, jak dobře jsou ekonomicky zajištěni. Zatímco mezi bohatšími lidmi, kteří neřeší existenční problémy, 65 % věří, že se všem lidem dostává stejné míry ochrany práv, mezi chudými lidmi je to jen 41 %. Stejně tak 44 % chudých věří, že lidská práva chrání jen ty, kteří si to nezaslouží, zatímco mezi bohatými lidmi je tento názor zastoupen jen z 27 %.

Velmi odlišně hodnotí své zkušenosti s diskriminací příslušníci menšin a většinové společnosti. Čtvrtina lidí menšinového etnika uvedla, že se v posledním roce setkala s diskriminací. To samé říká dokonce třetina příslušníků LGBT komunity. Na druhou stranu, dvě třetiny Evropanů věří, že je důležité, aby demokratický systém chránil příslušníky menšin. V totéž však věří jen 40 % Čechů, což je po Slovácích, Bulharech a Maďarech nejméně.

Kdo se postaví za obyčejné lidi?

Výzkum ukázal, že většina Evropanů (85 %; v ČR 91 %) si myslí, že mainstreamové politické strany a jejich představitelé se nezajímají o „lidi, jako jsou oni“. Podíl lidí s tímto názorem je ještě vyšší u nízkopříjmových skupin (73 % vs. 45 % „zajištěných“), lidí s nižším dosaženým vzděláním a lidí s dlouhodobým znevýhodněním (kupř. se zdravotním postižením). Patrné je rovněž geografické rozdělení. Více opomíjeni se cítí převážně respondenti z nových (tedy východních a jižních) členských států (a Francie), zatímco občané severských států to pociťují méně intenzivně (avšak i ve Švédsku se opomíjeno cítí 61 % respondentů).

Co se týče názoru na konkrétní aspekty demokratického uspořádání státu, pro respondenty jsou velmi důležité svobodné a spravedlivé volby (86 %), veřejnou mocí neovlivňovaná média (75 %), ochrana práv menšin (obecně 66 %; v ČR však pouze 40 %) a práva opozice kritizovat vládu (66 %). Ukázal se rovněž velký zájem o rozhodování o nejdůležitějších otázkách (aniž by však výzkum specifikoval, co přesně se těmito otázkami míní) v referendech (63 %).  

Téměř dvě třetiny Evropanů si myslí, že mají větší šanci získat práci, pokud jsou příslušníky vládní strany. Tento názor však není napříč Evropou zastoupen rovnoměrně – zatímco v Chorvatsku nebo Řecku zastává tento názor 80 % lidí, v severských zemích jako Dánsko či Švédsko je to jen 30 %.

Pouze 13 % Evropanů si myslí, že soudci v jejich zemi rozhodují za všech okolností nezávisle na vládní moci, naopak 27 % si myslí, že jsou na ní závislí vždy a 56 % se pohybuje mezi těmito extrémy. Nejnižší důvěře se nezávislost soudní moci těší v Maďarsku, na Slovensku a v Bulharsku. Míra důvěry v nezávislost soudů nevykazuje zásadní rozdíly mezi respondenty různého věku, vzdělání, finančního zajištění nebo mezi  městy a venkovem.

Veřejný sektor – zkorumpovaný ochránce?

Desetina Evropanů je přesvědčena, že úředníci nepřistupují ke všem stejně. Mezi chudými tento názor zastává o šest procent více respondentů. Zároveň lidé s vysokoškolským vzděláním vnímají jako častější jev problémy při kontaktech s veřejnou správou, zatímco mezi respondenty se středoškolským vzděláním se tento problém vyskytuje méně často (50 %, resp. 36 %).

Za dobrou zprávu lze považovat, že pouze 4 % Evropanů se setkala s žádostí o úplatek ze strany představitele státu (kupř. úředníka). Nicméně tento údaj se velmi liší podle státní příslušnosti. V některých zemích EU (Řecku, Rumunsku, Litvě a Severní Makedonii) se s vyžadováním daru či protislužby setkala pětina až desetina respondentů. Značné množství respondentů rovněž přiznává, že se úplatky, zejména při přístupu k lékařské péči, v jejich zemi nepřímo očekávají - v Maďarsku, na Slovensku, v Chorvatsku a Litvě to přiznaly téměř dvě třetiny respondentů. 

Pro čtvrtinu Evropanů je uplácení akceptovatelným prostředkem k zajištění či urychlení vyřízení jejich záležitosti při kontaktu s úřady nebo při přístupu k lékařské péči. V některých státech je tomuto přístupu nakloněna více než polovina respondentů (Slovensko, Česká republika, Chorvatsko). Na opačné straně spektra takový přístup schvaluje zhruba jen pětina respondentů (Itálie, Švédsko, Malta, Finsko, Portugalsko). Z výsledků tedy plyne, že zde rozdělení na staré a nové státy nebo rozdělení geografické neplatí.

Srozumitelněji komunikovat a nevyčleňovat

Poznatky z výzkumu FRA by měly v ideálním případě sloužit jako podklad pro představitele Unie i jejích států, aby začali intenzivněji pracovat na naplňování lidských práv. To by dle FRA mělo zahrnovat zejména srozumitelnou komunikaci, obzvláště pak s chudými lidmi a lidmi s nižším vzděláním, neboť právě oni mají pocit, že lidská práva jsou spíše zneužívána jinými a jejich vlastní potřeby nikdo nevyslyší. 

Komunikace by zároveň neměla být jednostranná, ale měla by do rozhodovacích procesů zahrnout i lidi, kteří jsou nebo se cítí být na okraji společnosti. S tím zároveň souvisí zpřístupnění veřejných služeb opravdu všem, včetně poskytování informací ze strany úřadů například lidem se zdravotním postižením. Samozřejmostí je, že vlády by neměly tolerovat korupci.

 

Zdroje

 FRA. What do fundamental rights mean for people in the EU? Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2020. Dostupné z: https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2020-fundamental-rights-survey-human-rights_en.pdf. 

Fotografie

Exam, autor: Alberto G., 26. červenec 2006, zdroj: Flickr, CC BY 2.0, editace: ořez.