Média v souvislosti s uzavřením škol a dalšími opatřeními často zmiňovala, že pandemie dopadá disproporčně více na ženy, kterým nezřídka přibyla vedle směny pracovní a zajištění chodu domácnosti i směna v podobě podpory dětí v online výuce. Na druhou stranu se ozývaly hlasy, že pro mnohé muže se jednalo o intenzivní lekci z péče o děti i domácnost, kterou předtím na vlastní kůži nepocítili. Jak hodnotí dopad covidu-19 na rovnost pohlaví Evropský institut pro rovnost žen a mužů ve své zprávě?

Nejvíce zasažená odvětví trhu práce

Důsledky covidové krize v podobě dočasného uzavření některých služeb a útlumu poptávky si vyžádaly propouštění v řadě odvětví trhu práce. Ženy jsou přitom nadprůměrně zastoupeny v oblastech, na které covid-19 dopadl ekonomicky nejintenzivněji. Mezi ně patří například ubytovací služby, gastro, služby v domácnosti či maloobchod. Ženy jsou navíc v uvedených odvětvích často zaměstnávány na částečné úvazky či na dobu určitou, a právě ty zpravidla dostaly od zaměstnavatele výpověď jako první. Velmi intenzivně tak ztráta zaměstnání zasáhla zejména ženy s nižším vzděláním či ženy migrantky ze států mimo EU, jejichž zaměstnanost klesla o tři procentní body na 50 %. 

Ačkoli muži migranti přicházeli o práci také (pokles jejich zaměstnanosti představoval 3,7 %), během první vlny pandemie si jich zaměstnání stále udrželo 68 %. Nezaměstnanost dále významněji postihla mladší ženy, které v řadě evropských zemí nejsou na rozdíl od starších před ztrátou zaměstnání chráněny pracovněprávními předpisy. Když během léta 2020 došlo k mírnému oživení ekonomiky, práci si znovu spíše našli muži, jejichž zaměstnanost se zvýšila o 1,4 %, zatímco u nezaměstnaných žen došlo k nárůstu jen o 0,8 %. 

Je home office opravdu výhra?

Během krize byla nucena i řada do té doby konzervativně smýšlejících zaměstnavatelů, například veřejných institucí, umožnit svým zaměstnancům, u nichž to povaha práce umožňovala, práci z domova neboli home office. Analýzy říkají, že práci vykonavatelnou na dálku z domova zastávají více ženy než muži, což bezesporu řadě žen umožnilo zůstat aktivní v zaměstnání i během pandemie. Na druhou stranu práci z domova nelze bez dalšího vnímat jako postačující prostředek ke slaďování práce, rodiny a soukromého života.

Ze zkušenosti s opakovanými lockdowny je třeba poukázat na rizika, která s sebou home office pro pracovníky nese. Práce z domova totiž může snadno ještě více prohloubit některé stereotypy týkající se genderových rolí, kdy žena zastává většinu domácí práce i péče. Platí, že děti od práce vyrušují častěji své matky než otce, což matkám logicky znemožňuje se na práci plně koncentrovat a být efektivní. Hrozí rovněž, že dlouhodobá nepřítomnost, a tedy i neviditelnost, ženy v kanceláři a v pracovním kolektivu bude mít negativní dopady na možnosti jejího kariérního růstu. Z hlediska úsilí o dosažení rovnosti mezi muži a ženami na trhu práce by tak bylo nežádoucí, aby se home office stal feminizovanou alternativou práce v kanceláři.

Předpoklad pro práci na dálku

Evropská unie v reakci na zkušenosti s prací z domova zdůrazňuje, že pro podporu rovnosti žen a mužů za současného rozvoje práce na dálku je nezbytné zajistit kvalitní, přístupné, finančně dostupné a různorodé služby péče o děti i seniory. Bez zajištění těchto služeb hrozí, že intenzivnější potřeba hledání rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem bude na ženách a bude je na trhu práce opětovně znevýhodňovat.

Toto doporučení je zvláště velkou výzvou pro Českou republiku, kde jsou služby péče o nejmladší děti velmi nedostatkovou záležitostí. Evropská rada již v roce 2002 konstatovala, že zajištění péče o děti je základním předpokladem pro plnohodnotné zapojení žen na trhu práce. Stanovila proto tzv. barcelonské cíle požadující, aby možnost využívat kvalitní a dostupnou péči měla alespoň třetina dětí mladších 3 let a 90 % dětí ve věku 3 až 6 let. U prvního cíle zůstává ČR spolu s Polskem a Slovenskem stále na samém chvostu EU, neboť možnost navštěvovat jesle či jiná zařízení má stále méně než 10 % nejmladších dětí.

Nárůst neplacené práce

Nejen uzavření škol, ale i omezení dalších služeb péče o děti a seniory vedly k nárůstu neplacené práce. Přispělo k tomu rovněž omezení pohybu a „social-distancing“, jež mnoha rodinám znemožnily využívat pomoci prarodičů, chův či různorodé placené výpomoci v domácnostech.

Zatímco množství neplacené práce spojené s péčí o děti a domácnost narostlo pro obě pohlaví, dopad na ženy byl citelnější. Ženy se péči o děti věnovaly v průměru 62 hodin týdně oproti 36 hodinám u mužů. Péči o domácnost pak musely obětovat 23 hodin týdně, zatímco muži pouze 15 hodin.

Navzdory popsanému dopadu pandemie na možnosti slaďování pracovního a rodinného života zejména pro ženy je překvapivé, že následná opatření reagující na důsledky pandemie byla přijímána pouze s motivací ekonomické obnovy. Pokud se obavy ohledně udržení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem rodičů během krize objevily, vnímaly je rozhodující subjekty pouze jako sekundární problém a při hledání řešení se soustředily opět hlavně ekonomické aspekty věci (např. jak uzavření služeb péče o děti ovlivní ekonomickou aktivitu rodičů spíše než jako otázku podpory rodičů v rovném dělení péče).

Absence žen v rozhodování o pandemii

Zvážíme-li výše popsaný intenzivní dopad situace na ženy, je paradoxní a neblahé zároveň, že ženy dostaly možnost se na rozhodování ohledně nouzových opatření i následných opatření a politik pro obnovu podílet jen velmi omezeně. Zpráva Evropského institutu pro rovnost žen a mužů uvádí, že v 85,2 % ze 115 posuzovaných specializovaných vnitrostátních orgánů řešících covid v 87 zemích včetně 17 států EU tvořili většinu členů muži. Lze snadno usuzovat, že to byla z části právě absence žen v těchto rozhodovacích orgánech, která se negativně podepsala na pojetí, délce trvání či dalších parametrech řady přijatých opatření, jež pak právě na ženy dopadala disproporčně více.

Příležitost ke změně

Evropská unie ve své výroční zprávě konstatuje, že již dle prvotních dat byly některé těžce vydobyté úspěchy v úsilí o dosažení rovnosti pohlaví kvůli pandemii ztraceny. I před covidem-19 platilo, že řada indikátorů genderové rovnosti v posledních letech stagnovala; a tam, kde došlo k pokroku, byl obvykle jen velmi malý. Genderové rozdíly přetrvávají v oblasti zaměstnanosti, neplacené práce i odměňování.

Evropská komise tak v reakci na krizi zdůrazňuje, že prožitou zkušenost je třeba vnímat jako příležitost ke změně a úsilí v boji o rovnost pohlaví ještě zintenzivnit. Pro Komisi představuje rovnost pohlaví jedno z aktuálně nejzásadnějších témat. Doufejme, že její výzvy k větší aktivitě vyslyší i jednotlivé členské státy a budou nejen ve svých národních plánech pro využití Fondu obnovy a odolnosti po pandemii, ale i dalších národních politikách myslet na zájmy a potřeby žen podstatně více a systematičtěji. Přizvat ženy k jednacímu stolu pro to bude první a nezbytnou podmínkou.  

 

Zdroje

Evropská komise. 2021 report on gender equality in the EU, 2021  (https://ec.europa.eu/info/sites/default/files/aid_development_cooperation_fundamental_rights/annual_report_ge_2021_printable_en_0.pdf).

Evropská komise. Report – Barcelona objectives, 8. května 2018, (https://ec.europa.eu/info/files/report-barcelona-objectives_en).

Evropský institut pro rovnost žen a mužů. Gender equality and the socio-economic impact of the COVID-19 pandemic, 26. května 2021 (https://eige.europa.eu/publications/gender-equality-and-socio-economic-impact-covid-19-pandemic).

Rada Evropské unie. Council Conclusions on the Socio-Economic Impact of COVID-19 on Gender Equality, 14. června 2021 (https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-8884-2021-INIT/en/pdf).

Fotografie

[1] Sladění pracovního se soukromým životem představovalo velkou zátěž. Covid-19 handmade face mask, autor: Olgierd (dogs, gear, equipment, etc., CC-only), 11. dubna 2020, zdroj: Flickr, CC BY 2.0, editace: ořez.