V loňském roce si celý svět připomínal tři čtvrtě století od konce druhé světové války. Roku 2019 slavila Česká republika třicet let od zlomového roku 1989. Avšak tak, jako rok 1945 neznamenal definitivní porážku jednoho nedemokratického režimu, ani sametová revoluce není trvalou zárukou demokracie v naší zemi. K těmto i dalším otázkám se v online diskuzi vyjádřil armádní generál Petr Pavel. 

Demokracie je jako květina

Na téma demokratizačních procesů promluvil armádní generál v rámci odborné akce pořádané Centrem pro lidská práva a demokracii ve spolupráci se Security Outlines. Právě svou zkušenost z života v nedemokratickém zřízení vnímá generál Pavel jako příležitost srovnávat. Takzvané vedení dvou životů a pokrytectví se prolínaly všemi sférami života a společnosti. O to více je dle něj tedy třeba si dnes vážit věcí, které se na první pohled zdají zcela běžné. 

„Demokracie pro mě znamená především možnost konečně volně dýchat a přístup k informacím,“ komentuje generál Pavel. Avšak ani třicet let po listopadu 1989 nemáme dle jeho mínění na cestě k demokracii úplně vyhráno. „Podcenili jsme to, že demokracie je velmi zranitelná květinka, o kterou musíme pečovat, jinak začne chátrat.“ K takové péči patří především výchova k občanství, hodnotám a k pocitu sounáležitosti hodnotami západní civilizace. Neméně důležitou součástí je ale i národní uvědomění. V tomto ohledu by si česká společnost měla připomínat i roli svého odboje a jeho zásluhu na tom, že Československo bylo po roce 1945 samostatnou zemí.

Co ke krizi demokracie ale přispělo? Chybí nám silné politické osobnosti s vysokým morálním kreditem? Dle generála Pavla tomu tak je. Není to však pouze případ České republiky. „V řadě států, které jsme považovali za vzory, se takových osobností také nedostává. Teprve nedávno došlo ke změně americké administrativy a nemyslím, že by někdo z nás považoval bývalého prezidenta Trumpa za politika morálně na výši.“ Příčiny této krize se mohou různit, obecně však dle něj nemá politika nejvhodnější předpoklady k tomu, aby přilákala schopné lidi a odborníky. 

Spojenectví znamená jít si naproti

Stejně tak je ale nutné si uvědomit, že totéž soupeření, jaké probíhalo za studené války mezi dvěma bloky, probíhá i dnes. Nejmarkantnější soupeření probíhá mezi USA a Čínou, tedy mezi dvěma velmi rozdílnými koncepty řízení společnosti. „Na jedné straně stojí tradiční demokratický režim vystavěný na základech tzv. Otců zakladatelů, kteří si dali velmi záležet na ošetření všech práv svých občanů. Na straně druhé potom represivní režim Čínské komunistické strany, který kombinuje prvky kapitalismu a komunismu a na lidská práva se skutečně neohlíží.“ Soupeření probíhá napříč několika rovinami - ekonomickou, kulturní, informační a samozřejmě stále i vojenskou. „Toto soupeření je fenoménem, který jen tak nezmizí“, dodává generál Pavel. 

Boj o sféry vlivu provází celou historii lidstva. Demokratický svět samozřejmě také usiluje o vliv, ale jinými způsoby. Neusiluje o ovládnutí a kontrolu zemí, zatímco Čína deklaruje svůj zájem být nejen globální mocností, ale především zájem měnit pravidla hry. Spojené státy a Evropa by tedy měly posílit a ujednotit své spojenectví, stejně jako Evropa sama o sobě. „Pokud bude chtít být pouze společenstvím států, které spolu někdy spolupracují a někdy ne, tak nás Čína a další brzy jistě převálcují a spolknou.“ Generál Petr Pavel vidí budoucnost a prosperitu Evropy v těsnější spolupráci jejích států. 

Hodnotové ukotvení západních aliancí se však může jevit i jako problematické, a to v současné době především v souvislosti s rolí Turecka v Severoatlantické alianci. Ta by měla být samozřejmě fúzí sdílených strategických zájmů a hodnot členských států.

Nicméně Aliance je stejně jako jiné organizace dílem lidským a tedy nedokonalým. Za dobu své existence Aliance řešila několik situací, kdy některý z jejích členských států procházel určitým demokratickým deficitem, ať už se jednalo o Řecko, Španělsko či Portugalsko. Veškeré problémy by však měly být řešeny primárně dialogem, a nikoliv okamžitým kategorickým vyloučením. „Spojenectví totiž znamená jít si naproti a měli bychom se snažit chyby napravovat, a ne pouze soudit.“ Zároveň je třeba mít na paměti možné alternativy. „Pokud by bylo Turecko z NATO nějakým způsobem vyloučeno, s největší pravděpodobností uzavře spojenectví s Ruskem, které může být pouze krátkodobé, ale může znamenat hrozbu.“ 

Ústupky zlu nevedou k dobrému výsledku

Ačkoliv se může mnohým diplomatům zdát vystupování Spojených států například vůči Číně velmi ofenzivní, je nutné si uvědomovat, že veškerá tato prohlášení jsou určena především pro svět. „Je potřeba, aby bylo v těchto věcech jasno, a to i ve vztahu k Rusku. Neveřejná jednání však poté byla velmi konstruktivní. Obě strany jsou si stále vědomy toho, že nechtějí přejít do otevřeného konfliktu.“

V pomyslném boji o vliv je však Čína napřed. Aktivně využívá především všech měkkých nástrojů, které jí k tomuto účelu mohou posloužit. Takovým případem je i projekt novodobé Hedvábné stezky a snaha o participaci na kritické infrastruktuře států, ve kterých chce působit. „Z tohoto důvodu je potřeba dávat si pozor na to, koho si budeme dostavbě takové infrastruktury zvát a pečlivě zvažovat, kde je hranice vzájemně výhodné spolupráce a potenciálního rizika. Úspěch je totiž fajn, ale ne za každou cenu“, komentuje generál Pavel. 

Stejně tak je dle něj potřeba posilovat informační gramotnost a schopnost lidí práce s informacemi. Právě dezinformační působení je totiž jednou z největších a zároveň velmi plíživých hrozeb, jejíž cesta je ulehčená populismem v některých zemích. „Pokud se totiž cizí mocnosti daří dezinformačně působit na lidi tak, jak jí se to zrovna hodí - populistické vlády se rozhodují podle toho, co tato většina chce - pak se jedná o velmi jednoduchý ale velmi efektivní nástroj rozšiřování vlivu.“ Bohužel, ne vždy dokážeme rozlišit, co je informace a co dezinformace. „Ale pokud budeme mít jasno v hodnotách a dokážeme rozlišit, co je dobré a co špatné, to by pro nás mělo být vnitřním majákem a filtrem.“ 

Generál Petr Pavel výchovu k hodnotám vidí jako naprostý základ demokratizace společnosti i následné opečovávání demokracie. „Jedná se samozřejmě o dlouhodobý proces, ve kterém jsme bohužel selhávali i v posledních třiceti letech.“ Částečně se snad můžeme i vrátit k národním traumatům let 1938 a 1968, kdy se Československo nebránilo okupaci. „Ústupky zlu nevedou k dobrému výsledku. Naopak, je to potom často ještě horší. Pokud bychom se bránili, měli bychom šanci zůstat alespoň hrdým národem.“ Pro posílení občanské sounáležitosti a odpovědnosti je dnes zapotřebí věnovat pozornost tomu, na jakých hodnotách chceme, aby naše společnost stála a poukazovat na konkrétní lidi, kteří je reprezentují. „Ne vyzdvihovat ty, kteří dokáží tím systémem nějak kličkovat.“ 

I současná situace nám dle generála Pavla nabízí možnost se poučit, a především pak vytvářet užší společenské vazby. „Když si budeme vzájemně pomáhat, tak nejen že nám bude lépe, ale také se z toho rychleji dostaneme.“ 

 

Poznámka

Celý záznam diskuze naleznete na YouTube Centra pro lidská práva a demokracii: https://www.youtube.com/watch?v=DgogViTRLXg.

Fotografie

[1] Generál Petr Pavel, autor: Atelier Picture, editace: ořez.