Velký senát Evropského soudu pro lidská práva projednával případ Khasanov a Rakhmanov proti Rusku. Stěžovatelé jsou občané Kyrgyzstánu uzbeckého původu nacházející se v Ruské federaci. Oba namítali, že po vydání do Kyrgyzstánu za účelem trestního stíhání by jim hrozilo mučení nebo nelidské zacházení z důvodu jejich etnicity. Velký senát usoudil, že v jejich individuálních případech není tato hrozba reálná a k porušení čl. 3 Úmluvy by nedošlo. 

V roce 2010 se regiony Osh a Jalal-Abad na území jihovýchodního Kyrgyzstánu staly epicentrem etnických nepokojů v zemi. Stovky lidí zemřely, tisíce byly zraněny. Jedná se o regiony, kde žije většina obyvatelů uzbeckého původu. Z těchto regionů pocházejí také stěžovatelé, Khasanov a Rakhmanov, kteří patří k této minoritě.

Jejich příběhy se v mnohém liší, ale také sdílejí pro tenhle případ podstatné podobnosti. Oba byli obviněni ze spáchání závažných zločinů. V případu pana Khasanova se jedná o zpronevěru a v případu pana Rhakmanova o několik případů loupeže, ničení majetku a vraždy s etnickou motivací proti obyvatelům kyrgyzského etnika. V období zahájení jednání se však oba nacházeli na území Ruské federace. Kyrgyzstán požádal Rusko o jejich vydání na základě smlouvy o mezinárodní trestní spolupráci. Stěžovatelé však argumentovali, že jim v Kyrgyzstánu bude hrozit pronásledování z důvodu jejich etnicity. 

Z Kyrgyzstánu do Štrasburku

Ani jeden ze stěžovatelů nepožádal o azyl hned po příchodu do Ruska. Dokonce oba cestovali do Kyrgyzstánu a zpátky až do období počátku jednotlivých trestních stíhání. I z tohoto důvodu byla v řízení o udělení azylu na národní úrovni zamítnuta jejich tvrzení o hrozbě pronásledování a nelidského zacházení na základě jejich příslušnosti ke zranitelné etnické skupině. Po neúspěchu u vnitrostátních soudů se obrátili na ESLP, s odvoláním se na jejich právo nebýt vystaven mučení nebo nelidskému zacházení vyplývající z článku 3 Úmluvy.

Vydání stěžovatelů bylo zastaveno v roce 2015 na základě předběžného opatření vydaného soudem, které stanovilo, že by neměli být vyhoštěni, dokud trvá řízení. Věcí se nejdřív zabýval třetí senát soudu, který v ještě anonymizovaném rozsudku ve věci T.K. a S.R. proti Ruské federaci shledal, že pokud by stěžovatelé byli vydáni, nedošlo by k porušení článku 3. Na žádost stěžovatelů byla věc postoupena velkému senátu a jejich jména zveřejněna. 

Zákaz navrácení do země, kde jednotlivci hrozí nelidské zacházení

Na jednu stranu jsou oba stěžovatelé podezřelí z trestných činů a Rusko má povinnosti vůči Kyrgyzstánu vyplývající z mezinárodního práva ohledně mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. Zároveň však musí postupovat velice opatrně s ohledem na navrácení stěžovatelů do země původu. Rusko je totiž signatářem nejdůležitějšího dokumentu upravujícího povinnosti státu vůči uprchlíkům – Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků.

Dle čl. 33 Ženevské úmluvy „Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.“ Toto ustanovení zakotvuje základní zásadu, která se proplétá celým mezinárodním uprchlickým právem – zásadu nenavrácení (non-refoulement). Stanovuje, že uprchlíci v zásadě nesmí být vrácení do země, kde existují důvodné obavy z jejich pronásledování.

Test reálného rizika nebezpečí mučení nebo nelidského zacházení 

Z čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech zase vyplývá absolutní povinnost členského státu nevystavit jednotlivce mučení nebo nelidskému zacházení a také pozitivní povinnost takovému zacházení od jiného aktéra zabránit. ESLP v případu Saadi proti Itálii stanovil, že stát poruší právo stěžovatele dle čl. 3, bude-li možné opodstatněně předpokládat, že stěžovatel bude vystaven skutečnému nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu v zemi původu.  

Protože právo nebýt mučen je právo absolutní, na rozdíl od práva na život, dokazování se v případu obou článku liší. Aby nedošlo k vydání osob do země původu, musí být hrozba porušení práva na život fakticky jistá. Na druhou stranu, již opodstatněná domněnka hrozby nelidského zacházení nebo mučení postačuje k tomu, aby cizinec nebyl vydán. 

Soud se musí tedy zabývat otázkou, jestli existuje předvídatelné a skutečné nebezpečí špatného zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy.  Při posuzování bere ohled na tři dimenze situace: všeobecnou, osobní a situaci skupiny, do které stěžovatel náleží.

V první řadě zohledňuje, jestli existuje situace všeobecného násilí v zemi, která je sama o sobě porušením čl. 3. ESLP ve věci Sufi a Elmi proti Spojenému království připustil, že svévolné násilnosti v Mogadišu v Somálsku dosahovaly dostatečné úrovně a intenzity na to, aby představovaly skutečné nebezpečí pro život nebo osobu kteréhokoli civilisty. 

Ve většině případů to však neplatí, a proto Soud také posuzuje osobní situaci jednotlivce. Důkazní břemeno leží na straně stěžovatele, který musí prokázat, že kvůli jeho specifické situaci se může domnívat, že bude vystaven špatnému zacházení. Pokud je ovšem příslušníkem skupiny, která je vystavena systematickému špatnému zacházení, nemusí prokazovat, že by byl v horší situaci než jiní příslušníci skupiny, do které náleží. Soud někdy také požaduje kombinaci důkazů o osobních, tak i všeobecných faktorů rizika.

Strach z pronásledování, nebo útěk před spravedlností?

Výchozím bodem pro zkoumání byla všeobecná situace v Kyrgyzstánu. Soud posuzoval situaci obou stěžovatelů v aktuálním časovém rozmezí, jak vyplývá i z jeho předešlé judikatury požadující „ex nunc“ posouzení. Dle aktuálních zpráv mezinárodních, regionálních a národních nevládních organizací a orgánů OSN pro lidská práva, mučení a nelidské zacházení, nedostatek účinného vyšetřování a beztrestnost daných činů je stále realitou. Soudem posuzované zprávy však nepoukazovaly na zhoršení situace do úrovně vylučující veškeré navrácení osob do země.

Soud se tedy následně zaměřil na druhou dimenzi; riziko, kterému jsou vystaveni etničtí Uzbekové a jestli je možné je považovat za zranitelnou skupinu systematicky vystavenou špatnému zacházení v Kyrgyzstánu. Soud přiznal, že v roce 2010, těsně po etnických nepokojích, byli etničtí Uzbekové vystavení vyššímu riziku. Dle aktuálních zpráv se však situace za posledních šest let zlepšila do takové míry, že jim v Kyrgyzstánu již nehrozí specifické riziko.

V poslední řadě tedy Soud zvážil důkazy stěžovatelů poukazující na riziko vyplývající z jejich osobní situace. První stěžovatel, Khasanov, argumentoval, že trestní stíhání vůči němu byly započaté účelově až v roce 2010, i když činy měly být spáchané již o dva roky dříve. Mělo se jednat o způsob, kterým ho chce Kyrgyzstán připravit o majetek a půdu.  Domněnka stěžovatele však nebyla ničím podložena, a tudíž ji Soud považoval za pouhou spekulaci. Celkově ESLP usoudil, že obvinění bylo podrobné a jednoznačné, s přesným označením, od koho a jakou částku měl stěžovatel zpronevěřit.

Druhý stěžovatel také argumentoval, že trestní stíhání vůči němu bylo ve skutečnosti záminkou pro pronásledování na základě jeho etnické příslušnosti. Tato tvrzení se mu však rovněž nepodařilo ničím doložit. Soud konstatoval, že pouhý fakt, že stěžovatel byl obviněn ze zločinů motivovaných nesnášenlivostí vůči etnické skupině, automaticky neznamená, že on sám je obětí pronásledování z toho samého důvodu. Stěžovatel nedokázal rozumně vysvětlit, jak byl schopen cestovat z Kyrgyzstánu a zpátky v období po jeho odchodu ze země a dokonce získat nový kyrgyzský pas v období, kdy mu měla hrozit perzekuce.

Soud proto shledal, že žádný stěžovatel spolehlivě neprokázal skutečné individuální riziko špatného zacházení či existenci postranních politických nebo etnických motivů jejích stíhání v Kyrgyzstánu. Jelikož oba byli podezřelí z nepolitických trestných činů a neprokázali odůvodněné riziko pronásledování, soud konstatoval, že jejich vydání nebude představovat porušení čl. 3 Úmluvy. 

Význam daného případu je značný. Velký senát nejen zodpověděl složitou otázku hledání hranice mezi ochranou osob prchajících před nelidským zacházením a podezřelých prchajících před spravedlností. Potvrdil také, že napjatá situace v Kyrgyzstánu se (i když pomalu) zlepšuje a dochází k pokrokům v ochraně lidských práv a demokracie. 

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. 2022. Rozsudek ve věci Khasanov a Rakhmanov proti Rusku, stížnosti č. 28492/15 and 49975/15. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-217061)

Evropský soud pro lidská práva. 2019. T.K. a S.R. proti Rusku, stížnosti č. 28492/15 and 49975/15. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-198477)

Evropský soud pro lidská práva. 2022. Rozsudek ve věci Khasanov a Rakhmanov proti Rusku, stížnosti č. 28492/15 and 49975/15. Tisková zpráva. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/app/conversion/pdf/?library=ECHR&id=003-7322338-9989578&filename=Grand%20Chamber%20judgment%20Khasanov%20and%20Rakhmanov%20v.%20Russia%20-%20extradition%20of%20ethnic%20Uzbeks%20to%20Kyrgyzstan%20.pdf )

Hartingerová, E. (2021, březen). Princip non-refoulement v azylovém a migračním právu. Právní prostor. Získáno z https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/princip-non-refoulement-v-azylovem-migracnim-pravu

Rada Evropy. 2014. Příručka o evropských právních předpisech v oblasti azylu, hranic a přistěhovalectví. Dostupné z https://www.echr.coe.int/Documents/Handbook_asylum_CES.pdf

Fotografie

[1] Ilustrační fotografie, autor: Sandor Csudai, zdroj: Growthinktank, CC BY-NC-ND 4.0, editace: ořez.