Generální advokát Soudního dvora EU vydal posudek, kterým vyjádřil názor, že občané Spojeného království již nadále nejsou občany EU a Dohoda o vystoupení Spojeného království z EU je platná. Tento přístup znemožní občanům Spojeného království využívat výhody unijního občanství, jako například účast v komunálních volbách jiného členského státu. 

V únoru se generální advokát SDEU Collins vyslovil ve svém posudku, že občané Spojeného království ztrácí s odchodem jejich země z EU výhody spojené s unijním občanstvím. Vyjádřil tím své stanovisko ohledně podstaty a statusu občanství EU stejně jako procesu vystoupení z EU. 

Případ se týká paní EP, která pobývá ve Francii od roku 1984 a je vdaná za občana Francie. Občankou Francie se nestala kvůli své přísaze věrnosti královně Spojeného království, kterou složila jako zaměstnankyně tehdejší Foreign and Commonwealth Office. 

V momentě, kdy vstoupila v platnost Dohoda o vystoupení Spojeného království z EU, vyškrtly francouzské úřady paní EP ze seznamu voličů pro komunální volby, v důsledku čehož nemohla v březnu a červnu 2020 volit. 

Příslušný soud, ke kterému případ doputoval, ho poté postoupil SDEU se dvěma okruhy otázek: jsou občané Spojeného království nadále občany EU a pokud ne, je Dohoda o vystoupení Spojeného království z EU platná ve světle zásady přiměřenosti? 

Podstata občanství EU

Občanství EU bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou (článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie) v rámci bližší integrace členských států. Mimo jiné poskytuje například již zmíněné právo volit a kandidovat v komunálních volbách ve členské zemi pobytu (článek 22). 

Občanství EU také umožňuje SDEU ochraňovat práva a zájmy jeho držitelů více než kdy dříve. Ve věci Ruiz Zambrano například SDEU zamezil vyhoštění otce nezletilých občanů EU, přestože neměl právo se svými dětmi zůstat jako rodinný příslušník na základě volného pohybu osob (článek 21). Toto vyhoštění by totiž zbavilo jeho děti možnosti skutečně využívat práva vyplývající z jejich unijního občanství (článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie). 

Podobně byl článek 20 použit ve věci Rottman. Právo EU bylo v oblasti zbavení občanství členského státu aplikovatelné právě přes článek 20, jelikož odebrání státního občanství zbaví jedince i občanství EU. Tento případ ukázal, že přestože získávání a zbavování občanství spadá do pravomocí členských států, SDEU je ve výjimečných případech ochoten zakročit, jelikož občanství EU je považováno za „základní status občanů členských států“ (Rudy Grzelczyk). Rozhodnutí o odebrání státního občanství tedy podléhá testu přiměřenosti. 

Tento test je nicméně procedurálního charakteru, který nesnižuje kompetenci členských států v této oblasti. Stejně tak se od nynějšího případu výrazně liší kontext: Rottman se týkal odebrání občanství členským státem EU, ne o vystoupení členského státu z EU. 

Článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie navíc stanovuje, že „občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je“. Že k unijnímu občanství je nezbytné občanství členského státu je jasné i z článku 9 Smlouvy o Evropské unii, který stanovuje, že „občanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu“. 

Toto také zdůraznil generální advokát Collins ve svém stanovisku vyjadřujícím, že občané Spojeného království po vystoupení své země z EU ztratili unijní občanství. 

Postup francouzských úřadů

Generální advokát Collins tyto argumenty také zmínil ve svém odůvodnění, proč francouzské úřady neporušily zásadu přiměřenosti při vyškrtnutí paní EP ze seznamu voličů. 

Zmínil jiný kontext případu ve věci Rottman a poznamenal, že paní EP ztratila své právo se účastnit v komunálních volbách důsledkem rozhodnutí Spojeného království, ne francouzských úřadů. Rozhodnutí francouzských úřadů tedy nemohlo být podrobeno testu přiměřenosti, jelikož žádné posouzení situace paní EP by nemohlo vést k jinému výsledku, který by byl zároveň kompatibilní s právem EU. 

Generální advokát také vyjádřil názor, že francouzské úřady se nedopustily diskriminace na základě národnosti. Podle Dohody o vystoupení byl totiž článek Smlouvy o fungování EU, který specificky upravuje právo na nediskriminaci v komunálních volbách, vynechán z práv, která byla ponechána britským občanům během přechodného období. Občané EU a občané třetích států, jako je nyní Spojené království, se navíc nenachází ve srovnatelné situaci, což je podmínka nutná ke shledání přítomnosti diskriminace. 

Dohoda o vystoupení Spojeného království z EU

Generální advokát vyjasnil, že Dohoda o vystoupení nestanovuje, že členské státy mají povinnost ponechat ve svých seznamech voličů do komunálních voleb britské občany. 

Co se týče otázky, zdali byla Dohoda o vystoupení Spojeného království z EU platná ve světle zásady přiměřenosti, generální advokát je toho názoru, že rozhodnutí o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného Království z EU nemůže být kritizováno za neposkytnutí Britům právo volit a být volen v komunálních volbách ve členských státech EU, jelikož se Spojené království svým odchodem z EU stalo ve vztahu k EU třetí zemí. 

Svým odchodem Spojené království odmítlo právo i zásady EU. Unie tedy není v pozici, kdy může po Spojeném království vyžadovat dodržování těchto zásad, či zajistit práva, která není povinna vyjednat jménem osob, které nadále již nejsou občany EU. 

Reakce paní EP

Posudek generálního advokáta byl jistě zklamáním pro paní EP i další občany Spojeného království žijící v EU. Nic ale ještě není napevno rozhodnuto: SDEU rozhoduje v jednom ze čtyř případů jinak, než jak navrhuje generální advokát ve svém posudku, a právníci paní EP upínají své naděje právě k této možnosti. 

 

Zdroje

Rowland, L. (2022). Setback for Briton fighting to maintain EU rights post Brexit. Získáno z: https://www.connexionfrance.com/article/French-news/Brexit/Disappointment-as-court-official-says-Britons-lost-EU-citizen-rights. 

Soudní dvůr EU. (2001). Rozsudek ve věci Rudy Grzelczyk proti Centre public d'aide sociale d'Ottignies-Louvain-la-Neuve (Case C-184/99). Získáno z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A61999CJ0184. 

Soudní dvůr EU. (2011). Rozsudek ve věci Gerardo Ruiz Zambrano proti Office national de l’emploi (ONEm) (Case C-34/09). Získáno z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A62009CJ0034. 

Soudní dvůr EU. (2011). Rozsudek ve věci Janko Rottman proti Freistaat Bayern (Case C-135/08). Získáno z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A62008CJ0135. 

Soudní dvůr EU. (2022). Posudek generálního advokáta Collinse ve věci EP proti Préfet du Gers and Institut national de la statistique et des études économiques (Case C-673/20). Získáno z: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=254608&pageIndex=0&doclang=EN&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=693527. 

Soudní dvůr EU. (24. února 2022). Advocate General Collins: British nationals who enjoyed the benefits of Union citizenship do not retain those advantages following the UK’s withdrawal from the EU [tisková zpráva]. Získáno z: https://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2022-02/cp220039en.pdf.  

Fotografie

[1] Vyjednání Dohody o vystoupení z EU vyvolává emoce. Members debate and vote on the EU-UK withdrawal agreement, autor: European Parliament, 29. ledna 2020, zdroj: Flickr, CC BY 2.0, editace: ořez.