V únoru rozhodl Evropský soud pro lidská práva  ve věci M.G. proti Litvě. Stěžovatel brojil proti nepřiměřené délce řízení a namítal též výměru trestu, obzvláště vzhledem k tomu, že byl v době spáchání trestného činu nezletilý. Rozhodnutí je v kontextu současné společenské diskuze aktuální a může být relevantní též pro Českou republiku, kde je ukládání mírných trestů za sexuální trestné činy dlouhodobě problematickým tématem.

Skutkové shrnutí

Stěžovatele v srpnu roku 2014 napadl v jeho domově útočník pod iniciály R. V., partner tety stěžovatele. Stěžovateli bylo v té době 17 let. Dle lékařské zprávy utrpěl stěžovatel údery do břicha a pravé ledviny, lehký otřes mozku, hučení v uších a poruchu přizpůsobení. Porucha přizpůsobení vzniká jako následek vysoce stresové životní situace, kdy pacient na tuto situaci reaguje nepřiměřenou intenzitou svého chování i délkou trvání tohoto chování. Původně byl R. V. obviněn z lehkého ublížení na zdraví, během vyšetřování však vyšlo najevo, že mohlo dojít k pokusu o pohlavní zneužití. V rámci policejního výslechu  R. V. popřel, že by se pokusil stěžovatele znásilnit či že ho vůbec udeřil. Přiznal ale, že je možné, že ho zranil, a uvedl, že incidentu lituje. V září téhož roku se kvalifikace skutku změnila na pokus o sexuální zneužití nezletilé osoby. Následně soud na žádost prokurátora několikrát prodloužil lhůtu stanovující konec předsoudní fáze. Ta tak nakonec skončila až na konci listopadu 2015. V roce 2018 prokurátor rozšířil obžalobu o lehké ublížení na zdraví. V roce 2019 prvoinstanční soud shledal obžalovaného vinným z lehkého ublížení na zdraví a pokusu sexuálního zneužití. Soud R. V. odsoudil k trestu odnětí svobody na 3 roky a 8 měsíců a přiznal stěžovateli náhradu škody ve výši 6.000 eur. 

Proti rozsudku se stěžovatel odvolal, protože považoval trest za příliš benevolentní. Proti rozsudku se odvolal také R. V. a žádal o zproštění viny. Soud v druhé instanci shledal, že tříletá sazba byla adekvátní, nicméně prvoinstanční soud nedostatečně přihlédl k okolnostem případu, jako je například délka trvání řízení. S argumentem, že cíle trestu lze v daném případě dosáhnout též alternativně (tedy jinak než trestem odnětí svobody),soud druhé instance výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil a nařídil R. V., aby zaplatil částku 1.000 eur na podporu obětí trestných činů. Proti rozhodnutí podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu, který potvrdil rozsudek soudu druhé instance ve všech výrocích.

Posouzení věci ESLP

Stěžovatel vytýkal litevským soudům zejména délku procesu, kdy od samého spáchání trestného činu do pravomocného rozsudku uplynulo téměř šest let. Taková délka řízení nebyla opodstatněná, neboť případ nebyl nijak komplexní, naopak se jednalo o jeden konkrétní incident, který bylo možné snadno vyšetřit. Stěžovatel uvedl, že délka řízení negativně ovlivnila jeho duševní zdraví. Zároveň kritizoval, že se délka řízení stala argumentem pro uložení nízkého trestu v podobě trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na 3 roky.

ESLP shledal, že orgány činné v trestním řízení sice nebyly neaktivní, nicméně počet vyžádaných lékařských prohlídek pro posouzení vážnosti poranění způsobil prodlevy v řízení. ESLP však uvedl, že opakované lékařské posudky byly nutné, neboť první dva byly nedostatečně odůvodněné. Je ale odpovědností státu, aby nastavil soudní systém tak, aby k takovým situacím nedocházelo. Stěžovatel nemůže nést negativní následky toho, že první dva posudky znalci nesprávně zpracovali. ESLP tedy uzavřel, že průtahy v řízení byly přičitatelné orgánům činným v trestním řízení a došlo k porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „Úmluva”), který stanoví, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. Stěžovatel se domáhal porušení čl. 6 Úmluvy, který zakotvuje právo na spravedlivý proces. ESLP ale shledal, že přiléhavější bude procesní část článku 3. ESLP dále uvedl, že státy musí zajistit, aby v souvislosti se sexuálně motivovanými trestnými činy nedocházelo k pocitu beztrestnosti. Proto musí daný soud rozhodnutí o uložení podmíněného trestu v takovém případě řádně odůvodnit. ESLP v dané věci též vytýkal, že průtahy a délka řízení nemohou být důvodem pro podmíněné odložení výkonu trestu odnětí svobody. Litevské soudy v tomto případě dle ESLP selhaly, když uložily pouze podmíněný trest. ESLP dále kritizuje litevské orgány za sekundární viktimizaci stěžovatele, který se musel podrobit několika lékařským prohlídkám, a to z důvodu, že předchozí lékařské posudky nebyly správně odůvodněny. Po třech letech od útoku navíc musel stěžovatel podstoupit psychologické vyšetření, protože ho orgány opomenuly nařídit v dřívější fázi řízení. 

Společenský kontext a dopady

Rozsudek se sice týkal především délky řízení, nicméně představuje významný krok kupředu co se týče trestání sexuálně motivovaných trestných činů. ESLP totiž spatřuje  stěžejní problém případu jak v délce řízení, tak v podmíněném odložení výkonu trestu odnětí svobody. ESLP se jasně vyhradil proti ukládání podmíněných trestů za sexuálně motivované trestné činy, když stanovil, že takové tresty by měly být spíše výjimečné a dobře odůvodněné, a to o to více, pokud se jedná o nezletilou oběť. 

V České republice bylo v roce 2022 odsouzeno 185 osob za znásilnění, přičemž 45 % z nich byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a 10 % podmíněný trest odnětí svobody s dohledem. Za pohlavní zneužití bylo odsouzeno 213 osob, přičemž 79 % z nich bylo odsouzeno k podmíněnému trestu odnětí svobody a 13 % k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem. V roce 2016 bylo trestání ještě méně přísné, kdy za znásilnění bylo 55 % odsouzených odsouzeno k podmíněnému trestu odnětí svobody a 14 % k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem. Za pohlavní zneužití bylo v roce 2016 80 % odsouzených odsouzeno k podmíněnému trestu odnětí svobody a 11 % k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem [1]. 

Významným posunem České republiky v této oblasti může být též plánovaná novela trestního zákoníku. Ta předpokládá redefinici znásilnění tak, že se za něj bude považovat soulož vykonána proti seznatelné vůli jedné z osob. Navíc bude pohlavní styk s dítětem mladším 12 let vždy kvalifikován jako znásilnění. V současné době byla novela přijata ve třetím čtení a čeká na schválení Senátem.

Závěr

Rozsudky ESLP jsou sice závazné pouze v daném případě, ale mohou mít přesah i do dalších obdobných případů skrze svůj přesvědčovací charakter, a proto mohou mít význam i pro Českou republiku a její politiku týkající se ukládání trestů za sexuálně motivované trestné činy. Státy v jurisdikci ESLP se případným jednání, které není v souladu s judikaturou, potenciálně vystavují riziku podání stížnosti. V kontextu ukládání trestů za sexuálně motivované činy tak může rozsudek přispět k ukládání přísnějších trestů.

 

Poznámky

[1] Data byla získána z aplikace na stránkách www.jaktrestame.cz k § 185 a § 187.

Zdroje

[1] Evropský soud pro lidská práva. (2024). Rozsudek ve věci M. G. Proti Litvě. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-231083

[2] Jak trestáme. Statistiky k § 185 a § 187 trestního zákoníku. Dostupné z: https://jaktrestame.cz/aplikace/#appka_here

[3] Sněmovní tisk č. 616. (2024). Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=232609 

[4] Sněmovní tisk 616 Novela z. - trestní zákoník - EU. (2024). Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=616 

[5] WikiSkripta. Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení. (2021). Dostupné z: https://www.wikiskripta.eu/w/Reakce_na_závažný_stres_a_poruchy_přizpůsoben%C3%AD

Fotografie

Problematika sexuálního násilí představuje v současné době vysoce diskutované téma. Two protests against sexual assault at Dupont Circle 3471, autor: Fourandsixty, 7. únor 2016, zdroj: Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0 DEED.