Po deseti letech a dvou občanských válkách se Libye dočkala křehkého míru. Navzdory snaze OSN ale nejsou svobodné parlamentní a prezidentské volby na obzoru. Hlavní politické bloky jsou neústupné ve svých požadavcích, zemi zmítá chaos a hrozí další ozbrojený konflikt.

Dvě občanské války během deseti let

První občanská válka v Libyi začala v roce 2011, kdy byly prodemokratické protesty Arabského jara násilně potlačovány vládou.[1] Stejně jako v dalších arabských zemích, se i občané Libye dožadovali ukončení autoritářské vlády, v jejímž čele stál více než 40 let Muammar Kaddáfí. Povstalci bojující proti jeho režimu se později sjednotili a vytvořili tzv. Přechodnou národní radu (PNR). Díky intervenci mezinárodního společenství a podpoře NATO povstalci postupně získali vojenskou převahu. V říjnu 2011 byl Kaddáfí zavražděn bojovníky domobrany a vítězství PNR předznamenalo naději na prodemokratické směřování země.

V následných volbách do přechodného parlamentu zvítězila liberální strana Spojenectví národních sil a v roce 2012 vznikl parlament – Všeobecný národní kongres (GNC). Než však stihl vypracovat návrh nové ústavy, domnělý klid v Libyi ukončila nová občanská válka, která vypukla v polovině května 2014 na východě země. Jednou z příčin tohoto konfliktu, byla otázka, zda má Libye inklinovat více k islámu či západnímu typu liberální demokracie. Počátek doprovázely ozbrojené střety mezi islamisty a Libyjskou národní armádou (LNA) generála Chalífy Haftara.[2] Později byl zvolen nový prozatímní parlament – Sněmovna reprezentantů. Ta měla nahradit GNC, který však odmítl odstoupit a v Libyi tak paralelně zasedaly dva parlamenty.

Mírová jednání v roce 2015 vedla k vytvoření prozatímní vlády národní jednoty (GNU), která byla podpořena OSN. Přestože GNC ustoupil a byl rozpuštěn, rozepře mezi Sněmovnou reprezentantů a LNA zesilovaly. Sněmovna reprezentantů nakonec GNU odmítla uznat a sestavila vlastní vládu se sídlem v Tobruku. V zemi tak postupně vznikly dvě konkurenční vlády, přičemž každou z nich podporovaly různé milice a státy. Zatímco Sněmovna reprezentantů měla oporu v Rusku, Spojených arabských emirátech, Egyptě či Jordánsku, mezinárodně uznávaná GNU se těšila podpoře OSN, Turecka či Kataru. Ozbrojené střety mezi oběma bloky pokračovaly s přestávkami až do října 2020, kdy se OSN podařilo mezi znesvářenými bloky sjednat příměří. Opět byla ustavena sjednocená přechodná GNU, jejímž předsedou se stal politik a podnikatel Abdal Hamíd Dbaíba.

Nekonečné odkládání voleb: přinese rok 2022 změnu?

O uspořádání parlamentních a prezidentských voleb bylo usilováno za pomoci mise OSN na podporu Libye (UNSMIL) už v roce 2019.[3] K volbám nakonec nedošlo, a to kvůli vojenské ofenzívě na Tripolis iniciované Chalífou Haftarem. Ozbrojené konflikty nadále pokračovaly a vidina voleb se oddalovala po další dva roky.

Další pokus o uspořádání voleb se uskutečnil v druhé polovině prosince 2021. Sled událostí před plánovaným hlasováním opět vedl k neúspěchu. Parlamentní komise pouhé dva dny před volbami oznámila, že podle aktuálně nastaveného volebního zákona nelze volby uskutečnit. Krátce předtím dokonce šéf Vysoké národní volební komise vydal rozhodnutí o rozpuštění volebních výborů v celé zemi. Další nejasnosti přinesl zákon přijatý Sněmovnou reprezentantů. Dle něj se parlamentní volby měly naplánovat až třicet dní po stanovení data těch prezidentských. Mluvčí Sněmovny reprezentantů však později prohlásil, že měsíc po prezidentských volbách už má být parlament zvolen. Kvůli nejasnostem ohledně volebního procesu byly volby odloženy.

Sněmovna reprezentantů se momentálně snaží předejít jmenování nové smíšené vlády a zároveň plánuje vypracovat vlastní ústavu. Volby chce uspořádat nejdříve v roce 2023. GNU tento plán odmítá. Požaduje konání voleb již tento rok, a to ideálně v červnu, tedy ještě před vznikem nové ústavy a prezidentskými volbami. Snahu o nalezení konsensu také komplikuje nedávné jmenování nového premiéra Sněmovnou reprezentantů. Stal se jím Fathi Bashaga, který má ve funkci nahradit Abdala Hamída Dbaíbu, jemuž dle parlamentu s odkladem voleb vypršel mandát. Dbaíba se však své funkce odmítá vzdát. Hrozí tak, že Libyi opět povedou dva premiéři.

Kontroverzní kandidáti na prezidentský post

Kandidáti z neuskutečněných prosincových prezidentských voleb mají stále ambice se o post ucházet, jakmile budou vyhlášeny nové volby. Kolem některých uchazečů panují kontroverze. Rozpaky vzbuzuje mimo jiné kandidatura syna Muammara Kaddáfího, Sajfa Isláma Kaddáfího, na kterého je od roku 2011 vydán zatykač. Mezinárodní trestní soud (MTS) jej viní ze spáchání zločinů proti lidskosti, kterých se měl dopustit při snaze o potlačení povstání proti jeho otci. V roce 2015 byl Tripoliským soudem dokonce odsouzen k trestu smrti. O dva roky později byl trest zrušen díky amnestii vyhlášené Haftarovou vládou. Volební komise ho kvůli těmto skutečnostem ze seznamu kandidátů na prezidenta vyloučila. To však nemělo dlouhého trvání, Kaddáfí se totiž proti rozhodnutí úspěšně odvolal.

S Kaddáfího kandidaturou nesouhlasila také vojenská prokuratura, která se zároveň vymezila i vůči dalšímu uchazeči, Chalífu Haftarovi. Oba kandidáty obviňuje z páchání válečných zločinů a napojení na ruskou žoldáckou Wagnerovu Skupinu.[4] Právě její příslušníci měli spolu s dalšími zahraničními žoldáky bojovat na Haftarově straně v ofenzívě na Tripolis v letech 2019 a 2020. Překážku v případě kandidatury Haftara představuje i jeho údajné dvojí občanství, které libyjský volební zákon u kandidátů do nejvyššího úřadu vylučuje. Haftar je podezříván, že spolu s libyjským občanstvím má zároveň i americké. Libyjský generál toto tvrzení odmítá a označuje jej za lživé.

Dalším sporným kandidátem na prezidentský post je pak předseda GNU, Abdal Hamid Dbaíba. Podle libyjského volebního zákona musí všichni uchazeči na post prezidenta ukončit svá stávající zaměstnání alespoň tři měsíce před volbami. To však Dbaíba neučinil a funkce premiéra se odmítá vzdát. Oznámení kandidatury Dbaíby bylo též překvapující z důvodu jeho dřívějšího tvrzení, že se voleb na prezidenta účastnit nebude.

Zklamání mezinárodního společenství

Prosincové volby pro mezinárodní prostředí znamenaly naději na zklidnění situace a nastolení řádu v zemi. Po oznámení zrušení voleb vyjádřila UNSMIL obavy nad dalším vývojem stávající situace v Tripolisu, kde se do ulic opět vydaly ozbrojené skupiny. OSN se navíc obává, že opětovná mobilizace těchto skupin povede k dalšímu konfliktu a měsíce úsilí o stabilizaci a sjednocení země přijdou vniveč.

Absence pokroku vyvíjí tlak na OSN i její zástupce. V roce 2020 se své funkce rozhodl vzdát zmocněnec OSN pro Libyi Ghassan Salamé, který jako důvod uvedl stres. Nahradil jej bývalý slovenský ministr zahraničí Ján Kubiš, který ale na svou funkci bez veřejného uvedení důvodu rezignoval během podzimu 2021, tedy téměř měsíc před plánovaným konáním voleb. Otázkou tedy zůstává, kdo se stane novým zmocněncem UNSMIL. Dočasným mediátorem konfliktu je Stephanie Williams, která zastává funkci zvláštního poradce. 

Jmenování nového zmocněnce komplikují i neshody mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN a jejich odlišné preference. Rusko a Čína chtějí, aby byl na post jmenován některý z afrických kandidátů. Neshody ohledně jmenování nového zmocněnce jsou také důvodem, proč Rusko v dubnu prosadilo prodloužení mandátu UNSMIL o tři měsíce. Původně bylo prodloužení plánováno na rok.

Vývoj v Libyi zaostává, dokáže někdy využít svůj potenciál? 

Pokrok státu je konfliktem zpomalen, ne-li zcela zastaven. Libye, která disponuje velkým ropným a plynovým bohatstvím, by se přitom mohla stát jedním ze stěžejních dodavatelů pro mezinárodní energetický trh, který se otřásá v důsledku války na Ukrajině. Přestože má Libye největší zásoby ropy v Africe s potencionálním ročním obratem dvě miliardy USD, není prozatímní politické vedení schopno tohoto potenciálu využít. Vládě se zatím nedaří zajistit ani základní veřejné služby.

Vnitřní rozvrácenost státu vede k nárůstu nelegálního obchodu s drogami, zbraněmi a nelegální migrace. Pro mnohé z migrantů představuje Libye tranzitní zemi na cestě do Evropy, v zemi se tak rozmáhají sítě převodníků a dalších členů organizovaných zločineckých skupin, které obchodují s lidmi.

Pro Libyjce představují volby jedinou možnost, jak svou situaci změnit. Dle průzkumu se pro možnost hlasování ve volbách zaregistrovalo 40 % občanů. Narůstající napětí ve společnosti spolu s událostmi posledních měsíců ukázaly chaos, ve kterém se země zmítá a křehkost stávajícího příměří. V tuto chvíli je doba, kdy Libyjci budou moci opět vhodit svůj hlas do urny, v nedohlednu.

 

Poznámky

[1] Arabské jaro označuje vlnu prodemokratických protestů počínaje rokem 2010. Demonstranti se vyhrazovali zejména proti korupci, špatné ekonomické situaci a porušování lidských práv. Protivládní povstání se objevovala napříč blízkovýchodními a severoafrickými zeměmi. Prvotní rebelie vypukly v Tunisku a Egyptě. Později se rozšířily do zemí jako je Jemen, Bahrajn či Libye. 

[2] Generál Chalífa Haftar kdysi sloužil v armádě Muammara Kaddáfího, dokud nepřišel o jeho přízeň. Nakonec se v roce 2011 podílel na Kaddáfího svrhnutí.

[3] Mise OSN na podporu Libye (UNSMIL) má za cíl pomoci Libyi s tranzicí k demokracii. Dále má UNSMIL mimo jiné v zemi poskytovat humanitární pomoc, monitorovat lidskoprávní situaci a podporovat boj proti nekontrolovatelnému šíření zbraní.

[4] Wagnerova skupina je proruská žoldácká organizace. Skupina se aktivně účastní ozbrojených konfliktů mimo Libyi, například v Sýrii či na Ukrajině. Konání jejích žoldáků bývá podezříváno z porušování lidských práv a válečných zločinů.

Zdroje

Africanews with AFP. Libya’s interim Prime Minister Abdul Hamid Dbeibah to run for president. Africanews, 22. listopadu 2021

(https://www.africanews.com/2021/11/22/libya-s-interim-prime-minister-abdul-hamid-dbeibah-to-run-for-president/)

Al-Ghwell, Hafed. The prospects for elections in Libya remain slim to none. Web Arabnews, 2. dubna 2022

(https://www.arabnews.com/node/2055671) 

AlJazeera. Libya’s Fayez al-Sarraj calls for elections in 2019 to end war. AlJazeera News, 16. červa 2019

(https://www.aljazeera.com/news/2019/6/16/libyas-fayez-al-sarraj-calls-for-elections-in-2019-to-end-war) 

AMO. Backround report. UNSC. Současná bezpečnostní situace v Libyi. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), 2015

(https://www.studentsummit.cz/wp-content/uploads/2019/02/PSS-Soucasna-bezpecnostni-situace-v-Libyi-UNSC.pdf) 

Assad, Abdulkader. Wagner founder says international community is Libya's main enemy. The Libya Observer News, 27. prosince 2021

(https://www.libyaobserver.ly/news/wagner-founder-says-international-community-libyas-main-enemy) 

Barabanov, Ilya, Ibrahim, Nader. Wagner: Scale of Russian mercenary mission in Libya exposed. BBC News, 11. dubna 2021

(https://www.bbc.com/news/world-africa-58009514) 

Brychta, Filip. Kaddáfího syn Sajf Islám kandiduje na prezidenta Libye. Je další roztržkou křehké jednoty. web Voxpot, 17. listopadu 2021

(https://www.voxpot.cz/kaddafiho-syn-sajf-islam-kandiduje-na-prezidenta-libye-je-dalsi-roztrzkou-krehke-jednoty/) 

Diden, Anouar. Libya: Khalifa Haftar, a passport that could cost him dearly. The Journal of Africa, 29. dubna 2022

(https://lejournaldelafrique.com/en/libye-khalifa-haftar-un-passeport-qui-pourrait-lui-couter-cher/)

Egypt Today. Seif al-Islam Gaddafi back in Libya's presidential race after appeal is accepted. Egypt Today Magazine, 4. prosince 2021

(https://www.egypttoday.com/Article/1/110525/Seif-al-Islam-Gaddafi-back-in-Libya-s-presidential-race)

Hosenseidlová, Petra. Libye odkládá výběr nového prezidenta, komise navrhuje volby za měsíc. Česká televize, 22. prosince 2021

(https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3418280-libye-odklada-vyber-noveho-prezidenta-komise-navrhuje-volby-za-mesic)

HRW. Death of a Dictator. Bloody Vengeance in Sirte. Human Rights Watch, 16. října 2016

(https://www.hrw.org/report/2012/10/16/death-dictator/bloody-vengeance-sirte)



IIS. Libya’s new period of uncertainty. International Institute for Strategic Studies, 30. dubna 2022

(https://www.iiss.org/publications/strategic-comments/2022/libyas-new-period-of-uncertainty) 

MinutaN. RB OSN kvůli výhradám Ruska prodloužila své misi v Libyi mandát jen o tři měsíce. Deník N, 29. dubna 2022

(https://denikn.cz/minuta/869835/)

SCR. Libya: Briefing and Consultations. Security Council Report, 15. března 2022

(https://www.securitycouncilreport.org/whatsinblue/2022/03/libya-briefing-and-consultations-5.php) 

SCR. Africa: Libya. Security Council Report, 31. března 2022

(https://www.securitycouncilreport.org/monthly-forecast/2022-04/libya-29.php)

Sobola, Ondřej. Libye patřila k nejbohatším zemím Afriky, nyní složitě hledá cestu k míru. Česká televize, 17. března 2021

(https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3277596-libye-patrila-k-nejbohatsim-zemim-afriky-nyni-slozite-hleda-cestu-k-miru)

UN. Ms. Stephanie Williams of the United States - Special Adviser on Libya. United Nations Secretary General, 6. prosince 2021

(https://www.un.org/sg/en/content/sg/personnel-appointments/2021-12-06/ms-stephanie-williams-of-the-united-states-special-adviser-libya%C2%A0) 

Zeidan, Adam. Arab Spring. Pro-democracy protests. Encyclopedia Britannica,

(https://www.britannica.com/event/Arab-Spring) 

Fotografie

[1] Demonstranti v Tripolis protestující proti rozdělení země. La Libye manifeste contre le fédéralisme et la division (6841486182), autor: Magharebia, 9. březen 2012, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.0, editace: ořez.