V únoru letošního roku rozhodl Městský soud v Praze o žalobě, ve které se student domáhal obnovení prezenční výuky. Nestává se často že by se studenti soudili o své právo chodit do školy. Toto rozhodnutí však může mít významný dopad nikoliv jen na školní docházku. Městský soud se totiž mimo jiné zabýval i ústavností nouzového stavu vyhlášeného na žádost hejtmanů. 

Rozhodnutí se týkalo ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu (Gymnázium Na Zatlance 11). Student coby žalobce napadal celé podzimní i zimní období distanční výuky, které dle něj nemá oporu ve školském zákoně [1] a je v rozporu s rámcovým vzdělávacím programem. Opatření, která umožnila distanční vzdělávání, jsou dle něj nezákonná a neměla by být aplikována. Jádrem jeho argumentace tedy bylo, že zde není žádný právní podklad pro distanční výuku.

Žalobce dále upozornil na data Ústavu zdravotnických informací, podle kterých je riziko přenosu viru Sars-COV-2 výrazně vyšší například na pracovišti než ve školách. Uvádí, že zatímco vláda uzavřela školy, nepřikročila stejně k uzávěře pracovišť, a to jen za účelem krátkodobého udržení ekonomiky. Je toho názoru, že  by bylo možné nechat školy otevřené se zavedením masivního testování nebo jiných opatření. I proto dle žalobce neobstojí opatření o uzavření škol v testu proporcionality.

Ve vyjádření žalovaného gymnázium podotýká, že ono samo nebrání studentovi v přístupu ke vzdělání, ale pouze dodržuje usnesení vlády. Opatření o uzavření škol jsou dle žalovaného v souladu s testem proporcionality, a navíc jsou obdobná jako opatření v cizích státech. Jelikož bylo uzavření škol provedeno v souladu s krizovým zákonem, navrhuje gymnázium žalobu zamítnout.

Posouzení soudem

Soud projednal žalobu následovně. Gymnázium může být v dané věci žalovaným, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2020,[2] ve kterém se posuzoval obdobný případ. Mohlo se tedy dopustit nezákonného zásahu. Ke dni rozhodování soudu navíc tento zásah trval, jelikož stále probíhala distanční výuka.

Právo na vzdělání je obecně zaručeno čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ze školského zákona i z rámcového vzdělávacího programu vyplývá právo žalobce na denní formu vzdělání. Toto právo je možné omezit pouze v určitých případech. K omezení došlo opatřením vlády ze dne 14. 2. 2021, jakožto podzákonným právním předpisem. Dle čl. 95 Ústavy je soud oprávněn posoudit soulad takového předpisu se zákonem či ústavním zákonem.

Protiústavnost nouzového stavu

Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) se dále zaměřil na posouzení souladu krizového opatření se zákonem, popřípadě ústavním zákonem. Podle krizového zákona je vláda oprávněna v době nouzového stavu nařídit zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech. Právě nouzový stav je podmínkou pro vydání takového opatření. Ten může trvat maximálně na 30 dnů a tato doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.

Soud uzavřel, že nouzový stav vyhlášený na žádost hejtmanů je faktickým pokračováním předešlého nouzového stavu, ke kterému sněmovna nevyslovila souhlas. Pokud by soud tento nouzový stav akceptoval, mohla by se ustálit praxe, kdy by se vláda „vymanila“ ze své odpovědnosti sněmovně. Tato praxe by nerespektovala čl. 68 odst. 1 Ústavy a šlo by o soustavné obcházení ústavního pořádku.

Argumentace vlády strachem hejtmanů z odpovědnosti za vydávání některých opatření neobstojí, jelikož i bez nouzového stavu mohou vydávat opatření především ministerstva či krajské hygienické stanice. I ospravedlnění vlády povinností chránit životy je liché, protože vychází z nepodložené premisy, že nouzový stav je jedinou alternativou k ochraně životů v době pandemie. To není vůbec jednoznačné a je třeba trvat na tom, že účel nesvětí prostředky.

Podle městského soudu byl nouzový stav vyhlášený v únoru na žádost hejtmanů protiústavní, a proto je samo krizové opatření zatíženo nezákonností (tzv. plod otráveného stromu). Pro neposkytování denní formy vzdělávání tak v době rozhodnutí soudu nebyl žádný právní podklad.

Pro výše uvedené důvody soud nařídil gymnáziu obnovit prezenční formu výuky.

Přiznání odkladného účinku

Gymnázium Na Zatlance následně podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten stížnosti přiznal odkladný účinek, díky čemuž škola nemusela ihned obnovit prezenční výuku. Bylo totiž zřejmé, že výkonem napadeného rozsudku by mohl být vážně ohrožen zájem na ochraně veřejného zdraví. Navíc hrozilo přetížení zdravotního systému. Proto v souladu s principem předběžné opatrnosti došlo k přiznání odkladného účinku.

Rozhodnutí o odkladném účinku nevypovídá nic o tom, jak bude rozhodnuto Nejvyšším správním soudem o samotné kasační stížnosti. Samotné rozhodnutí může Nejvyššímu správnímu soudu trvat trochu déle, jelikož se bude ještě projednávat otázka před rozšířeným senátem, zda bylo možné v daném případě žalovat přímo školu.

Závěr

Městský soud se přiklonil k názoru právníků, dle nichž byl protiústavní nový nouzový stav, který byl vlastně faktickým pokračováním toho předešlého. Finální verdikt Nejvyššího správního soudu určí, jak moc je toto rozhodnutí aplikovatelné i v jiných sporech. Jisté je, že městský soud nezpochybnil nutnost opatření ke zvládnutí pandemie covid-19, pouze požaduje zachování právního rámce při vydávání těchto opatření.

 

Poznámky

[1] Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

[2] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2020, č. j. 8 As 34/2020-100. 

Zdroje

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2021, č. j. 17 A 126/2020 - 84.

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. února 2021,č. j. 6 As 73/2021 - 32. 

Nejvyšší správní soud. Smíchovské Gymnázium na Zatlance nemusí v pondělí obnovit prezenční výuku, 26. února 2021. [Tisková zpráva] (http://nssoud.cz/Smichovske-Gymnazium-Na-Zatlance-nemusi-v-pondeli-obnovit-prezencni-vyuku/art/32854?tre_id=135).

Fotografie

[1] Městský soud v Praze. Karlovo náměstí, městský soud (01), autor: ŠJů, 30. dubna 2014, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.