Soudní proces se súdánským velitelem Abd al-Rahmanem, také přezdívaným Ali Kushayb, postoupil do další fáze. Odvolací senát Mezinárodního trestního soudu na začátku listopadu 2021 jednomyslně zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí přípravného senátu z května téhož roku.

Situace v Dárfúru

Na Abd al-Rahmana byl vydán zatykač již v roce 2007, nicméně do vazby Mezinárodního trestního soudu (MTS) se dostal až v červnu 2020 poté, co se sám dobrovolně vydal orgánům Středoafrické republiky. V současné době čelí 31 bodům obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných v letech 2003 a 2004, když v oblasti súdánského Dárfúru velel milici Janjaweed[1] (pozadí událostí v Dáfúru a zapojení Abd Al-Rahmana viz Bulletin červenec-srpen, s. 13).

Je důležité zdůraznit, že MTS se situací v Dárfúru začal zabývat v roce 2005 na základě Rezoluce 1593 Rady bezpečnosti OSN. Přestože se Súdán k Římskému statutu nepřipojil, na základě uvedené rezoluce je právně vázán ke spolupráci s MTS při vyšetřování obvinění z páchání zločinů podle mezinárodního práva v zemi. Jedná se o historicky první případ, kdy byl MTS pověřen Radou bezpečnosti vyšetřováním ve státě, který není smluvní stranou Římského statutu. Není proto divu, že postup soudu v trestním řízení s Abd al-Rahmanem bude mít významný dopad na všechna obdobná řízení vedená v budoucnu.

Byla dodržena zásada legality?

Mezi čtyřmi důvody odvolání uvedla obhajoba mimo jiné údajné porušení zásady legality. Podle ní nemůže být Abd al-Rahman trestně odpovědný za zločiny definované Římským statutem, jelikož Súdán v inkriminovanou dobu nebyl, a stále není, jeho smluvní stranou. Jelikož tyto zločiny nemají analogii v súdánském vnitrostátním právu nebo alespoň v pramenu mezinárodního práva, k jehož dodržování se Súdán zavázal, je trestní stíhání podle obhajoby v jasném rozporu se zásadou nullum crimen sine lege.[2]

Obhajoba se v tomto bodě opírá o článek 22 odst. 1 Statutu: „Osoba je trestně odpovědná podle tohoto Statutu pouze pokud její čin, v době spáchání, naplnil znaky zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu.“           

Odvolací senát, kterému předsedal soudce Piotr Hofmański, přesto námitky obhajoby neshledal dostatečně přesvědčivými. K zásadě legality uvedl, že „zločiny podle Statutu měly v době jeho vypracování obecně reprezentovat stav mezinárodního obyčejového práva. Proto lze dovodit vysokou míru předvídatelnosti trestního stíhání za takové zločiny, a to i ve vztahu k jednání páchaném ve státě, který není smluvní stranou Statutu“.

V tomto bodě rozhodnutí rozproudila argumentace odvolacího senátu širokou akademickou diskusi, zejména s ohledem na dalekosáhlé důsledky, které takový postup ospravedlňuje. Soud byl řadou odborníků kritizován za omezující interpretaci zásady nullum crimen sine lege i prolomení zákazu retroaktivity. Římský statut objektivně vzato nebyl v době spáchání zločinů v Súdánu platným právním předpisem a případ by na základě výše zmíněného ustanovení neměl spadat pod jurisdikci MTS. Soud byl však následně vyšetřováním pověřen Radou bezpečnosti OSN.

MTS obhajuje svůj postup nutností vykládat článek 22 více extenzivně, způsobem konzistentním s lidskými právy. To znamená i nad rámec úpravy poskytnuté Statutem. Prvek předvídatelnosti je navíc ovlivněn i zjevně nezákonnou povahou (flagrantly unlawful nature) jednání Abd al-Rahmana. Dle názoru Soudu „byl přiměřeně schopen podniknout kroky k pochopení a dodržení svých závazků podle mezinárodního práva a byl schopen uvědomit si související trestní důsledky.“

Soud se inspiroval rozhodovací praxí ESLP

Argumentace MTS se v tomto bodě opírá o použití testu přístupnosti a předvídatelnosti (test of accessibility and foreseeability), původně rozvinutého v judikatuře ESLP. Římský statut byl již od svého přijetí podle mínění Soudu veřejně přístupným dokumentem po celém světě. Výčet trestných činů spadající pod jurisdikci MTS a tresty, které má právo uložit, mohly být pro obviněného známy, a proto mohl bezpečně předvídat zahájení trestního stíhání. Jakékoli tvrzení obhajoby, že obviněný nevěděl o trestní povaze svých činů, je proto bezpředmětné.

Některé námitky kritiků však zůstávají neuspokojeny. Jiné regionální soudy pro lidská práva a orgány OSN kritéria přístupnosti a předvídatelnosti k posouzení údajného porušení zásady zákonnosti nevyužívají. Zda je vhodné se při definování principu legality, jak je chápán v mezinárodním právu lidských práv, opírat výhradně o judikaturu ESLP, je sporné.

Ačkoliv tento postup přisuzuje MTS širší pole působnosti k potírání mezinárodní zločinnosti, potýká se s určitými koncepčními problémy. Z právního hlediska je důležité, aby se v rozhodovací praxi Soudu zásada legality nezredukovala na „zásadu spravedlnosti“, která do jurisdikce MTS pojme jakékoliv odsouzeníhodné jednání.

Z praktického hlediska může být navíc použití testu přístupnosti a předvídatelnosti složité a časově náročné, jelikož by se musela dokazovat odděleně u každého bodu obžaloby. Odvolací senát takový postup naznačil v bodě 91 tvrzením, že obhajoba Abd al-Rahmana zpochybnila pouze principiální použití čl. 22 odst. 1. Statutu přípravným senátem. Obhajoba však neuvedla, proč podle jejího názoru přípravný senát pochybil, když potvrdil jurisdikci ve vztahu k jakémukoli konkrétnímu obvinění, kterým Abd al-Rahman čelí.  

Obhajobě Abd al-Rahmana tak nezbývá než se pokusit zpochybnit jurisdikci MTS u jednotlivých obvinění během hlavního líčení, které je naplánováno na začátek dubna 2022. Zamítnutím odvolání je totiž súdánský velitel o krok blíže k odsouzení za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.

 

Poznámky

[1] Původní obhajoba Abd al-Rahmana spočívala v tvrzení, že se pod přezdívkou Ali Kushayb skrývá jiná osoba. To bylo nicméně brzy vyvráceno.

[2] Neboli žádný zločin bez zákona. Jedná se o jeden ze zásadních principů trestního práva a právního státu vůbec. Slouží k zajištění právní jistoty.

Zdroje

Mezinárodní trestní soud, Abd-Al-Rahman case : ICC Appeals Chamber rejects the Defence’s jurisdictional challenge, 1.11. 2021, (https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=pr1624)

Talita de Souza Dias, The Principle of Legality in the ICC’s Appeals Judgment on Abd-Al-Rahman’s Jurisdictional Challenge: A Follow-up on Merits and Shortcomings, EJIL Talk, 1.12. 2021, (https://www.ejiltalk.org/the-principle-of-legality-in-the-iccs-appeals-judgment-on-abd-al-rahmans-jurisdictional-challenge-a-follow-up-on-merits-and-shortcomings/)

Alexandre Skander Galand, The ICC Appeals Judgment on Abd-Al-Rahman Jurisdictional Challenge: A Foreseeable Turn to Substantive Justice?, EJIL Talk, 22.11. 2021, (https://www.ejiltalk.org/the-icc-appeals-judgment-on-abd-al-rahman-jurisdictional-challenge-a-foreseeable-turn-to-substantive-justice/)

Dabanga, Darfur janjaweed leader Ali Kushayb’s challenge to ICC jurisdiction fails, 2.11. 2021, (https://www.dabangasudan.org/en/all-news/article/darfur-janjaweed-leader-ali-kushayb-s-challenge-to-icc-jurisdiction-fails)

Zamítnutí odvolání Abd al-Rahmana proti rozhodnutí II. Vyšetřovacího senátu, 1.11. 2021 (https://www.icc-cpi.int/CourtRecords/CR2021_09905.PDF)

Michelle Bachelet, Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Surrender of Sudanese militia leader Ali Kushayb into ICC custody “extremely significant”, 9.6. 2021 (https://www.ohchr.org/en/NewsEvents/Pages/DisplayNews.aspx?NewsID=25943&LangID=E)

Fotografie

[1] Abd al-Rahman účastnící se jednání, zdroj: ICC-CPI, editace: ořez.