Ujgurové jsou muslimskou menšinou žijící převážně v čínské provincii Sin-ťiang. Perzekuce ujgurských menšin čínskou vládou v posledních letech výrazně zesílila, zejména zřízením tzv. Středisek odborného vzdělávání a přípravy, obecně známých jako převýchovné nebo také koncentrační tábory. Jak daleko může v 21. století takové utlačování menšin dojít?

Během posledních let se začíná světu odhalovat realita o detenčních zařízeních v Čínské lidové republice. Odborníci odhadují, že v těchto táborech je zadržováno více než milion Ujgurů. Ti jsou zde vystaveni nelidskému zacházení a nuceni ke kulturní asimilaci. Životy Ujgurů, kteří nejsou zadržováni, jsou monitorovány pomocí moderních technologií. Přední ujgurská aktivistka Rushan Abbas navštívila Českou republiku, aby zvýšila povědomí o současné situaci, s níž se Ujguři v Číně potýkají.



 

Osobní zkušenosti s čínskou politikou vůči Ujgurům

Jaké okolnosti Vás zavedly ze Sin-ťiangu, kde jste vyrůstala, až do USA?

Narodila jsem se v roce 1967, v polovině Velké kulturní revoluce. Moji rodiče si prošli obtížnou dobou. Můj dědeček byl ve vězení a otec, jakožto intelektuál, byl umístěn do převýchovného tábora a označen za kontrarevolucionáře. 

Když jsem studovala na univerzitě, jako studenti jsme zakládali prodemokratické organizace na podporu ujgurského obyvatelstva. Stala jsem se místopředsedkyní Světového ujgurského kongresu a spolu s dalšími jsem se podílela na organizování jednoho z největších hnutí za lidská práva Ujgurů. Podařilo se nám zmobilizovat celkem sedm univerzit. V té době jsme ještě mohli studovat, číst v ujgurském jazyce a publikovat knihy o naší historii. 

Můj otec věděl, že mě můj aktivismus může dostat do problémů, a díky němu se mi otevřela možnost jít studovat vysokou školu v USA.  Zásadním momentem v mém životě byl červen roku 1989, kdy se po předcházejících demonstracích v Číně odehrál masakr na náměstí Nebeského klidu, a tak jsem zůstala v USA.

Jaká je Vaše osobní zkušenost a zkušenost členů Vaší rodiny se situací v Číně? 

Rodiče, se kterými jsem si jakožto nejmladší z dětí byla velice blízká, již zemřeli, a z jistého pohledu jsem vděčná, že nemusí být svědky a součástí toho, co se v Číně momentálně děje. 

Lidé, které jsem znala z univerzity, kteří projevovali své názory, jsou z většiny zadržení v převýchovných táborech. Čínská vláda však tvrdí, že jde o školící centra, což jsou jenom lži. 

Jen několik dní poté, co jsem vystoupila na Hudson Institute ve Washingtonu, byly ve stejný den uneseny má sestra a teta. Teta byla později propuštěna, má sestra ale nikoliv. Vláda tvrdí, že se školí a učí se čínsky. Má sestra je ale lékařka - opravdu potřebuje být školena? 

 

Čínská zdůvodnění jednání vůči ujgurské menšině

Jaké jsou podle Vašeho názoru důvody pro negativní přístup komunistické Číny k ujgurské menšině v oblasti Sin-ťiang? Je hlavním důvodem jejich muslimské vyznání, nebo za tím stojí jiné důvody, jako např. separatistické snahy?

Čínská vláda používala více narativů pro ujgurskou menšinu, zejména pak označování za extremisty, separatisty a teroristy. Později ovšem zjistila, že náboženství je element, který nás drží pohromadě. To vedlo k započetí boje čínské vlády proti našemu náboženství a etnické identitě. 

V předchozích letech prezident Si Ťin-pching představil svůj plán tzv. nové Hedvábné stezky. Naše území je v centru tohoto plánu, který je založen na zničení naší domoviny a kulturní genocidě. V minulosti se nám dvakrát podařilo nastolit nezávislost. Nyní je Sin-ťiang formálně autonomní oblastí, fakticky však nikoliv.  

Do jaké míry je čínský argument o možnosti teroristických útoků ze strany ujgurské menšiny opodstatněný?

Po teroristických útocích z 11. září 2001 čínská vláda využila situace k tomu, aby se rázem stala obětí islámského terorismu. Příkladem konkrétních opatření může být zavedení tzv. politiky zastřelení na místě. Čínští úředníci a vojáci také mohou vpadnout do jakéhokoliv ujgurského domova. Když nejsou stanovena pravidla, tak k takovýmto incidentům dochází velice často. 

Byl zaznamenán případ mladého muže, který jel na červenou a v důsledku toho byl zastřelen dopravním policistou. Jeho příbuzní poté odnesli jeho tělo na protest proti takovému zacházení před vládní budovu. Všichni z protestujících byli zatčeni nebo zabiti. 

Je v tomto směru čínský režim zaměřen pouze na Ujgury, nebo se to týká i ostatních menšin?

Tento problém se týká i ostatních turkických menšin, tedy kazašských, kyrgyzských nebo uzbeckých národů.



 

Jak fungují čínské „převýchovné tábory“ pro Ujgury?

Jak se situace změnila, když začala čínská vláda stavět tzv. převýchovné tábory? Jaký je jejich oficiální cíl a jak tyto tábory fungují v praxi?

Od prvního otevřeného tábora v roce 2014 byl zaznamenán masivní nárůst výstavby těchto táborů v celé oblasti.

Do srpna roku 2018 čínská vláda popírala jejich existenci, ale pod tíhou ohromného množství důkazů už to nebylo možné. Od té doby byly tábory různě označovány, např. za vzdělávací centra či internátní školy. Bez ohledu na jejich název dochází v těchto táborech k psychickému i fyzickému násilí na zadržených, k jejich spánkové deprivaci, hladu a indoktrinaci čínskou propagandou.

Jaké jsou důvody nebo obvinění, kvůli kterým mohou být lidé zadrženi v těchto táborech? 

Vláda tvrdila, že důvodem pro zadržení osob v těchto táborech je radikalizace a extremistické myšlenky. To však ve skutečnosti znamená, že tyto osoby vyznávají islám, cestovali do muslimské země nebo mají rodinu žijící v muslimském státě. Ujgurské dívky jsou nuceny vdávat se za Chany, příslušníky majoritní čínské etnické skupiny. Pokud rodina dívky odmítne tento sňatek, jsou všichni poslání do tábora z důvodu náboženského extremismu. 

Jaké informace jsou dostupné o špatném zacházení v táborech nebo o zadržených samotných?

Máme dostatek informací od bývalých zadržených. Tito lidé dosvědčili, že byli vystaveni mučení a psychickému zneužívání. 

Dále od roku 2016 je povinný sběr DNA. Zpočátku nebylo jasné, z jakého důvodu probíhá testování krve, ale vyšlo najevo, že je to kvůli násilnému odebírání orgánů od zadržených. 

Čínská vláda tak provozováním těchto táborů nezabíjí „dvě mouchy jednou ranou“, ale rovnou čtyři. Lidé v těchto táborech pracují v otroctví, oblast Sin-ťiangu je uvolňována pro výstavbu nové Hedvábné stezky, dívky a ženy jsou nuceny ke sňatkům s chanskými muži, a v neposlední řadě zde dochází k nucenému odebírání lidských orgánů. To vše se odehrává přímo před našima očima v 21. století.

Je vyžadován nějaký soudní nebo jiný souhlas k tomu, aby mohly být osoby zadržené a přesunuté do tábora? Mají zadržení k dispozici právní pomoc?

Ne, žádný takový oficiální souhlas není potřebný. Tato zadržení probíhají na základě uvážení policistů. Nikdo neví, kdy bude takto zadržen, proto někteří raději spí oblečení a připravení se svými osobními věcmi, kdyby k jejich zadržení došlo. Zadržení k dispozici žádnou právní pomoc nemají.

Má někdo do těchto táborů přístup?

Čínská vláda organizuje speciální exkurze po těchto táborech pro žurnalisty, politiky a další, přičemž se ale jedná spíše o tzv. Potěmkinovy vesnice. Návštěvníci mají přístup do táborů pouze pod dohledem, a lidé, se kterými se zde setkávají, jsou pouze herci, nikoliv skuteční zadržení.  

Zajímavý je příběh kanadsko-albánského historika Olsi Yazeji, který věřil, že západní mocnosti uměle vytvářejí falešné zprávy o dění v čínských táborech. Podal proto žádost na čínské velvyslanectví, zda by mohl tyto tábory navštívit, a poté dát zprávu západním médiím o skutečném dění v čínských táborech. Když se ale z této cesty vrátil zpět, řekl: „Šel jsem, abych dokázal, že jde pouze o spolčení západních médií proti Číně, ale ve skutečnosti jsem viděl opravdové koncentrační tábory.” 

Co se děje se zadrženými, kteří mají děti? Je pro ně stanoven nějaký zvláštní režim?

Olsi Yazeji vedl rozhovor s dívkou, která byla v táboře dva roky. Když odešla, měla dvouleté dítě, které neviděla od porodu, a neví, kde se momentálně nachází, protože jsou děti odebírány matkám a poté umisťovány do vládních sirotčinců. Děti jsou zde pak vychovávány podle komunistické ideologie. Existují zprávy, podle kterých je v těchto sirotčincích umístěno přes pět set tisíc dětí. 

Jaké jsou odhady počtu zadržených Ujgurů v táborech v Sin-ťiangu? 

Dle německého akademika Adriana Zenze je v táborech 1,5 milionu zadržených, dle odhadů uvedených Randallem Schriverem, zástupcem amerického ministra obrany, je jich v těchto táborech kolem tří milionů. Podle ujgurských organizací je to mnohem více, přibližně čtyři až pět milionů zadržených. 

 

Životní poměry Ujgurů žijících mimo tábory

Do jaké míry je omezena svoboda Ujgurů, kteří nejsou drženi v táborech?

Když si představíte obsah knihy 1984 od George Orwella, je to jen špička ledovce. Ve skutečnosti žije přes 1,1 milion čínských Chanů v ujgurských domech, jedí jejich jídlo, spí u nich v ložnicích a sledují jejich každodenní aktivity. Tento systém je označovaný jako domácí pobyt (home stay). 

Čína současně používá moderní technologie jako jsou kamery se systémem rozpoznávání obličejů určené pro monitorování Ujgurů, což ukazuje, jak může být pokročilá technologie zneužita totalitními režimy. Jaká jsou nejdůležitější zařízení používaná vládou k tomuto monitorování?

Na každém rohu lze najít tzv. checkpointy, kamery se systémem rozpoznávání obličejů, sledovací zařízení využívající, QR skenovací kódy na každém ujgurském domě určené k monitoringu jejich aktivit. Vláda kontroluje veškeré aktivity prostřednictvím aplikací v telefonech lidí. Tyto sledovací systémy se ale nenachází pouze v Sin-ťiangu. 

 

Potřeba šíření povědomí

Co dle Vašeho názoru mohou lidé z ostatních zemí dělat, aby zabránili Číně v utlačování a porušování práv jejího obyvatelstva?

Vlády, zejména západní demokratické země, by měly dostát svým demokratickým principům. Momentálně dochází ke zločinům proti lidskosti a nikdo se nesnaží dovést Čínu k odpovědnosti za její činy. Je potřeba, aby vlády ve svých interakcích s Čínou skutečně zahrnuly ochranu lidských práv do svých zahraničních politik. 

Státy by si také měly uvědomit, že spolupráce na tvorbě nové Hedvábné stezky je prakticky spoluúčastí na genocidě, ať už kulturní nebo fyzické, jejíž součástí je zadržování pravděpodobně milionů lidí v současných koncentračních táborech. 

Obyčejní lidé mohou pomoci k řešení tohoto problému zvyšováním povědomí svých rodin a přátel o dění v Číně. Státy světa během uplynulých dvaceti let očekávaly, že se Čína stane demokratičtější zemí. Je ale důležité si uvědomit, že se tak nestane.

Vzhledem k existenci výše popisovaných táborů by také Čína neměla pořádat zimní olympijské hry v roce 2022.  Lidé se mohou připojit k našemu hashtagu “#NoRightsNoGames2022”. Rádi bychom, aby lidé toto vyjádření šířili a aktivně vystupovali proti tomu, aby se v Pekingu nadcházející olympijské hry konaly. Tím může přispět každý.



Rozhovor s paní Rushan Abbas proběhl v Brně v říjnu 2019.

 

Fotografie

Rushan Abbas, zdroj: MAFRA - JAN ZÁTORSKÝ, editace: ořez.