Nové iniciativy se mají zasadit o důslednější stíhání jednotlivců i organizací zodpovědných za porušování lidských práv. Jejich příznivci je přirovnávají k úspěšným zahraničním opatřením inspirovaným příběhem perzekuovaného ruského právníka Sergeje Magnitského.

Před koncem roku stihla Rada Evropské unie (‚Rada‘) schválit nový systém sankcí, který má efektivněji stíhat pachatele lidskoprávních zločinů. Návrh změny sankčního mechanismu Unie přednesla nizozemská reprezentace Radě již v roce 2018. Následující dva roky se o nich vedla zákulisní debata, v níž se proti navrhovaným změnám vyjádřilo hned několik členských států. Finální verze nové sankční normy konečně spatřila světlo světa (či spíše modrý svit home-office obrazovek) v prosinci 2020.

Hlavní, a nejspíš i nejdůležitější změnou, od které si příznivci nového unijního sankčního systému slibují dramatické zlepšení, je zjednodušení a ‘globalizace’ sankcí jako takových. Nově nemusejí být sankce nutně vázané na určitou zemi či region jako v minulosti, ale Rada je může uvalit na viníky bez ohledu na jejich státní příslušnost či zemi pobytu, ať už jde o fyzické či právnické osoby.

Tato změna jde ruku v ruce s dlouhodobějším trendem: Evropská unie nejméně od roku 2016 usiluje o celosvětově jednodušší a efektivnější implementaci lidskoprávních sankcí, bez potřeby definovat opatření s odkazem na určitý stát nebo region. Nové sankce budou fungovat tematicky, podobně jako speciální sankční programy, které Unie v minulosti použila proti pachatelům kybernetických útoků či v případech užití chemických zbraní.

Nový přístup k trestání lidskoprávních zločinů

Rada definuje hned několik vážných porušení lidských práv, jejichž pachatele má nový sankční systém trestat. Jsou mezi nimi například genocida, mučení či jiné kruté zacházení, otroctví, popravy bez řádného soudu, vynucená zmizení, svévolné zatýkání a zločiny proti lidskosti. Dále má mezi důvody pro uvalení sankcí spadat systematické, rozsáhlé či jinak vážné porušování lidskoprávních standardů, na kterých se zakládá Evropská zahraniční a bezpečnostní politika. Tím Rada myslí hlavně respekt k lidským právům a svobodám, principy demokracie či zásady právního státu. Sankce se tak mohou vztahovat i na pachatele obchodu s lidmi, genderově podmíněného násilí nebo na ty, kteří systematicky zamezují výkonu politických svobod.

Pachatelům výše uvedených zločinů by na základě sankcí mohly státy odepřít vstup na území Unie či zmrazit majetek. K uvalení podobných sankcí je ale stále potřeba jednomyslný souhlas všech členů Rady, jak tomu bylo u předchozího sankčního systému, kterému kritici vytýkali netransparentnost a nedostatečnou rychlost a efektivitu.

Prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen je také zastánkyní nového globálního systému sankcí: zmínila ho i ve svém projevu o stavu Unie jako jednu z priorit. Spolu s početnou skupinou poslanců Evropského parlamentu propagovala přijetí nových pravidel, podle nichž by k uvalení stačila kvalifikovaná většina (tedy souhlas minimálně 55 % členských zemí, které dohromady reprezentují nejméně 65 % unijní populace). Nový sankční program ale zachovává původní proces, kterým se jednotlivé sankce uvalí, včetně požadavku jednomyslného odhlasování celou Radou.

Odkaz Sergeje Magnitského: smrt, která inspirovala reformu

Nová definice právních norem v oblasti sankcí navazuje na podobné zákony přijaté v zahraničí. Média i Vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josep Borrell přirovnávají evropskou iniciativu například k americkému Magnitského zákonu, který zavedl podobný tematický přístup k lidskoprávním sankcím ve Spojených státech. Ten odkazuje na případ ruského právníka a daňového auditora Sergeje Magnitského, který pracoval na odhalování korupce v Ruské federaci. Kvůli svým nepohodlným aktivitám byl stíhán, neoprávněně zatčen a následně zemřel ve vězení na následky krutého zacházení v kombinaci s odepřením lékařské péče během listopadu 2009. V reakci na jeho smrt započal americký Kongres debatu o novém zákoně s názvem ‘Sergei Magnitsky Rule of Law Accountability Act’, který uvedl v platnost prezident Barack Obama v roce 2012. 

I když Rada EU po Magnitském nový sankční systém explicitně nepojmenovala, podobnosti jsou zřejmé; a podle agentury Reuters byla snazší koordinace sankcí s Washingtonem jedním z důvodů pro zavedení této celoevropské reformy. Zákony v podobném duchu mají například i pobaltské státy, a tak novými sankčními normami EU pouze následuje dlouhodobý mezinárodní trend, který jí usnadní koordinaci sankcí s jednotlivými členskými zeměmi i se zahraničními partnery.

Najdou se ale i rozdíly: zatímco americký zákon zahrnuje boj s korupcí, nový evropský režim se soustředí pouze na vážná porušení lidských práv. To by se dalo přičítat kompromisům, k nimž Rada přistoupila v rámci dlouhých debat mezi delegacemi členských států ohledně rozsahu nového sankčního systému. Unie se ale nepochybně americkou legislativou inspirovala a zřejmě doufá, že nový sankční systém sklidí úspěch podobný tomu, ze kterého se před lety mohli těšit političtí kolegové na druhé straně Atlantiku.

Přísnější pravidla i pro sociální sítě

Konec roku 2020 se ale nenesl jen ve znamení nových mezinárodních sankcí. Během prosince přišla Evropská komise také s návrhem na přísnější pravidla pro provozovatele sociálních sítí, zejména ohledně zamezování šíření teroristického obsahu. Hlavním účelem je omezit radikalizaci uživatelů internetových platforem a předcházet sdílení fotek či videí pořizovaných přímo při útocích, což je zvlášť důležité pro západoevropské členské státy jako Rakousko či Francie, kde se nedávné útoky odehrály. 

Spolu s přípravami na posílení vnějších unijních hranic a lepší koordinaci bezpečnostních složek se v rámci protiteroristických opatření Unie chystá zpřísnit i nařízení namířené přímo ke správcům sociálních sítí a internetových platforem. Jedná se o krok, ke kterému se mnoho jiných vlád či mezinárodních organizací zatím jen odhodlává. Nové omezení by mimo jiné platformám nařizovalo nahlášený obsah s teroristickou tematikou do hodiny odstranit pod hrozbou pokuty. 

Digitální balíček a evropská ambice regulovat digitální trh

Povinnost do hodiny odstranit problematické příspěvky je zahrnuta v nařízení Digital Services Act (DSA), které reguluje zacházení s obsahem nahraným na platformu třetími stranami - tedy ve většině případů uživateli. Rada také navrhla takzvaný Digital Markets Act (DMA), který stanovuje nové povinnosti pro dominantní hráče na evropském digitálním a technologickém trhu a má omezit jejich schopnost zneužívat dominantní postavení. DSA i DMA jsou součástí takzvaného digitálního balíčku, který reguluje evropský digitální trh v mnoha jeho podobách. Společně mají nová nařízení za cíl zvýšit dozor orgánů veřejné moci nad digitálním prostorem, který zatím zažil jen mizivé pokusy o důslednou regulaci.

Celý balíček právě prochází legislativním procesem Evropské unie: pokud návrh Evropské komise úspěšně schválí Evropský parlament i Rada, začnou se tato nová pravidla uplatňovat na evropském trhu i na internetových platformách, jejichž uživatelé jsou občany Evropské unie.

Unie tak tedy ustupuje od předchozí praxe, která jednotlivým internetovým společnostem umožňovala stanovit si vlastní pravidla regulace problematického obsahu a dávala jim i značnou volnost růst v technologické giganty, které známe dnes. Tímto bere EU problém do vlastních rukou a doufá, že zamezí šíření teroristického a radikálního obsahu i za cenu vášnivé kritiky některých uživatelů, kteří varují před plošným omezením svobody projevu na internetu, k němuž se ve snaze předejít pokutě mohou platformy uchýlit. Takové obavy jsou ale nejspíš předčasné: odstraňovat obsah budou správci platforem, nikoliv zástupci států či unijních orgánů, a bude se tak dít převážně na základě nahlašování uživateli či pomocí specializovaného algoritmu. 

Slibované výsledky

Témata regulace sociálních sítí i fungování systému mezinárodních sankcí jsou v posledních letech obzvlášť ožehavá a Evropská unie kolem nich sklidila nemalé množství kritiky z různých stran. V obou tématech se Unie snad přiklání k aktivnějšímu a odpovědnějšímu postoji.

Co se týče unijních sankcí, v minulosti je mnozí považovali za nedostatečné, netransparentní či neefektivní, zvlášť v oblasti porušení lidských práv. Kritici poukazují, že ani schválená reforma není dostatečná, jelikož některé ambicióznější návrhy se do konečného znění usnesení Rady nedostaly.

Mezi ně patří například změna, která by neziskovým organizacím a lidskoprávním expertům umožnila upozornit na potenciální adepty k uvalení sankcí, kteří by pak byli navrženi Radě ke schválení. Hlavním důvodem pro tento neúspěšný návrh byla snaha zlepšit transparentnost procesu, kterým Rada sankce ukládá: jeho nepřehlednost byla důležitým bodem kritiky dosavadního systému, a nový sankční systém starou metodu zachovává. Hrozí tak, že se i s novým režimem potáhnou staré problémy. 

U sociálních sítí je zase zřejmým problémem implementace nově definovaných pravidel. I když se v případech spojených s terorismem Unie rozhodla diktovat vlastní pravidla regulace internetového obsahu, stále existují pádné důvody, které drží ostatní národní vlády i mezinárodní organizace v tomto ohledu zpátky. Mimo křehké rovnováhy svobody projevu versus národní bezpečnosti, která bývá předmětem mnohých debat, jde také o logistický problém. Pro ilustraci, jen za první tři měsíce minulého roku odstranil Facebook skoro dva miliony příspěvků spojených s terorismem, a to podle vlastních pravidel ještě nepodmíněných pokutou. Pod tlakem vyvinutým novým evropským nařízením ale bude patrně potřeba odstranit mnohem více problematického obsahu, a to nejspíš pomocí třídících algoritmů, které neovládají lidskou intuici a často mají problém rozpoznat problematický obsah od obsahu satirického, humorného, zpravodajského či naučného.

Jestli se smělý tah směrem k přísnější regulaci internetového obsahu Unii vyplatí a úspěšně uplatní v praxi, se tedy uvidí, až pravidla projdou formálním schválením Evropským parlamentem a členskými státy v Radě.

Zdroje

Boffey, Daniel. EU to use Magnitsky-style law to impose sanctions on human rights abusers. The Guardian. 27. 11. 2020. (https://www.theguardian.com/world/2020/nov/27/eu-to-use-magnitsky-style-law-to-impose-sanctions-on-human-rights-abusers ).

Borrell, Josep. The long and complex road towards an EU Global Human Rights Sanctions Regime. European Union External Action Service Blog. 31. 10. 2020. (https://eeas.europa.eu/headquarters/headquarters-homepage/87884/long-and-complex-road-towards-eu-global-human-rights-sanctions-regime_en ).

Estonian Presidency of the Council of the EU. 2021. Map of EU Sanctions. (https://www.sanctionsmap.eu/#/main )

Evropská komise. 2020. Sanctions and Human Rights: towards a European framework to address human rights violations and abuses worldwide. Press Release. Brusel: EU Publishing. (https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_20_1939 ).

Evropská komise. 2020. Security Union: Commission welcomes political agreement on removing terrorist content online. Press Release. Brusel: EU Publishing. (https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_20_2372 ).

Evropská komise. 2020. Digital Services Act: ensuring a safe and accountable environment. (https://ec.europa.eu/info/strategy/priorities-2019-2024/europe-fit-digital-age/digital-services-act-ensuring-safe-and-accountable-online-environment_en ).

Russell, Martin. 2020. A European Magnitsky Act. Evropský parlament – Legislative Train. (https://www.europarl.europa.eu/legislative-train/theme-a-stronger-europe-in-the-world/file-a-european-magnitsky-act ).

Fotografie

[1] Sankce mají pachatele postihovat i finančně, autor: Linus Nilsson, 11. říjen 2019, zdroj: Unsplash, CC0, editace: ořez.