Demokratickým zvolením první prezidentky začíná v Hondurasu nová etapa. Xiomara Castro se zasazuje o posílení místního demokratického směřování, boj proti korupci a zlepšení celkové ekonomické situace v zemi. I přes naději na změnu, kterou její zvolení představuje, však některé obavy z budoucího směřování Hondurasu přetrvávají.

Drtivé vítězství 

Drtivým vítězstvím v listopadových prezidentských volbách se do čela Hondurasu dostala Xiomara Castro se svou levicovou opoziční stranou Svoboda a znovuzaložení (LIBRE).  Stala se tak první prezidentkou Hondurasu a současně v pořadí sedmou prezidentkou zemí latinskoamerického regionu.   

Navzdory strachu ze zmanipulování voleb Národní stranou Hondurasu (PNH) a předvolebnímu zastrašování vyhrála Castro nad svým největším oponentem Nasri Asfurem z pravicové PNH, a to s náskokem téměř 20 procentních bodů.[1] Její vítězství tak ukončuje dvanáctiletou vládu této strany. Asfura, který je zároveň starostou hlavního honduraského města Tegucigalpa, její výhru uznal. 

Předešel tím opakování událostí doprovázejících předchozí prezidentské volby v zemi z roku 2017, kdy bývalý honduraský prezident Juan Orlando Hernández vyhrál nad svým oponentem zhruba o jeden a půl procentního bodu na základě výsledků volební komise pod jeho sférou vlivu. Po rozporování výsledků Hernándezovým oponentem, Salvadorem Nasrallou, nastaly v zemi protesty, které si vyžádaly více než dvacet obětí. O tři týdny později vyhlásila vláda Hernándeze vítězem.[2]

Naděje na „světlé zítřky“?

Pro mnohé je Castro nadějí na zlepšení současné situace v zemi. Se svým programem se plánuje zaměřit především na zavedení tzv. demokratického socialismu, od něhož si slibuje sjednocení země a zlepšení životních podmínek místních.

Toho se bude snažit docílit například postupným přetvořením kapitalistického neoliberalismu v alternativní model „plánované socialistické ekonomiky“ v podobě limitování tržních sil nebo vytvořením ministerstev pro plánování sociálního a ekonomického rozvoje. Tento typ ekonomického systému je do jisté míry postaven na společném vlastnictví a kontrole některých výrobních prostředků. Podobná myšlenka byla v Hondurasu v minulosti už jednou předmětem úvah. V některých podnicích proto panuje znepokojení z možného vyvlastňování majetku státem. Castro však uvedla, že vyvlastňovat neplánuje.   

Pro novou prezidentku je také důležité téma dekriminalizace potratů, boj proti zločinu a obchodu s drogami a vytvoření nové protikorupční komise pod záštitou OSN. Svým levicovým zaměřením tak Castro zařazuje Honduras do znovuzrození tzv. růžového přílivu levicových vlád napříč Latinskou Amerikou, který započal v roce 2018 zvolením levicového prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora v Mexiku.[3]

Rodina nade vše

Přestože volby proběhly řádně a obešly se bez násilí, v zemi panují obavy, že zvolením Xiomary Castro může v Hondurasu započít vláda rodinného klanu tak, jak se tomu stalo například v sousední Nikaragui. Tam od roku 2007 vládne rodina Ortegových. Castro je totiž manželkou bývalého prezidenta Hondurasu, Manuela Zelayi, kterého svrhla armáda na základě rozhodnutí Honduraského nejvyššího soudu během státního převratu v roce 2009. Právě tato událost stála u začátku politické činnosti Castro. 

V reakci na svržení svého manžela začala Castro pořádat hromadné protivládní protesty, na nichž převrat odsuzovala. I přes svůj neúspěch dostat Zelayu zpět do úřadu, stály tyto protesty za zrodem politické strany LIBRE, kterou v roce 2011 Zelaya založil. Za tu pak Castro poprvé neúspěšně kandidovala v prezidentských volbách v roce 2013 na post prezidentky, a v roce 2017 na post viceprezidentky. 

Jelikož Zelaya, nemohl kandidovat kvůli ústavnímu zákazu, začal se namísto toho aktivně podílet na volební kampani své nepříliš politicky zkušené manželky. To přispělo k přesvědčení, že Castro je pouhou loutkou Zelayi. Kvůli těmto spekulacím se do prezidentské kampaně v loňském roce namísto Zelayi zapojil syn Castro, Héctor. Zelaya se však jakožto úřadující předseda LIBRE stane podle předpokladů médií jejím prezidentským poradcem. Dcera Castro, Hortensia, a bratr Zelayi, Carlos, pak údajně obsadí pozice náměstků. Vzhledem k pravděpodobné existenci rodinných vazeb u osob v nejvyšších politických kruzích okolo Castro se jeví strach z možného ovládnutí Hondurasu rodinným klanem jako oprávněný. 

Hrozba nepotismu pak stojí v přímém kontrastu s některými předchozími prohlášeními  Castro, ve kterých, mimo jiné, kritizuje podobné počínání předchozích vlád. V roce 2014 nová honduraská prezidentka například prohlásila, že v případě výhry ve všeobecných volbách v roce 2021 bude prosazovat ustavení celostátního ústavodárného shromáždění, které by připravilo změnu ústavy. Dle jejího přesvědčení by pak měl první článek nové ústavy klást důraz právě na omezení nepotismu a důležitost svobodného a nezávislého Hondurasu.

Po nás potopa

Politická (ne)závislost Xiamary Castro však není jedinou překážkou ke zlepšení situace v Hondurasu. Nově zvolená prezidentka totiž začne vykonávat svůj mandát v zemi, která se potýká s řadou problémů vzniklých během vlády PNH. Země čelí vysoké míře korupce, která se zvýšila po neobnovení mandátu protikorupční komise fungující pod záštitou Organizace amerických států (OAS) na začátku roku 2020. 

Nejvyšší představitelé PNH pak často sami figurují v mnoha politických a korupčních kauzách. Bývalý prezident Hernández se během výkonu svého mandátu opětovně pokoušel o narušení právního státu a nezávislosti soudnictví. Mimoto čelí obvinění státních zástupců v USA ze státem podporovaného pašování drog. Jeho bratr Juan Antonio byl dokonce z tohoto důvodu v USA v roce 2019 odsouzen a potrestán doživotním trestem odnětí svobody. Ani Asfura není vyšetřovatelům neznámý. V roce 2020 byl obviněn ze zpronevěření 700 tisíc amerických dolarů a stejně jako další světoví politici byl zapleten v offshoreové kauze Pandora Papers. 

Nejspíše i to bylo důvodem přijetí nového zákona v roce 2020, který umožňuje výrazné snížení trestů za korupční kauzy či dokonce přerušení vyšetřování a stíhání takových případů. Zákon se vztahuje i na obchodování s drogami, které představují další významný problém Hondurasu. Prodej drog je rozšířený do takové míry, že ho zahraniční pozorovatelé země označují za narkostát.

Lidskoprávní organizace také poukazují, že vládě není cizí násilí na svém vlastním obyvatelstvu. Na základě svých nařízení Hernández a jeho vláda umožnili represe proti protivládním protestujícím za použití hrubé a nepřiměřené síly vojenskými a policejními složkami. Ty si vyžádaly desítky mrtvých a stovky zraněných v řadách  protestujících i náhodných procházejících. Honduras se také potýká s vysokou mírou kriminality a činností gangů. Není proto překvapující, že Honduras dlouhodobě patří k zemím s nejvyšším  počtem vražd na světě.[4]

Země navíc čelí humanitární a ekonomické krizi způsobené mimo jiné tropickými bouřemi Eta a Iota v roce 2020 i pandemií COVID-19. Živelné události vedly k nárůstu už tak vysokého  počtu obyvatel nacházejících se pod hranicí chudoby a nedostatku státních prostředků na pomoc postiženým. I proto stále mnoho Hondurasanů prchá do USA.

Splnění předvolebních slibů hatí i nedávné otřesy v honduraském Národním kongresu, který po rebelii členů strany LIBRE zůstává prozatím rozdělen na dva paralelní bloky. To ohrožuje snahy Castro o získání legislativní většiny nutné pro prosazení zákonodárných změn.

Přestože Xiomara Castro přináší naději, že se Honduras vydává cestou prosperity státu i místního obyvatelstva, její politická nezkušenost společně s množstvím problémů, kterým země čelí, vyvolávají pochyby, že v zemi skutečně nastane změna.

 

Poznámky

[1] Xiomara Castro získala 53 procentních bodů, Nasry Asfuru pak podpořilo 34 procent voličů.

[2] Sama Hernándezova kandidatura přitom vzbuzovala kontroverze. Honduraská ústava totiž zakazuje kandidovat ve dvou volebních obdobích. Aby mohl Hernández kandidovat, Nejvyšší soud složený z nově dosazených soudců tento zákaz změnil v kontroverzním rozhodnutí v roce 2015.  

[3] Růžový příliv označuje jev z přelomu tohoto tisíciletí, kdy v zemích Latinské Ameriky došlo k ukončení vlády pravicových stran a nástupu levice. Tato vlna je především spojována se zvolením venezuelského prezidenta Huga Cháveze v roce 1998 a uruguayského prezidenta Tabaré Vázqueze v roce 2004. Příliv je pak označován jako růžový, neboť symbolizuje nastolení lehčí socialistické (růžové) verze tradičně rudého komunismu v tomto regionu.  

[4] Podle databáze Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu v zemi v roce 2020 připadalo 36,3  vražd na 100 tisíc obyvatel. Celkově tak v Hondurasu bylo v roce 2020 spácháno 3598  vražd.

Zdroje

Aikman Cifuentes, Julia a Beltrán, Adriana. A Year of Setbacks to Honduras’ Anti-Corruption Efforts. WOLA Advocacy for Human Rights in the Americas. 4. února 2021 (https://www.wola.org/analysis/honduras-anti-corruption-efforts/). 

Amnesty International. Honduras: Exercising the right to protest has a high cost for those who dare take to the streets. Amnesty International. 5. července 2019 (https://www.amnesty.org/en/latest/news/2019/07/honduras-ejercer-derecho-protesta-tiene-alto-costo/). 

Associated Press. Honduran congress splits, threatens new president's plans. The Independent. 22. ledna 2022 (https://www.independent.co.uk/news/world/americas/us-politics/congress-tegucigalpa-national-party-honduras-parties-b1999042.html). 

Associated Press. Honduras election challenges long-ruling National Party.  Al Jazeera. 28. listopad 2021 (https://www.aljazeera.com/news/2021/11/28/honduras-election-challenges-long-ruling-national-party).

Associated Press. Honduras: Opposition candidate Xiomara Castro claims election victory. Deutsche Welle. 29. listopadu 2021 (https://www.dw.com/en/honduras-opposition-candidate-xiomara-castro-claims-election-victory/a-59964171). 

Associated Press. Honduras to get first female president after ruling party concedes defeat. The Guardian. 1. prosince 2021 (https://www.theguardian.com/world/2021/dec/01/honduras-to-get-first-female-president-after-ruling-party-concedes-defeat).

Arana Araya, Ignacio a Guerrero Valencia, Carolina. President of Honduras is a former first lady. Expect to see more former first ladies running for office. The Washington Post. 10. prosince 2021 (https://www.washingtonpost.com/politics/2021/12/10/hondurass-new-president-is-former-first-lady-expect-see-more-former-first-ladies-running-office/). 

BBC. Honduras drugs: President's brother gets life in prison. BBC. 31. března 2021 (https://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-56589088). 

El Heraldo. Libre propone conducir a Honduras al socialismo y derogar la constitución. El Heraldo. 7. dubna 2014 (https://www.elheraldo.hn/pais/581815-214/libre-propone-conducir-a-honduras-al-socialismo-y-derogar-la-constitucion).

Ernst, Jeff. ‘She’s the only option’: Hondurans hope Xiomara Castro can lead the nation in a new direction. The Guardian. 24. listopadu 2021 (https://www.theguardian.com/world/2021/nov/24/honduras-presidential-election-xiomara-castro-nasry-asfura). 

Ernst, Jeff. Honduras-U.S. Relations Get a Reset. Foreign Policy. 10. prosince 2021 (https://foreignpolicy.com/2021/12/10/honduras-election-xiomara-castro-us-relations-migration/). 

Gies, Heather. Hernandez declared winner in Honduras disputed election. Al Jazeera. 18. prosince 2017 (https://www.aljazeera.com/news/2017/12/18/hernandez-declared-winner-in-honduras-disputed-election).

Hare, Tom a  Rivero Fuentes, María Estela. As democracy wanes in Central America, citizens vote with their feet. The Hill. 19. listopadu 2021 (https://thehill.com/opinion/international/582334-as-democracy-wanes-in-central-america-citizens-are-voting-with-their). 

Human Rights Watch. Honduras: Events of 2019. Human Rights Watch (https://www.hrw.org/world-report/2020/country-chapters/honduras#). 

La Tribuna. Los Zelaya-Castro de la lucha en calles al retorno fulgurante a la vida pública. La Tribuna. 6. prosince 2021 (https://www.latribuna.hn/2021/12/06/los-zelaya-castro-de-la-lucha-en-calles-al-retorno-fulgurante-a-la-vida-publica/). 

Malkin, Elisabeth. Honduran President Declared Winner, but O.A.S. Calls for New Election. 17. prosince 2017 (https://www.nytimes.com/2017/12/17/world/americas/honduran-presidential-election.html).

OCHA. Honduras: Humanitarian Response Plan (August 2021 - December 2022). Relief Web. 19. listopadu 2021 (https://reliefweb.int/report/honduras/honduras-humanitarian-response-plan-august-2021-december-2022).

Página 12. Honduras: Nasry Asfura, el candidato oficialista bajo la sombra de los Pandora Papers. Página 12. 15. ledna 2022 (https://www.pagina12.com.ar/385661-honduras-nasry-asfura-el-candidato-oficialista-bajo-la-sombr).

Palencia, Gustavo. Castro vows to pull Honduras 'out of the abyss' as first female president. Reuters. 29. listopadu 2021 (https://www.reuters.com/world/americas/sundays-election-xiomara-castro-could-end-two-party-rule-honduras-2021-11-25/). 

Speck, Mary. Amid Democratic Disillusionment, Can Honduras’ Historic Election Bring Change? United State Institute of Peace. 2. prosince 2021 (https://www.usip.org/publications/2021/12/amid-democratic-disillusionment-can-honduras-historic-election-bring-change). 

UNODC. DATAUNODC: Homicide Country Data. (https://dataunodc.un.org/content/homicide-country-data). 

Vivanco, José Miguel. The rule of law is disintegrating in Central America. Human Rights Watch. 28. října 2021 (https://www.hrw.org/news/2021/10/28/rule-law-disintegrating-central-america). 

Fotografie

[1] Xiomara Castro v roce 2007. Xiomara Castro on August 07, 2007 (cropped), autor: Ricardo Stucker/PR, 7. srpna 2007, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 3.0 BR, editace: ořez.