Ústavní soud opět dostal příležitost vyjádřit se k problematice restitucí. V jeho bohaté rozhodovací praxi lze nalézt řadu klíčových závěrů. Ve svém novém nálezu řešil případ pochybení obecných soudů vůči Cisterciáckému opatství Vyšší Brod. Co bylo v rámci jejich rozhodování problematické a s čím přispěl k odborné diskusi tentokrát?

V rámci snah zmírnit majetkové křivdy spáchané komunistickým režimem je klíčový zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o vyrovnání). Předmětem úvah Ústavního soudu (ÚS) bývají tzv. restituční tituly a restituční výluky neboli skutečnosti, které vedly k majetkovým křivdám a možné výjimky z povinnosti je nahradit. Zákon o majetkové křivdě stanovuje tzv. rozhodné období.[1]

Restituční výluka podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. h) zákona o vyrovnání (restituční výluka) spočívá v tom, že věc byla konfiskována na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. (dekret).[2] Předchozí úprava s ní nepočítala a důvod jejího přijetí není jednoznačný. V úvahu připadá potřeba zakotvit judikaturní závěry v zákoně či vůle zpřísnit dosavadní právní úpravu. ÚS ve svém nálezu Pl. ÚS 10/13 vyjasnil, že „není založen[a] na veřejném zájmu, nýbrž zjevně na politické dohodě“.

Vybrané dosavadní závěry ÚS

Zásadním v rozhodovací praxi ÚS je stanovisko pléna Pl. ÚS-st- 21/05 (stanovisko), ve kterém dospěl ke dvěma směrodatným závěrům. I. „[ž]alobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. II. za předpokladu, že restituční předpisy nestanoví jinak, nelze se na základě obecných právních předpisů domáhat ochrany vlastnického práva zaniknuvšího před počátkem rozhodného období, tj. před tzv. Vítězným únorem.

Dále ÚS v nálezu ÚS Pl. ÚS 10/13 uzavřel, že soudy mají při posuzování otázky, zdali byla majetková křivda způsobena v rozhodném období, vycházet z toho, kdy bylo rozhodováno a zdali byly tehdy podmínky dle dekretu splněny. V nálezu I. ÚS 1975/20 ÚS blíže vymezil, že právním důvodem konfiskace majetku byl býval již samotný dekret. V usnesení IV. ÚS 1443/28 ÚS odmítl možnost namítat restituční výluku, pokud v mezičase došlo k obnově vlastnického práva a konfiskace podle dekretu se tak neuskutečnila.

ÚS v nálezu II. ÚS 1920/20 posuzoval restituční výluku v kontextu tzv. deklaratorních aktů vydaných na základě dekretu. Shrnul, že pokud by nemělo být vyhověno restitučnímu nároku pouze na základě vydání jediného deklaratorního aktu, musí být posouzení okolností, za jakých byl vydán, úplné a přesvědčivé. Povinnému tak nelze upírat právo na „řádný přezkum, že konfiskace nebyla provedena a že jí jako osobě oprávněné svědčí restituční titul“.

Tyto závěry ÚS blíže rozvinul v nálezu I. ÚS 3918/19. Dle ÚS mají obecné soudy povinnost „posoudit právní a skutkový dopad konfiskační vyhlášky a není-li účinné provedení konfiskace prokázáno, je majetek způsobilý vydání“. Zdůraznil, že nemohou postupovat „příliš restriktivně a formalisticky“ a musí být co možná nejvstřícnější.

V usnesení IV. ÚS 2662/21 nad rámec výše uvedeného ÚS zdůrazňuje, že skutečnosti nastalé před 25. únorem 1948 jsou z pohledu vnitrostátního i mezinárodního práva dokonané. Nelze je tedy měnit například vyhlašováním nicotnosti posuzovaných aktů. Svoji vážnost však požívá zásada in favorem restutuionis čili v pochybnostech ve prospěch restituce. Jedná se o podpůrné kritérium, které není samo o sobě ústavněprávním, nicméně spočívá v respektu k hodnotovým základům samotných restitucí.

Věc před ÚS

K výše popsané restituční výluce se ÚS opět vyjádřil v nedávném nálezu.[3] Cisterciánskému opatství Vyšší Brod (stěžovatel) byl v roce 1948 znárodněn jeho majetek. Otázkou bylo, na základě jakého aktu přesně k tomu došlo. Snahy o konfiskaci probíhaly jak před rozhodným obdobím, tak během něj. Posledním rozhodnutím ve věci bylo zamítnutí odvolání proti konfiskačnímu výměru na základě dekretu ze dne 21. června 1950 Ministerstvem zemědělství.

Samotný proces konfiskace stál na třech různých postupech. ÚS seznal, že ani tehdy neměly orgány veřejné moci jasno, na základě kterého z nich došlo k přechodu majetku stěžovatele na stát. Vzhledem k tomu, že jeden z postupů byl založen na dekretu, obecné soudy bez dalšího aplikovaly restituční výluku, aniž by posoudily, zdali nedošlo ke zneužití dekretu.

K samotnému dekretu, který směřoval na zrádce za krise a druhé světové války, je nutné uvést následující. Stěžovatel byl loajálním zastáncem celistvosti Československa, přičemž jeho klášter byl zabaven samotným gestapem. Klášter za války sloužil potřebám wehrmachtu. U stěžovatele tak bylo možné vyloučit, že by byl zrádcem Československa. Navíc i samotný opat kláštera byl koncem války vězněn gestapem.

Konfiskovaný majetek stěžovatele byl po roce 1989 zčásti v rámci privatizačního projektu převeden na třetí osobu. Stěžovatel se následovně soudně vůči ní domáhal určení vlastnického práva státu k danému majetku. V žalobě tvrdil existenci restitučního titulu (ke znárodnění jeho majetku mělo dojít v rozhodném období). U obecných soudů byl však neúspěšný, jelikož ty daly přednost restituční výluce.

Argumentace NS a ústavněprávní justiční dialog

Nejvyšší soud (NS) odmítl, že by účinnost konfiskace na základě dekretu bylo možné vztahovat až teprve k deklaratornímu aktu. Uznal, že soudy jsou vázány vykonatelnými nálezy ÚS, nicméně vyzval ÚS k ústavněprávnímu justičnímu dialogu.

NS předložil ÚS tezi, že „účinnost konfiskace nezáleží na (okamžitém) faktickém nakládání nového vlastníka s konfiskovanou věcí, a proto při aplikaci dekretů nebylo nutné, aby stát nemovitosti převzal i fakticky“. K tomu odkázal na stanovisko ÚS a uzavřel, že konflikt mezi restitučním titulem a výlukou je nereálný, jelikož ke konfiskaci majetku podle dekretu docházelo vždy před rozhodným obdobím.[4]

Rozhodnutí ÚS a jeho argumentace

ÚS rozhodnutí obecných soudů (čili i NS) zrušil. Shledal, že jimi porušily právo na spravedlivý proces stěžovatele. Namítané rozpory, zejména ze strany NS, v jeho judikatuře jednoduše vysvětlil tím, že se jedná o přirozený vývoj judikatury, přičemž poukazované stanovisko bylo vydáno před samotným zákonem o vyrovnání.

Otázkou bylo, zdali se může stěžovatel domáhat restitučního nároku, pokud v rozhodném období neměl vlastnické právo k dané věci. ÚS shledal, že stačí, aby stěžovatel měl na danou věc nárok [5], přičemž do vlastnictví ji nenabyl kvůli některé ze skutečností vedoucích k majetkové křivdě. Stěžovatel se však vrácení jeho majetku zabaveného během druhé světové války domáhal, tudíž nárok měl. Obecným soudům vytkl, že neprověřily možné zneužití dekretu a že ani nezjistily na základě jakého postupu nakonec došlo ke konfiskaci stěžovatelova majetku.

Dle ÚS se obecné soudy ani nepokusily vyřešit konflikt samotných aktů, skrze které mohlo dojít ke konfiskaci. V podstatě se spokojily s pouhou „přítomností“ dekretu v celém procesu. Dle ÚS měly zohlednit rovněž tehdejší „třídní přístup“ státní moci, možný perzekuční charakter předmětných aktů a rovněž i fakt, že o opravných prostředcích bylo v dané věci rozhodováno až po provedení samotné konfiskace.

ÚS uzavřel, že nepředvídatelný postup obecných soudů a nerespektování aplikovaných pravidel „nelze vykládat v neprospěch oprávněných“. Ohledně nerespektování jeho judikatury skrze tzv. ústavněprávní justiční dialog v kombinaci se zastavením přezkumu s pouhým odkazem na „přítomnost“ dekretu uzavřel, že se jednalo o porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

 

Poznámky

[1] V rámci posuzování dané věci je nezbytné, aby se jednalo o majetkové křivdy spáchané v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 neboli v tzv. rozhodném období.

[2] Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa.

[3] Nález Ústavního soudu ze dne 15. října 2024 2024, sp. zn. I. ÚS 806/23. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/1-806-23-AN.pdf. 

[4] NS obecně rozporoval, že by se relativně početná skupina nálezů ÚS měla na danou věc vůbec vztahovat. 

[5] Stěžovatel totiž v dané věci žádal o to, aby mu majetek vyvlastněný za druhé světové války byl navrácen. K tomu však nedošlo, a tudíž vlastnické právo k předmětným věcem v rozhodném období de facto neměl.

Zdroje

Jäger, P. a Chocholáč, A. (2015). Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a s náboženskými společnostmi. Komentář. Praha: Wolters Kluwer.

Nález Ústavního soudu ze dne 15. října 2024, sp. zn. I. ÚS 806/23. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/1-806-23-AN.pdf.

Nález Ústavního soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=79493&pos=1&cnt=1&typ=result. 

Nález Ústavního soudu ze dne 25. ledna 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2021/II._US_1920_20_na_web.pdf. 

Nález Ústavního soudu ze dne 23. března 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2021/13._tyden/I._US_1975_20_na_web.pdf.

Nález Ústavního soudu ze dne 21. prosince 2021, sp. zn. I. ÚS 3918/19. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2022/I._US_3918_19_na_web_vcetne_disentu.pdf.

Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/05. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=st-21-05_1.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2662/21. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=118105&pos=4&cnt=4&typ=result. 

Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. září 2024, sp. zn. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=129101&pos=1&cnt=1&typ=result.

Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém varování s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů.

Fotografie

Komunistický režim perzekuoval i církve. Holy Name Catholic Church (Columbus, Ohio) – Sacred Heart statue, autor: Nheyob, 13. března 2016, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.