K podstatnému rozhodnutí dospěl ke konci loňského roku Nejvyšší soud, který potvrdil somálské dívce právo nosit během teoretických hodin na střední škole hidžáb, jako součást jejího práva na identifikaci. Rozhodnutí má představovat zdůraznění povinnosti České republiky tolerovat náboženský pluralismus a omezení bezdůvodného zvýhodňování některých náboženských směrů jakožto i ateistů.

Spor mezi studentkou somálského původu (dále i ,,žalobkyně”) a pražskou střední zdravotnickou školou začal na Obvodním soudě pro Prahu 10 (dále jen „obvodní soud“), který původně zamítl její požadavek, aby jí škola uhradila nemajetkovou újmu a omluvila se za vyjádření nesouhlasu s nošením hidžábu během školní výuky na teoretických hodinách. 

Podstata sporu

Studentka byla přijata ke studiu v oboru ošetřovatel na výše zmíněné škole. Při jejím jednání s ředitelkou školy došlo k dohodě, že studentka nebude nosit muslimský šátek během ošetřovatelských praxí a po předložení dokladu o získání základního vzdělání v České republice obdržela od vedení školy rozhodnutí o přijetí ke studiu s tím, že je povinna doložit doklad o povolení k pobytu ještě před zahájením školního roku. Jelikož žalobkyně po zahájení školního roku doklad nepředložila, byla předvolána do ředitelny, kde ředitelka vyjádřila svou nelibost nad tím, že má na hlavě muslimský šátek.

Celý případ se pak odvíjí od toho, že dívka byla vyzvána při jednání s ředitelkou školy k odložení muslimského šátku. Tento požadavek se opíral o ustanovení školního řádu, který stanovoval, že: „žák dobrovolným studiem na zdejší škole bere na sebe zodpovědnost řídit se pravidly společenského chování a jednání; ve škole se pohybovat bez jakékoliv pokrývky hlavy – při onemocnění je toto ustanovení ošetřeno mimořádným povolením vedení školy.“ Výklad tohoto ustanovení se stal následně meritem celého případu. Konkrétně to, zda je možné nošení hidžábu považovat za jednání, které je v rozporu s pravidly společenského chování. 

Hidžáb jako náboženský symbol

Hidžáb, představující muslimský šátek, kterým si ženy zahalují vlasy, krk a poprsí, je sice v české společnosti cizorodým prvkem, nelze na něj však pohlížet jako na porušení norem společenského chování či mravnosti. Proto Nejvyšší soud dospěl k názoru, že v případě zahalení hidžábem, jako projevu víry, nedochází k rozporu se zákazem nošení pokrývek hlavy.  Odložení hidžábu tedy není odůvodněno legitimním cílem zachovávat pravidla společenského chování a morálky, tedy cílem, jenž toto ustanovení školního řádu sledovalo.

Přístup k náboženským symbolům  

Rozhodnutí je založeno primárně na extenzivním výkladu antidiskriminačního zákona, a to konkrétně jeho vymezení nepřímé diskriminace. K té dle zákona dochází na základě neutrálních předpisů, které neobsahují sice explicitně zakázaná diskriminační kritéria, ale způsobují výsledný tíživější dopad pouze určité skupině. 

A priori zákaz nošení pokrývky hlavy sice nevypadá jako ustanovení neutrálního předpisu, na základě kterého je možné, aby došlo k diskriminaci. Při širokospektrém pohledu na problematiku lze však vnímat fakt, že tento zákaz dopadá na žalobkyni hůře a specifičtěji než na ostatní studenty. 

V tomto konkrétním případě, kdy se výklad ustanovení školního řádu vztahoval podle ředitelky školy i na muslimský šátek, došlo k tíživému dopadu pouze na žalobkyni. Naopak studenti jiného vyznání či bez jakéhokoliv vyznání nijak ustanovením dotčení nebyli. Z tohoto hlediska je pak ustanovení v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ČR, který dává povinnost státu respektovat náboženský pluralismus. V důsledku tohoto rozporu pak došlo k nepřímé diskriminaci žalobkyně v přístupu ke vzdělání, a to právě z důvodu projevu jejího náboženství. 

Nejvyšší soud dal tedy za pravdu názoru studentky, která svůj nesouhlas s postojem a jednáním ředitelky školy opírá mimo jiné i o skutečnost, že právní úpravu zakazující užívání náboženských symbolů žákům a studentům nelze najít téměř nikde v Evropě, s výjimkou Francie. 

V podaném dovolání srovnala různé přístupy k nošení náboženských symbolů napříč Evropou a její rešerše dokazuje, že vyjma Francie je v zásadě nošení hidžábu studentkám povoleno. Tento přístup v rámci škol pak potvrzuje i sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, podle kterého je každému člověku zaručeno právo svobodně projevovat své náboženství. 

Sdělení konkrétně uvádí, že: ,,...škola nesmí cíleně omezovat možnost nošení náboženských symbolů (např. pokrývek hlavy) se záměrem omezit náboženská práva osob (např. proto, že nošení některých náboženských symbolů považuje za nevhodné, neetické, neodpovídající kulturnímu areálu střední Evropy apod.). Takové ustanovení v interních předpisech školy by bylo v rozporu s výše popsanými principy. Právo vyjadřovat své náboženské přesvědčení prostřednictvím náboženských symbolů musí být zachováno, nesmí však v důsledku nošení takových symbolů docházet ke ztížené identifikaci osoby (nesmí být tedy např. tvář zahalena takovým způsobem, že nelze nebo lze obtížně identifikovat obličej). To však neznamená, že by škola např. možnost nosit jakékoli pokrývky hlavy nemohla za žádných okolností omezit. Takové opatření lze přijmout, je-li to s ohledem na nastavení teoretické a praktické výuky nezbytné zejména ve vztahu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, dodržování hygienických pravidel apod.“

Postoj Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud zastává názor, dle kterého k základním občanským ctnostem patří tolerance, kterou by měli být nadáni členové občanské společnosti. Základ tolerance každého jednotlivce se projevuje v nezasahování do svobody druhého, přičemž stát pak v těch případech vystupuje pouze jako její strážce. Stát z hlediska základních principů chráněných Listinou základních práv a svobod nemůže upřednostňovat právo být bez náboženského vyznání před právem svobodně a veřejně projevovat své náboženství. 

Hidžáb je symbolem žen vyznávajících islámské náboženství, které je v českých poměrech netradičním, ale za podmínek daných naším právním řádem by i tyto osobní a nikoho neohrožující projevy náboženského přesvědčení měly být většinovou společností tolerovány. Zvláště by pak tento postoj měl být uplatňován v oblasti vzdělávání, jehož úkolem je mimo jiné i vést studenty k úctě a respektu k právům druhých a názorové snášenlivosti.

 

Zdroje

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2019, sp.zn. 25 Cdo 348/2019.

Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 6. 10. 2014, ČŠIG-3601/14-G21.

ČTK, Česko má tolerovat náboženský pluralismus. Nejvyšší soud se zastal Somálky, která nosila ve škole hidžáb. iROZHLAS. 6.12.2019 (http://irozhl.as/8iA). 

Fotografie

[1] Dívka s hidžábem, autor: Christiaan Briggs, 7. března 2003, zdroj: Wikimedia Commons,CC BY-SA 3.0, editace: ořez.