Válka na Ukrajině vyvolává množství úvah a otázek napříč různými oblastmi, a jinak tomu není ani z pohledu právních disciplín. Jaká mezinárodněprávní pravidla Rusko vojenskou invazí porušilo? Jsou ekonomické sankce účinné? Mohou být ruští funkcionáři postaveni před soud? A pomocí jakých nástrojů ČR zvládá aktuální migrační vlnu? 

Nejen těmto tématům se věnovali řečníci na konferenci pořádané Centrem pro lidská práva a demokracii, která proběhla dne 29. března 2022 na půdě Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Posluchači měli možnost nejprve vyslechnout čtyři příspěvky odborníků z akademického prostředí i praxe a následně se zapojit do diskuze, v rámci které se řada témat probrala ještě konkrétněji. 

Kreativní argumentace Ruska

Zdeněk Nový z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v rámci svého vstupu představil  mezinárodněprávní instituty významné pro ozbrojený konflikt na Ukrajině. Vysvětlil, že Rusko odůvodňuje své kroky jednak snahou potrestat genocidu obyvatelstva Donbasu, jednak kolektivní sebeobranou ve prospěch separatistických entit. V návaznosti na jejich uznání Rusko tvrdí, že bylo jeho povinností vyplývající z mezinárodního práva podniknout „zvláštní vojenskou operaci", která povede mj. k „denacifikaci” Ukrajiny.

Argumentace Ruska má však závažné trhliny. Zaprvé, v rozporu s mezinárodním právem uznalo mezinárodně protiprávní oddělení těchto de facto republik od druhého státu. Zadruhé,  pokud by ke genocidě na území Donbasu opravdu došlo, Rusko mělo v souladu s Úmluvou proti genocidě jiné prostředky reakce na toto údajné mezinárodně protiprávního chování. Zatřetí, Rusko mohlo vykonat právo na sebeobranu jen v případě bezprostřední hrozby použití síly vůči němu nebo v rámci kolektivní sebeobrany společně s jiným státem. Ani jedna z těchto dvou situací však nenastala. Rusko se tak neúspěšně snaží zaobalit agresi vůči Ukrajině  jako povinnost chránit osoby proti genocidě a zároveň výkon práva na kolektivní sebeobranu uvedených separatistických entit.

Sankce dlouhodobě marginalizují agresora

Ačkoli se dle Oldřicha Krpce z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity význam sankcí v minulosti nejednou přecenil, není vyloučeno, že se Rusko může dostat do situace, kdy bude bojovat o přežití. Stane se tak ale spíše postupně, a to především díky podvázání rozvoje a modernizace ekonomiky Ruska. Rusko tak v rozporu se svými dlouhodobými ambicemi nebude schopno být vyzyvatelem změny světového řádu.

Rusko totiž potřebuje příjmy v dolarech, aby mohlo dovážet technologicky náročné součástky, které samo neumí vyrábět a jejichž nedostatek může znamenat výrazné technické oslabení armády. To bylo zřetelné již v návaznosti na sankce uvalené po anexi Krymu v roce 2014. Aktuální opatření EU a USA jsou bezprecedentně intenzivní a jistě tak překvapily i prezidenta Putina. Samy o sobě však válečné úsilí Ruska na Ukrajině zastavit nedokáží, neboť Rusko se na invazi připravovalo osm let a prezident Putin s obdobnou mezinárodní odpovědí do určité míry počítal.

Kdo bude potrestán? 

Dá se očekávat, že se v souvislosti s konfliktem dostane ke slovu také Mezinárodní trestní soud (MTS). Hlavní prokurátor již rozhodl o zahájení vyšetřování zločinů podle mezinárodního práva, které byly v rámci války na Ukrajině spáchány. Jan Lhotský z Centra pro lidská práva a demokracii osvětlil klasifikaci zločinů, jež mohou být stíhány. Zdůraznil, že ani Ukrajina ani Rusko nejsou smluvní stranou dodatku Římského statutu, kterým byla rozšířena jurisdikce MTS i na zločin agrese, proto se MTS nebude moci tímto zločinem zabývat. Do jeho jurisdikce však v případě Ukrajiny spadají válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocida.

Nejzávažnější zločiny může navíc stíhat kterýkoli stát, pokud to jeho právní řád umožňuje, v rámci tzv. univerzální jurisdikce. V České republice je to možné u relevantních zločinů s výjimkou zločinu agrese, přičemž státní zastupitelství již zaregistrovalo na tyto zločiny trestní oznámení. Bude tak zajímavé sledovat, jak se v ČR bude případné vnitrostátní vyšetřování vyvíjet. 

Česká reakce

Barbora Mazalová z Kanceláře veřejného obhájce práv zakončila první část programu příspěvkem o aktuální právní úpravě pobytu ukrajinských občanů na území ČR. Klasickým řešením by bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany, které je však relativně komplexní a pro nastalou situaci tedy velmi nepraktické. 

Na základě nedávno aktivované směrnice EU o dočasné ochraně tak ČR vydala soubor zákonů, tzv. lex Ukrajina. Jeho prostřednictvím uděluje jednoletou ochranu státním příslušníkům Ukrajiny, kteří na území napadené země pobývali před 24. únorem 2022, a jejich příbuzným. S dočasnou ochranou se pojí např. přístup k bezplatné zdravotní péči, volný vstup na trh práce, humanitární dávka ve výši 5000 Kč, přístup ke vzdělávání apod. 

Řečníci se shodli, že ačkoli mezinárodní právo nabízí na řadu otázek konkrétní odpovědi, problémem zůstává jeho nedodržování ze strany Ruské federace. Navíc se situace na východě Evropy každým dnem mění a dlouhodobé dopady ruské agrese lze tedy předvídat jen obtížně.

 

Poznámka

Záznam z konference je dostupný na https://www.youtube.com/watch?v=JIGcqHHf5qc 

Fotografie

[1] Zazněly čtyři příspěvky na aktuální téma, autor: Anna Kačmaříková, editace: ořez.