Přestože soudci představují profesi s elitním postavením, jsou to stále pouze obyčejní lidé, kteří mohou někdy pochybit. Takové pochybení poté může představovat předmět pro kárné řízení. Jedním z těchto případů, kterým se v posledních měsících zabýval Nejvyšší správní soud ČR, je případ soudce Městského soudu v Praze Alexandra Sotoláře.

I justice, která drží pomyslnou ruku spravedlnosti nad občany, společnostmi a úřady, občas musí řešit pochybení ve vlastních řadách.[1] Nedávno se takto zabývala případem soudce Alexandra Sotoláře. Ten čelil kárné žalobě podané předsedou Městského soudu v Praze, ke kterému se následně připojila i ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Soudce Sotolář měl dle žaloby v průběhu trestního řízení ve věci tzv. Opencard opravovat a doplňovat protokoly z jednání v hlavním líčení, a to bez přehrání audiozáznamů z jednání a po větší časové prodlevě od konaného jednání. Do spisu byly tyto protokoly podle zapisovatelek zakládány nikoliv postupně dle jednání, ale až po dvou letech. Dle kárné žaloby k těmto úpravám ze strany soudce docházelo s cílem poškodit obviněné ve výše zmíněné kauze, čímž následně došlo ke vzniku zbytečných průtahů v řízení a oddalování vynesení rozsudku.

Kárný senát při posuzování jednání soudce Sotoláře zjistil, že k obsahovým změnám v protokolech v případě výslechu svědků a obviněných opravdu docházelo. Soudce tuto skutečnost sám přiznal, popřel však, že by chtěl poškodit obviněné. Své jednání odůvodnil tím, že zapisovatelky nemají dostatečné odborné znalosti a časovou kapacitu seznamovat se důkladně se spisy, a proto nemohou zachytit každý detail z jednání. Soudci tak nezbývalo nic jiného, než protokoly opravovat a dotvářet dle paměti a smyslu vedeného jednání.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jednání soudce bylo způsobilé poškodit obviněné, mohlo vést k jejich nezákonnému odsouzení, a proto byl zbaven funkce předsedy senátu.  Nebylo však prokázáno, že by soudce jednal cíleně za účelem poškození obviněných, a proto kárný senát návrhu ministryně na odvolání soudce z funkce nevyhověl.

Jak laická, tak odborná veřejnost si nyní klade otázku, zda jednání soudce a rozhodnutí kárného soudu nepovede ke snížení důvěry občanů v justici a zda tento případ neukazuje na skutečnost, že v justici existuje nežádoucí stavovská solidarita. Rozhodnutí kárného soudu není ještě vyhotoveno, a tudíž není dosud známé jeho odůvodnění. Obecně je ale nutné nahlížet na kárné opatření odvolání z funkce soudce jako na nejtěžší možné, z čehož pravděpodobně vycházel i kárný senát. Ten musel posoudit, zda jednání soudce spočívající v úpravě protokolů lze považovat za nejzávažnější provinění, kterého se soudce může dopustit.

Uvedený případ však vybízí k obecnější úvaze.  Konkrétně, zda v české justici nechybí kodex, který by zakotvoval etické normy chování soudců. Právě absence etického kodexu byla opakovaně vytýkána České republice na mezinárodní úrovni tzv. Skupinou států proti korupci, založenou Radou Evropy (známou pod zkratkou GRECO). 

Tento nedostatek naší justice se snažil napravit nový předseda Nejvyššího soudu České republiky Petr Angyalossy, který spolu se skupinou třiadvaceti soudců vytvořil návrh na etický kodex soudců. Ten předložil ministryni spravedlnosti a předsedům všech krajských soudů. Momentálně se čeká na jejich vyjádření a jeho případné schválení. 

Tento etický kodex moderní české justice se odvíjí od jednotlivých ustanovení zákona o soudech a soudcích a odborných komentářů k nim. Vedle toho se autoři nechali inspirovat nezávazným etickým kodexem Soudcovské unie ČR, který apeluje na šest základních pravidel chování soudců: nezávislost, nestrannost, bezúhonnost, důstojnost, rovnost a odbornost.[2] Neméně důležitým zdrojem pro práci kolektivu soudců byla taktéž judikatura kárných senátů.

Přesný obsah kodexu není veřejnosti zatím znám. Jaké změny přinese a zda se díky němu sníží počet kárných provinění soudců, ukáže budoucnost. 

 

Poznámky

[1] V případě pochybení soudce je možné s ním zahájit kárné řízení na návrh například předsedy soudu, u kterého daný soudce působí, či ministryně spravedlnosti. Soudci, u nějž je shledána vina, mohou být kárným senátem uložena kárná opatření jako důtka, snížení platu, odvolání z funkce předsedy senátu či v nejvážnějších případech odvolání z funkce soudce.

[2] Etické zásady chování soudce byly schváleny 15. shromážděním zástupců sekcí Soudcovské unie ČR v Brně dne 26. listopadu 2005 a jsou dostupné na: https://www.soudci.cz/o-nas/eticke-zasady-chovani-soudce.html. Tyto zásady jsou rozvinuty a doplněny například o aktuální judikaturu Ústavního soudu a kárného senátu v dokumentu Otevřený soubor etických dilemat soudce, dostupném na: http://www.sucr.cz/o-nas/otevreny-soubor-etick%c3%bdch-dilemat-soudce.html.

Zdroje

Jan Januš. Sotolář bude soudit dál. To je ale špatně, ovlivní to důvěru v celou justici, Český rozhlas, 17. 7. 2020 (dostupné na: https://plus.rozhlas.cz/jan-janus-sotolar-bude-soudit-dal-je-ale-spatne-ovlivni-duveru-v-celou-justici-8252706)

Etický kodex soudců je hotový, Angyalossy jej předal Benešové, Česká justice, 23.6.2020 (dostupné na: https://www.ceska-justice.cz/2020/06/eticky-kodex-soudcu-hotovy-angyalossy-jej-predal-benesove/)

Tisková zpráva Nejvyššího správního soudu ČR, 14. 7. 2020 (dostupné na: http://www.nssoud.cz/Karny-senat-NSS-uznal-vinnym-soudce-Mestskeho-soudu-v-Praze-JUDr-Alexandera-Sotolare-a-odvolal-jej-z-funkce-predsedy-senatu/art/32793?tre_id=135)

Fotografie

Sídlo Obvodního soudu pro Prahu 4. Praha Justiční areál Na Mičánkách 5, autor: VitVit, 1. června 2020, zdroj: Wikipedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.