Mimosoudní vyjednávání mezi ČR a Polskem o těžbě v dole Turów pokračuje. Konečné rozhodnutí o podané žalobě od SDEU zatím nezaznělo. Ústřední téma česko-polského vyjednávání tvoří především znění dohody, která by mohla být důvodem úplného konce soudního sporu. Poskytne však možná dohoda dostatečnou ochranu českým občanům?

Povolení k těžbě v dole Turów skončilo Polsku v dubnu 2020, ale Polsko chce v těžbě pokračovat až do roku 2044. Vedle toho však aktivně neřeší negativní dopady těžby jako ubývání spodní vody, pokles terénu, zvýšený hluk a prašnost zasahující i do českého pohraničí. ČR proto po neúspěšném vyjednávání s Polskem přistoupila v zájmu ochrany životního prostředí a práv svých občanů k nejkrajnějšímu prostředku. Podala v únoru na Polsko žalobu k SDEU pro porušování evropských směrnic a Smlouvy o fungování EU. Součástí žaloby byl i návrh na vydání předběžného opatření, které by těžbu v dole Turów pozastavilo do doby konečného rozhodnutí ve věci samé. 

SDEU dosud rozhodl pouze o návrhu ČR na vydání předběžného opatření a to tak, že Polsku nařídil těžbu pozastavit. Polsko však toto rozhodnutí nerespektuje a nadále v těžbě pokračuje. Za nerespektování předběžného opatření byla Polsku ze strany SDEU uložena vysoká sankce za každý den pokračující těžby. Ve věci samé SDEU vyslechl argumenty obou stran, ovšem konečné rozhodnutí  zatím nevydal. 

Česko-polský konflikt v podobě boje o Turów se však promítá i do jiných sfér než jen životního prostředí. V příhraničních polských regionech se například začaly objevovat cedule: „Čechy neobsluhujeme!“ I z těchto důvodů ČR s Polskem stále aktivně vyjednává o možném uzavření dohody, která by mohla celý soudní spor ukončit smírem. Přesné znění dohody však bylo dlouhou dobu drženo v tajnosti. Její určitá verze ze dne 30. září 2021 však unikla a spustila lavinu nesouhlasu ze strany českých občanů bojujících za lepší životní prostředí.[1]

Stažení žaloby výměnou za 1,3 miliardy korun

Jedním z bodů dohody, který vyvolává vlnu negativních emocí, je smluvená výměna v podobě stažení žaloby ze strany ČR za 1,3 miliardy korun ze strany Polska. Někteří odpůrci dohody toto hanlivě označují jako „výpalné“ nebo „odpustek“. To však čeští vyjednavači odmítají a uvádějí, že dohoda bude myslet na všechno. 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec k tomuto uvedl: „Ta částka finanční kompenzace je za prvé pouze jednou z částí našeho jednání a za druhé to není žádné výpalné, ale prostě jsou to konkrétní náklady, které by měla polská strana, řekněme, uhradit jako podíl svůj na zajištění alternativních zdrojů pitné vody do té oblasti.…“

Finanční kompenzace jsou v těchto dohodách běžné. Lze považovat za spravedlivé, aby nutnost vytvořit vodovodní infrastrukturu zafinancoval ten, kdo tuto potřebu způsobil. V minulosti jako zdroje pitné vody fungovaly studny, nyní tomu tak bohužel není. V příhraničí s Polskem lze postupnou ztrátu pitné vody přičítat právě i těžbě v dole Turów, proto je možné vnímat finanční účast ze strany Polska jako spravedlivou.

Na mnoho českých občanů i organizací bojujících za lepší životní prostředí však působí podmíněnost stažení žaloby úhradou 1,3 miliardy korun nedůvěryhodně. Hlavním důvodem pro stažení žaloby by dle hlasu českých občanů měl být především rozumný návrh obsahující aktivní a dlouhodobé řešení dopadů těžby na životní prostředí, nikoli pouze finanční kompenzace. Právě z těchto důvodů vyzývají české zástupce, aby dohodu nepodepsali a žalobu nestáhli. 

Zajistí dohoda ochranu pitné vody?

Další hlavní téma diskuzí o dohodě představuje ochrana pitné vody. Vlivem těžby totiž dochází nejen k jejímu úbytku, ale i znečišťování toxickými prvky. Pokud by Polsko s těžbou pokračovalo až do roku 2044, hrozí ztráta pitné vody pro cca 30 tisíc obyvatel Libereckého kraje.

Ztrátě vody by měla dle dohody zabránit především těsnící stěna, která by zajistila, aby voda z českého území neodtékala do dolu. Navržená těsnící stěna však dle názorů hydrologických expertů není stoprocentní ochranou podzemní vody. Jedná se totiž o velmi náročné inženýrské dílo, jehož kvalitu lze obtížně kontrolovat díky tomu, že je realizované v podzemí. 

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka k těsnící stěně ve svém laickém shrnutí z roku 2020 uvedl, že: „Oddálení rozšíření těžby by jistě poskytlo čas potřebný pro napojení ohrožených obcí na dálkovou vodárenskou infrastrukturu, případně pro dokončení výstavby podzemní těsnící stěny, která by v optimálním případě mohla zajistit další nezhoršování současného již špatného stavu, ale to je asi tak všechno.“

Dohoda se však nevěnuje jen ochraně vody, ale také oblasti zemního valu, monitoringu hluku a znečištění. Tyto záležitosti by dle všeho měly být dohodou upraveny dostatečně tak, aby negativní dopady další těžby zasáhly české území co nejméně.

Jistou nedůvěru českých občanů vyvolávají však i některá další ustanovení dohody. Především řada českých občanů nesouhlasí s tím, aby se ČR zavázala k tomu, že po dobu platnosti dohody nepodá proti Polsku ve věci těžby v dole Turów žalobu. Také délka platnosti dohody a možnost jejího vypovězení, které jsou dosud s Polskem vyjednávány, vzbuzují obavy, že Polsko nemá ani v úmyslu dohodu dlouhodobě dodržovat. To podporuje i skutečnost, že Polsko dlouhodobě nerespektuje ani unijní právo.

Vyjednávání o dohodě je hra s časem

Pro Polsko je nyní výhodnější dohodu uzavřít, protože by mu díky stažení žaloby skončila povinnost hradit sankce za nepřerušení těžby. Dne 20. září 2021 byla totiž Polsku ze strany SDEU uložena pokuta ve výši 12,7 milionu korun za každý den pokračující těžby.

Na začátku prosince řeší znění dohody stále současný ministr životního prostředí, avšak vláda v demisi takto významnou dohodu schválit nemůže. Pokud by vyjednávání o dohodě pokračovalo i s novou českou vládou, mohly by však soudní sankce Polska převýšit finanční kompenzace uvedené v dohodě. Je to tedy i určitá hra s časem, jelikož nelze žádným způsobem předpokládat, jaký postoj bude mít Polsko k dohodě za několik týdnů či měsíců. 

Stejně tak není jistý ani postoj ČR vůči znění dohody. To souvisí se stále sílící nutností ochrany vody, která vyústila až v návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů. Právě tímto návrhem by se měla nová vláda zabývat, a proto nelze možnou spojitost s vyjednáváním ohledně těžby v dole Turów zcela vyloučit.

Zároveň je na ČR vyvíjen vysoký tlak ze strany českých občanů, aby setrvala na žalobě a dohodu nepodepsala. Organizace sdružené v platformě Společně pro vodu hodnotí uzavírání dohody s Polskem za výše uvedených okolností jako absurdní. ČR dle nich nemá dostatečné garance, že Polsko takovou dohodu dodrží. „Žaloba není houska v obchodě, aby se s ní přesouvalo sem a tam podle momentálního rozmaru. Polsko by mělo jasně ukázat dobrou vůli a dohodnout plán na omezení těžby a její brzké ukončení. Nová vláda, která by měla o smlouvě a stažení žaloby rozhodovat, musí být rozhodně ambicióznější,“ uvedla za Greenpeace Nikol Krejčová.

Sophiina volba pro ČR

ČR se nyní nachází v patové situaci. Buď si zachová dobré vztahy s Polskem a přijme dohodu, která ale nemusí poskytnout dostatečnou ochranu veškerých oprávněných zájmů svých občanů, nebo vyčká na rozhodnutí SDEU, které může být pro Polsko velmi zásadním zásahem a přirozeně i začátkem různých rozbrojů.

Do konce tohoto roku by mělo být známo, zda ČR s Polskem dospěla k finálnímu znění dohody, či nikoli. Avšak i v případě, že by k tomuto došlo, není podpis dohody stále jistý díky nástupu nové české vlády. 

V Lucemburku dosud proběhlo v této věci první slyšení, a proto, nedojde-li k podpisu dohody a stažení žaloby, lze očekávat rozhodnutí SDEU v polovině příštího roku. Následný vývoj situace lze pouze předpokládat, avšak s jistotou nelze konec těžby v dole Turów očekávat. 

 

Poznámky

[1] Dostupné znění dohody mezi vládou ČR a Polska o spolupráci při řešení dopadů těžby v dole Turów v Polsku a na území ČR (https://uploads-ssl.webflow.com/617f87fd2d020079accaf245/6188d6eda34b52be2a05779e_Turow%20dohoda%20draft.pdf).

Zdroje

Biben, Martin. Českou vodu má u Turówa chránit polská podzemní stěna. Nová data hydrogeologů ale ukazují, že nebude stačit. Hospodářské noviny, 16. srpna 2021 (https://archiv.hn.cz/c1-66962260-ceskou-vodu-ma-u-turowa-chranit-polska-podzemni-stena-nova-data-hydrogeologu-ale-ukazuji-ze-nebude-stacit).

Harzer, Filip. „Čechy neobsluhujeme, neviděl jste ceduli?!“ Zajeli jsme k dolu Turów. Seznam zprávy, 24. září 2021 (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/cechy-neobsluhujeme-nevidel-jste-ceduli-turow-kali-cesko-polske-vztahy-175447).

Návrh dohody mezi ČR a Polskem ze dne 30. září 2021 (https://uploads-ssl.webflow.com/617f87fd2d020079accaf245/6188d6eda34b52be2a05779e_Turow%20dohoda%20draft.pdf).

Tisková konference k zahájení bilaterálních česko-polských jednání o podmínkách těžby na dole Turów, 17. června 2021 (https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tiskove-konference/tiskova-konference-k-zahajeni-bilateralnich-cesko-polskych-jednani-o-podminkach-tezby-na-dole-turow--17--cervna-2021-189243/).

Usnesení místopředsedkyně soudního dvora ze dne 21. května 2021 (https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=241541&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=7130207).

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Povrchový důl Turów. Stručné shrnutí současných i potenciálních budoucích negativních dopadů na poměry povrchových a podzemních vod na území České republiky. Laické shrnutí Září 2020 (https://www.kraj-lbc.cz/getFile/id:1084382/TUROW-laickeshrnuti-VUV-FINA…).

Fotografie

[1] Evropský soudní dvůr. Outside the European Court of Justice, autor: katarina_dzurekova, 30. ledna 2015, zdroj: Flickr, CC BY 2.0, editace: ořez.