Česká republika neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva, který se postavil na stranu doživotně odsouzeného Roberta Tempela. Dle rozhodnutí ESLP došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud případ znovu otevřel.
Skutkové okolnosti
Stěžovatel byl v roce 2003 odsouzen na doživotí za dvojnásobnou vraždu. Trestného činu vraždy se měl dopustit 20. srpna 2001 večer, kdy pod záminkou koupě ojetého automobilu za 400 tisíc korun vylákal dva muže na lesní parkoviště u Hruškové na Sokolovsku. Dle rozsudku měl obžalovaný oba muže zavraždit a jejich těla měl následující den zakopat za asistence dalšího muže, který tento trestný čin později ohlásil na policii. V trestním řízení byl tento muž považovaný za klíčového svědka. Obžalovaný po celou dobu vinu popíral, opakovaně tvrdil, že je nevinný a že trestný čin spáchal výše zmíněný klíčový svědek.
Vrchní soud v Praze celkem čtyřikrát zrušil zprošťující rozsudek Krajského soudu v Plzni kvůli údajným nedostatkům v hodnocení důkazů, načež mu věc odňal a přikázal ji k rozhodnutí jinému soudu – Krajskému soudu v Praze. Krajský soud v Praze v roce 2008 stěžovatele shledal vinným ze spáchání trestného činu vraždy a byl mu stanoven trest odnětí svobody na doživotí. Ačkoliv se stěžovatel proti danému rozhodnutí odvolával a taktéž se opětovně obracel na Ústavní soud, jeho stížnosti byly zamítnuty.
Rozsudek ESLP
Stěžovatel podal v roce 2012 stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva („ESLP“), který ve svém rozsudku z června 2020 shledal, že soudy postupovaly v rozporu s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. ESLP ve svém verdiktu konstatoval, že Česká republika upřela stěžovateli právo na spravedlivý proces a že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho (v souhrnu deset let a jeden měsíc). ESLP rovněž uvedl, že Česká republika má stěžovateli vyplatit odškodné v součtu zhruba 13 000 EUR. Štrasburský soud dokonce Českou republiku zkritizoval za „významné selhání justice“ při projednávání Tempelova případu. JUDr. Jakub Kříž, obhájce Tempela, konstatoval následující: „Jedná se o první případ doživotně odsouzeného muže, u nějž shledal ESLP v řízení proti ČR porušení práva na spravedlivý proces. Případ poukazuje na systémovou disfunkci trestního soudnictví.“
Odůvodnění rozhodnutí ESLP – selhání české justice
Dle rozsudku ESLP nebylo řízení spravedlivé, neboť některé důkazy nebyly soudy posuzovány objektivně. Odvolací soud (Vrchní soud v Praze) projednávaný případ odňal příslušnému soudu (Krajskému soudu v Plzni) a přidělil ho soudu jinému (Krajskému soudu v Praze), který při posuzování věrohodnosti klíčového svědka přijal za svůj názor odvolacího soudu, přestože svědka sám nikdy nevyslýchal. Zjevný tak byl tlak odvolacího soudu na prvostupňový senát, který v zásadě posuzoval důvěryhodnost některých důkazů, ačkoliv je sám neprovedl.[1]
ESLP také vrchnímu soudu vytýkal, že se opakovaně odvolával na použití § 262 trestního řádu,[2] ačkoliv by se toto ustanovení mělo aplikovat především za předpokladu, že jsou dány „zřetelné, zřejmé a bezpochybné důvody pro takový postup a existence těchto důvodů byla jednoznačně prokázána”. Rozhodnutí podle § 262 trestního řádu by mělo být zcela výjimečné, avšak vrchní soud jej uplatňoval tak dlouho, než Krajský soud v Praze, kterému byla nakonec věc postoupena, neobvinil stěžovatele z vraždy. Krajský soud v Praze následně obviněného odsoudil k doživotnímu trestu odnětí svobody.
ESLP ve svém verdiktu rovněž zdůrazňoval nepřiměřenost délky řízení. Na celkovou délku řízení mělo velký vliv především opakované rušení rozsudků soudu prvního stupně soudem nadřízeným a neustálé vracení věci k opětovnému projednání. Ačkoliv dané řízení lze do určité míry považovat za složité, rozhodně tím nelze ospravedlnit dobu jeho trvání v délce 10 let a 1 měsíce. Lze tedy konstatovat, že délka řízení byla opravdu nepřiměřená. V obou výše zmíněných důvodech je očividné porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a byly hlavním důvodem ke znovuotevření této kauzy.
V listopadu 2020 nabyl rozsudek ESLP právní moci a závaznosti. Stěžovatel tak byl oprávněn podat k Ústavnímu soudu návrh na povolení obnovy řízení ve věcech jeho ústavních stížností.
Co plyne z rozhodnutí Ústavního soudu?
Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 29. července 2021 konstatoval, že na základě rozsudku ESLP a po revidování svých starších odmítavých rozhodnutí došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a nařídil znovu otevřít Tempelovu kauzu.
Ústavní soud vrátil věc do fáze po čtvrtém zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně (Krajský soud v Plzni). Kvůli odvolání podanému státním zástupcem se bude nyní případem znovu zabývat Vrchní soud v Praze. Stěžovatel však i nadále zůstává ve vězení za dosud nevykonaný trest uložený v jiné věci.
Poznámky
[1] Řízení u odvolacího soudu, § 263 odst. 7: „Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.“
[2] Podle § 262 trestního řádu je odvolací soud oprávněn, vrací-li věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, nařídit projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu. Taktéž může nařídit, aby byla věc projednána a rozhodnuta jiným soudem stejného stupně a druhu v jeho obvodě.
Zdroje
[1] Sedláčková, Číhalíková Miroslava. Ústavní soud opět otevřel případ doživotně odsouzeného muže, který uspěl u Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud. 29. července 2021. (https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-opet-otevrel-pripad-dozivotne-odsouzeneho-muze-ktery-uspel-u-evropskeho-soudu-pro-lidska-prava).
[2] Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. února 2021, sp. zn. Pl. ÚS 110/20.
[3] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. června 2020, věc Tempel proti České republice,stížnost č. 44151/12 (http://eslp.justice.cz/justice/judikatura_eslp.nsf/0/622E67BBA23F4400C12585F80046E484/$file/Tempel_CZ-rozsudek.pdf?open&).
Fotografie
[1] Soudní síň Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Courtroom European Court of Human Rights 02, autor: Adrian Grycuk, 8. října 2014, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 PL, editace: ořez.
