Ústavní soud se zabýval odškodněním dítěte s poruchou autistického spektra, jež bylo vícekrát znásilněno. Podle obecných soudů nelze určit, jak psychosociálně znevýhodněné dítě mnohočetné znásilnění vnímá, a proto mu nelze přiznat stejné odškodnění, jaké by bylo poskytnuto dítěti zcela zdravému. Ústavní soud se však s takovým názorem neztotožnil.

Stěžovatelka je osoba s poruchou autistického spektra – Aspergerovým syndromem a od dětství se neztotožňuje s mužským pohlavím a vystupuje jako dívka. Jméno a příjmení stěžovatelky bylo změněno na neutrální a také u ní probíhala léčba z důvodu poruchy pohlavní identity v dětství.

Roku 2018 byla ve svých dvanácti letech stěžovatelka hospitalizována. Byla umístěna do Psychiatrické nemocnice Bohnice na oddělení dětské psychiatrie a v rámci něho na chlapecké oddělení. Dva měsíce byla stěžovatelka na tomto oddělení opakovaně znásilňována jedním z hospitalizovaných chlapců. Poté, co se stěžovatelka svěřila své matce, bylo zahájeno trestní řízení.

Rozhodnutí obecných soudů

V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka, coby poškozená, domáhala na obviněném náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Obviněný byl odsouzen za provinění znásilnění, jehož se měl dopustit i přes výslovný nesouhlas stěžovatelky a s použitím výhružek, že stěžovatelce „něco udělá“. Obviněnému bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem výkonu.

Stěžovatelka byla se svým žalobním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, jelikož v trestním řízení nepodložila tvrzení o újmě dostatečnými důkazy. Následně ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, který změnil trestní opatření na dobu trvání osmnáct měsíců, rovněž s podmíněným odkladem výkonu. Co se týče nároku poškozené, soud uzavřel, že obviněný má povinnost nahradit újmu ve výši 75 000 Kč, se zbytkem poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud uvedl, že obviněný zneužil nezralost a bezbrannost stěžovatelky. Ve věci odškodnění soud uvedl, že přiznaná částka je sice o něco nižší, než je obvyklé, ale tak tomu je proto, že ve věci stěžovatelky nebylo zneužito přirozené autority starší osoby a u stěžovatelky nedošlo k významnější sekundární viktimizaci.

Argumentace účastníků

Stěžovatelka se domáhala zrušení rozhodnutí obecných soudů z důvodu, že bylo porušeno její základní právo na lidskou důstojnost podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny, právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny.

Dále mělo podle stěžovatelky dojít k porušení čl. 32 odst. 4 Listiny, který zaručuje právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči. Také se dovolávala čl. 36 odst. 3 Listiny s tím, že nezákonným rozhodnutím vzniklo právo na náhradu škody. Přiznaná náhrada je podle ní zcela nepřiměřená a krajský soud bagatelizoval vzniklou újmu poukázáním na její autismus.

K věci se vyjádřil i vrchní soud, podle kterého nelze na hodnoty a vnímání stěžovatelky nahlížet měřítkem běžného dospělého jedince. Podle soudu mohla stěžovatelka subjektivně pokládat například nemocniční stravu za větší důvod k odporu než podvolení se praktikám, které po ní chtěl obviněný.

Hodnocení Ústavního soudu

Ústavní soud nastínil vývoj postavení poškozeného v trestním řízení a konstatoval, že vývoj dospěl do bodu, v němž na postavení poškozeného v trestním řízení nelze nadále nazírat jakožto na doplňkové (adhezní řízení), bez něhož by se poškozený stejně ochrany všech svých právem uznaných zájmů domohl.

Přesto má Ústavní soud omezenou možnost, jak zasahovat do rozhodnutí o odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. Je tomu tak proto, že většinu pochybení v adhezním řízení je možné napravit v řízení občanskoprávním. Nejde o věc rozsouzenou, neboť se poškozená může stále nároku domáhat v řízení občanskoprávním.

Avšak Ústavní soud může zasáhnout, pokud pochybení trestních soudů v řízení občanskoprávním napravit nelze, nebo pokud bylo rozhodnutí zatíženo libovůlí. Dále bude Ústavní soud intervenovat v případech, kdy je přiznaná náhrada nemajetkové újmy excesivně nízká. Přitom přiznání excesivně nízké náhrady může u poškozených vyvolat pocit bezpráví a vznik druhotné újmy.

Újma způsobená znásilněním a její náhrada

Listina v čl. 7 odst. 1 garantuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Jestliže je toto právo porušeno a dochází ke vzniku újmy, pak vznikají nároky na náhradu takové újmy. Ústavní soud připomněl, že v náhradě újmy je potřeba vidět „pokračování“ práv. Tím, že je uplatněn nárok, pokračuje subjektivní právo či hodnota, z jehož porušení vzešla škoda.

Znásilněním dochází zpravidla k porušení nedotknutelnosti osoby a soukromí. Náhrada újmy způsobené znásilněním je pokračováním práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Toto právo by bylo porušeno v případě přiznání excesivně nízké náhrady újmy.

Zranitelnost jednotlivce, která spočívá v nemožnosti plně chápat zásahy do svých práv, nemůže být, s ohledem na rovnost všech lidí v důstojnosti i v právech, důvodem pro menší ochranu práv jednotlivce. Jestliže by náhrada újmy byla snížena u osob, které nejsou schopny plně chápat zásahy do svých práv, vyjadřovalo by to, že práva těchto osob mají nižší hodnotu a že jejich ochrana má menší význam. Došlo by tak k popření principu, že jsme si ve svých právech rovni.

Pokud tedy zásahem do nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí vznikla újma, nelze snížit náhradu újmy jen proto, že poškozený není schopen pro své postižení plně chápat zásah do svého základního práva.

Aplikace na projednávanou věc

V posuzovaném případě byl stěžovatelce přiznán nárok 75 000 Kč a ve zbytku (425 000 Kč) byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Přiznaná částka je dle Ústavního soudu nepřiměřeně nízká a neodpovídá částkám, které byly v obdobných případech přiznány. Dále se Ústavní soud neztotožnil s argumentací vrchního soudu o možném větším odporu stěžovatelky u nemocniční stravy než u donucení k pohlavnímu styku. Podle soudu není nutné tyto úvahy vést, a navíc by takové úvahy neměly vést k přiznání nižší náhrady újmy.

Vrchní soud tak porušil právo stěžovatelky na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny tím, že jí přiznal nepřiměřeně nízkou náhradu nemajetkové újmy, a se zbytkem poškozenou odkázal na řízení občanskoprávní. Dále soud konstatuje, že umístění stěžovatelky na chlapecké oddělení s hochy, u nichž bylo zaznamenáno sexuálně nežádoucí chování, je pro něj nepochopitelné. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů vyhověl stížnosti a v rozsahu uplatněného nároku poškozené rozsudek vrchního soudu zrušil.

 

Zdroje

Nález Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2021, II. ÚS 3003/20.

Ústavní soud. Náhrada nemajetkové újmy u zvlášť zranitelné oběti znásilnění, 13. srpna 2021. (https://www.usoud.cz/aktualne/nahrada-nemajetkove-ujmy-u-zvlast-zranitelne-obeti-znasilneni?fbclid=IwAR0L_WBX9_XHSMKFkyIYAsWIcnLiUf7DD-3YQD5kzYm5Kd-ZCNFTCUxnlLw).

Fotografie

[1] Pacientka v nemocnici. DSC09477-2, autor: kristin klein, 27. prosince 2012, zdroj: Flickr, CC BY 2.0, editace: ořez.