V červnu Nejvyšší správní soud vyslovil nezákonnost části opatření Ministerstva zdravotnictví, které plošně omezovalo provoz středních a vyšších odborných škol a konzervatoří. Soud se zabýval otázkou, zda v době vydání opatření bylo možné považovat za ohnisko nákazy celou Českou republiku. Dále upozornil na potřebu zachovat demokratický právní stát a přirovnal ministra zdravotnictví k římskému diktátorovi. 

Navrhovatelkou byla žákyně střední školy a domáhala se zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 5. 2021, které upravovalo provoz škol. Spolu s tím podala návrh na vydání předběžného opatření, kterým by se pozastavily účinky opatření (tento návrh však později vzala zpět).

Ministerstvo zdravotnictví vydalo opatření s účinností od 17. 5. 2021 s odkazem na zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a zákon č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 (dále jen pandemický zákon).[1] Toto opatření bylo zrušeno jiným opatřením ministerstva, které nabylo účinnosti 24. 5. 2021. Navrhovatelka v reakci na to navrhla změnu žalobního návrhu (petitu) tak, že opatřením bylo porušeno právo na vzdělání.

Navrhovatelka uvedla, že opatření jí znemožňuje, jakožto žákyni střední školy, chodit pravidelně do školy, a tím zasahuje do jejího ústavně zaručeného práva na vzdělání, které je dle ní neomezitelné. Žákyně namítá nicotnost opatření pro překročení pravomoci Ministerstva zdravotnictví. Ani pandemický zákon, ani zákon o ochraně veřejného zdraví totiž neumožňují omezit plošně provoz středních škol.

Návrh uvádí, že mělo dojít i k porušení práv zaručených mezinárodními smlouvami, jako je právo rodičů zajišťovat výchovu a výuku (čl. 2 Dodatkového protokolu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Navrhovatelka tvrdí, že distanční výuka nemůže nahradit osobní přítomnost žáků ve škole. Poukazuje také na negativní dopad distanční výuky na psychický vývoj dítěte a na fakt, že v Česku byly školy zavřené nejdéle z celé Evropy. Odůvodnění opatření je dle navrhovatelky nedostatečné a také tvrzení ministerstva nejsou podložena důkazy a vychází ze studií, které navrhovatelka nepovažuje za dostatečně relevantní.

Opatření dále podle ní nesplňuje princip proporcionality. Také uvádí, že nebylo prokázáno, že zavření škol vede k ochraně zdraví. Z těchto důvodů proto žádá soud, aby opatření zrušil pro nezákonnost.

Vyjádření ministerstva

Ministerstvo uvedlo, že je potřeba posuzovat epidemiologickou situaci komplexně. Ministerstvo rozhoduje dle dostupných informací a chrání zdraví lidu. Opatření dle něj je proporcionální. Ve školách je velké množství kontaktů, a proto je nutné rozvolňovat postupně. Odborná veřejnost dle ministerstva není jednotná v názoru. S ohledem na princip předběžné opatrnosti tak byl zvolen restriktivní přístup. Právo na vzdělání nebylo zcela omezeno, pouze nahrazeno distanční výukou. Toto právo není neomezitelné. Ministerstvo navrhlo návrh zamítnout.

Posouzení věci soudem

Nejvyšší správní soud předně shledal navrhovatelku, coby žákyni střední školy, legitimovanou k napadení opatření v části, která zakazuje přítomnost žáků na střední škole. Soud dále posuzoval namítané porušení ústavně zaručených práv. Soud nesouhlasí s navrhovatelkou v tom, že právo na vzdělání je neomezené a neomezitelné. Čl. 41 Listiny stanoví, že se takového práva lze domáhat pouze v mezích zákona, který toto ustanovení provádí. Nelze tedy jakékoliv omezení práva na vzdělání považovat za protiústavní.

K námitce, že Evropská úmluva  o ochraně lidských práv a základních svobod dává rodičům právo na respektování jejich přesvědčení při vzdělání, soud uvádí následující. Přesvědčením navrhovatelky je, že koronavirus je globální podvod. Navrhovatelka má za to, že dodržování ideologie (že koronavirus není podvod) je podmínkou přístupu ke vzdělání. Dle soudu není pravda, že přijetí ideologie je podmínkou pro vzdělání. Nikde taková podmínka není stanovena a ke všem žákům se přistupuje stejně.

Dále soud nesouhlasí s tvrzením navrhovatelky, že uplatněním vědecké teorie v politice se z ní stává ideologie. Podle navrhovatelky by zakázanou aplikací ideologie byla jakákoliv státní regulace, která je podložena přírodními zákony. Stát by pak nemohl zohlednit např. gravitaci nebo vlastnosti materiálů při ochraně zdraví při práci.

Pravomoc a působnost ministerstva

Soud se zabýval namítaným překročením pravomoci Ministerstva zdravotnictví. Pravomoc je dána pandemickým zákonem a zákonem o ochraně veřejného zdraví. Správní orgán má postupovat v mezích své působnosti. V pandemickém zákoně je působnost ministerstva stanovena pouze na vysoké školy a nelze jej tak uplatnit v dané věci. Školy však lze uzavřít na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Působnost a pravomoc jsou tedy dány.

Soulad opatření se zákonem

Předmětem posuzování bylo následně to, zda bylo opatření v souladu se zákonem, zejména se zákonem o ochraně veřejného zdraví. Cílem uzavření škol podle tohoto zákona by muselo být omezení styku skupin osob podezřelých z nákazy s ostatními osobami.

Osobou podezřelou z nákazy nemůže být bez dalšího každý. Takovou osobou může být ten, kdo byl během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo se pohyboval v ohnisku nákazy. Dále také osoba s pozitivním výsledkem antigenního testu na přítomnost viru.

Teoreticky se nedá vyloučit, že by ohniskem nákazy byla celá Česká republika a osobou podezřelou z nákazy tak každý, kdo se vyskytuje na jejím území. Pouze to, že probíhá pandemie však k takovému závěru nestačí. Ministerstvo přitom neuvedlo nic, z čeho by plynulo, že ohniskem nákazy je celá republika.

Stejně tak nelze za ohnisko nákazy považovat bez dalšího všechny školy v Česku. Soud nemůže připustit, aby ministerstvo vydávalo plošná opatření podle zmíněného zákona a potom z nich činilo výjimky. Nejvyšší správní soud si je vědom závažnosti epidemické situace, ale nemůže připustit, aby se v demokratickém právním státě stala z ministra osoba obdobná římskému diktátorovi s rozsáhlou možností regulovat lidské chování, která nemá oporu v právu.

Závěr

Soud dospěl k závěru, že ministerstvo nebylo oprávněno na základě zákona o ochraně veřejného zdraví opatřením plošně zakázat žákům přítomnost na středních školách. Ministerstvo zakázalo žákům přítomnost při vzdělání, přičemž z odůvodnění neplyne, proč by všichni žáci měli být považováni za osoby podezřelé z nákazy. To však vyžaduje postup podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Soud pro zmíněné důvody konstatoval nezákonnost daného opatření.

Poznámky

[1] Zákon č. 258/2000 Sb. zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a zákon č. 94/2021 Sb. zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů.

Zdroje

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. června 2021, č. j. 8 Ao 16/2021-124.

Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud konstatoval nezákonnost opatření, které se týkalo středních škol, 23. června 2021. [Tisková zpráva] (http://www.nssoud.cz/Nejvyssi-spravni-soud-konstatoval-nezakonnost-opatreni-ktere-se-tykalo-strednich-skol/art/32897).

Fotografie

[1] Online výuka. Close-up of male student learning in dining room, autor: Alliance for Excellent Education, Allison Shelley, 7. října 2020, zdroj: Flickr, CC BY-NC 2.0, editace: ořez.