Ústavní soud zrušil zmocňující ustanovení trestního zákoníku, na jehož základě vláda nařízením určovala, jaké množství rostlin a hub obsahující psychotropní látky je trestné pěstovat. Podle Ústavního soudu vláda nemůže podzákonným předpisem dotvářet skutkové podstaty trestných činů. Neurčitý pojem „množství větší než malé“, stěžejní pro posuzování trestnosti pěstování, mají vykládat soudy podle ustálené judikatury, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu.

V České republice je pěstování konopí a ostatních rostlin a hub obsahujících omamné a psychotropní látky trestné jen v případě, že se jedná o množství „větší než malé“.[1] Trestní zákoník ale toto množství nespecifikuje.

Okresní soud v Chrudimi proto podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení sousloví „množství větší než malé“ u jednotlivých skutkových podstat drogových trestných činů s argumentem, že taková sousloví nejsou dostatečně přesná a občané nemohou s jistotou vědět, které jednání je trestné, a které nikoliv. To podle Okresního soudu v Chrudimi odporuje Ústavě. Okresní soud v Chrudimi zároveň podal návrh na zrušení ustanovení § 289 odst. 3 trestního zákoníku, které zmocňovalo vládu k vydání nařízení, kterým by ono množství určovala.

Množství mají určovat soudy

Ústavní soud ve svém plenárním nálezu (sp. zn. Pl. ÚS 98/20) odmítl v trestním zákoníku zrušit neurčitý pojem „množství větší než malé“ jako takový. Neurčité pojmy nejsou podle Ústavního soudu samy o sobě neústavní. Trestní zákoník používá ostatně neurčité pojmy u skutkových podstat trestných činů poměrně často. Jen díky tomu mohou soudy reagovat na dynamicky měnící se podmínky a různorodé životní situace ve společnosti.

Ústavní soud v analyzovaném nálezu zdůraznil, že soudy již ve své rozsáhlé a ustálené judikatuře „množství větší než malé“ podrobně vymezily. Poukázal především na stanovisko Nejvyššího soudu,[2] které tuto judikaturu shrnuje a upřesňuje. Za „množství větší než malé“ soudy považují obecně takové množství drogy, které vícenásobně převyšuje běžnou dávku průměrného konzumenta.

Takový výklad považuje Ústavní soud za souladný s Ústavou. Ustálená soudní judikatura totiž umožňuje, aby soudci při posuzování konkrétních případů přihlíželi k individuálním okolnostem u daného pachatele, např. zda šlo o prvokonzumenta či uživatele drog v pokročilém stádiu závislosti.

Je totiž zřejmé, že pro člověka závislého na určité droze několik let bude běžná dávka výrazně vyšší než právě pro osobu s počínající závislostí. Hodnoty uvedené ve výše zmíněném stanovisku Nejvyššího soudu jsou tak pouze orientační a pojem „množství větší než malé“ musí soudy vykládat s ohledem na specifika každého případu.

Vláda nemůže nařízením dotvářet skutkové podstaty trestných činů

Neurčitý pojem „množství větší než malé“ tak podle Ústavního soudu sám o sobě neústavní není. Okresnímu soudu v Chrudimi však přisvědčil v návrhu na zrušení části zmocňujícího ustanovení § 289 odst. 3 trestního zákoníku, a toto ustanovení proto zrušil.

Současně pozbyla platnosti i příloha onoho nařízení, kde bylo „množství větší než malé“ vládou stanoveno (č. 455/2009). Ústavní soud tento svůj zásah odůvodnil argumentem, že nelze připustit, aby výkonná moc dotvářela skutkové podstaty trestných činů podzákonnými předpisy. Vláda má sice na základě čl. 78 Ústavy pravomoc vydávat nařízení, ovšem jen k provedení zákona a v jeho mezích.

Ústavní soud zároveň poukázal na princip dělby moci a tzv. výhradu zákona. Podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod („Listina“) totiž může „jen zákon stanovit, které jednání je trestným činem.“ Vláda tedy nemůže podzákonným předpisem určovat, co je trestným činem, ani skutkové podstaty trestných činů v nařízení fakticky dotvářet.

Aby bylo nařízení z pohledu čl. 39 Listiny ústavně konformní, muselo by jít podle Ústavního soudu pouze o „upřesnění“ neurčitého pojmu, jehož základní rysy a kritéria by byla v zákoně jasně specifikována a vláda by je svým nařízením pouze konkretizovala.

Napadené ustanovení však dle Ústavního soudu žádné základní rysy ani kritéria, které by vláda nařízením jen upřesňovala, neobsahovalo. Právě naopak, šlo o rozsáhlé zmocňující ustanovení pro vládu, která měla možnost podzákonným předpisem snadno měnit, kdy bude např. pěstování konopí trestným činem, a kdy pouhým přestupkem.

Závěr

Z popsaného rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že neurčité právní pojmy v trestním zákoníku samy o sobě neústavní nejsou. Pokud se však takové pojmy v trestním zákoníku vyskytují, považuje Ústavní soud za zásadní, aby je vykládaly soudy, a nikoliv aby je specifikovala vláda podzákonnými předpisy a de facto tak dotvářela skutkové podstaty trestných činů. Obdobný právní názor Ústavní soud vyjádřil v roce 2013 v nálezu Pl. ÚS 13/12, když zrušil ustanovení zmocňující vládu určovat, co se pro účely trestního zákoníku považuje za jedy a psychotropní látky, a stanovovat jejich trestně postižitelné množství.

Poznámky

[1] V případě, že někdo pěstuje konopí pro vlastní potřebu „v malém množství“, tak se jedná o přestupek podle § 39 odst. 2 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.

[2] Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013

Zdroje

Nález Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2021, sp. zn. Pl. ÚS 98/20

Nález Ústavního soudu ze dne 23. července 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12

Fotografie

[1] Rostlina konopí. Planta-de-marihuana-autofloreciente, autor: Manueltxio, 27. srpna 2020, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: oříznuto.