Během sledovaného období v roce 2021 se konalo třináct zasedání devíti lidskoprávních výborů OSN. Např. Výbor pro lidská práva se zabýval souhrnnou lidskoprávní situací v Keni a Výbor pro odstranění rasové diskriminace se zaměřil na Belgii. Kromě posuzování lidskoprávní situace v jednotlivých státech se výbory zabývaly i individuálními stížnostmi jednotlivců na porušování úmluv OSN. K jakým závěrům výbory došly?

Lidskoprávní výbory OSN jsou expertní orgány zřízené mezinárodními smlouvami OSN o lidských právech.[1] Každý výbor dohlíží na dodržování některé z lidskoprávních úmluv OSN. Jejich činnost spočívá v monitoringu lidskoprávní situace ve státech, které k dané smlouvě přistoupily, a ve vydávání tzv. závěrečných doporučení pro vlády smluvních států (např. Výbor pro práva dítěte monitoruje dodržování Úmluvy o právech dítěte). Některé výbory mohou přijímat rovněž stížnosti jednotlivců na porušení lidských práv v konkrétním státě.

Výbor pro lidská práva: Keňa stále trestně stíhá homosexuály

Výbor pro lidská práva se na svém 131. zasedání zabýval lidskoprávní situací v Keni. Podle organizace Freedom House je v Keni aktivní občanská společnost i média. V zemi však bují rozsáhlá korupce a brutalita bezpečnostních složek, zejména vůči obráncům lidských práv a novinářům. 

V závěrečných doporučeních pro keňskou vládu výbor ocenil uzákonění některých protikorupčních zákonů a pokroky ve jmenování žen na pozice ve státní službě a justici. Problémem však podle výboru zůstává nevyrovnání se s hrubým porušováním lidských práv v minulosti (v Keni vládla v letech 1963-1991 jedna strana a ostatní byly zakázány, přičemž i poté docházelo v zemi k etnickému násilí a masakrům). Vláda dosud neimplementovala doporučení Komise pro pravdu, spravedlnost a usmíření a oběti tak stále neobdržely slíbené reparace.

Výbor keňské vládě vytkl i to, že parlament dosud nepřijal žádný protidiskriminační zákon. V zemi je trestně stíhána homosexualita, přičemž Nejvyšší soud Keni ve svém rozhodnutí z roku 2019 označil takovou právní úpravu za v souladu s ústavou. Výbor ve zprávě rovněž uvádí, že je znepokojen zprávami o násilí vůči ženám, které chtějí kandidovat do volených funkcí. Toto násilí a nejrůznější obtěžování ve svém důsledku odrazuje i další ženy, které by potenciálně kandidaturu zvažovaly.

V Keni je velmi rozšířené i domácí násilí a znásilnění manželky není státem trestně postihováno. Podle výboru jsou v zemi dosud rozšířené škodlivé tradiční praktiky, jako je ženská obřízka a dětská manželství. V neposlední řadě výbor vládě vytkl velké množství případů sexuálního násilí (včetně hromadného znásilnění) vůči ženám, které se odehrálo v době kolem voleb v roce 2017. Obětem tohoto násilí se nejenže nedostalo pomoci, ale vláda jim nepřiznala ani žádné odškodnění.

Zatýkání členů Svědků Jehovových v Ázerbájdžánu

Výbor pro lidská práva se zabýval i individuálními stížnostmi na porušování lidských práv ze strany jednotlivých smluvních států. Jednu ze stížností podali na Ázerbájdžán členové Svědků Jehovových, což je křesťanská náboženská skupina působící v mnoha státech (křesťanství je v Ázerbájdžánu minoritním náboženstvím). Stěžovatelé namítali především porušení práva na svobodu náboženství.

V roce 2013 se skupina členů Svědků Jehovových sešla v domě jednoho z nich ve městě Zaqatala za účelem mše. Těsně před započetím společné mše do domu vtrhli policisté a začali dům prohledávat. Při prohlídce mj. zabavili náboženskou literaturu, peníze a soukromé dokumenty stěžovatelů. 

Následně policisté stěžovatele převezli na policejní stanici, kde je několik hodin vyslýchali, vyhrožovali jim a označovali je za teroristy, zrádce a mentálně nemocné. Nakonec policie stěžovatele obvinila z přestupku spočívajícího v porušení pravidel pro organizování a vedení náboženských setkání a ceremonií a pro držení nezákonné náboženské literatury. Stěžovatelé dostali za spáchání těchto přestupků pokuty.

Výbor v posuzovaném případě konstatoval porušení čl. 9 (právo na svobodu) a čl. 18 (právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Ázerbájdžánská vláda podle výboru neprokázala, že by omezení práva stěžovatelů na projevování jejich náboženství bylo nutné pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví, morálky nebo práv a svobod ostatních (jak umožňuje čl. 18 odst. 3 Paktu).

Stěžovatelé se pouze pokojně doma společně modlili, přičemž žádný ze stěžovatelů nebyl k účasti na mši jakkoliv nucen (nemohlo tedy jít o porušování práv nebo svobod ostatních lidí). Podle výboru je tak zřejmé, že nemohla být ohrožena veřejná bezpečnost, pořádek, zdraví ani morálka. Vláda také nevysvětlila, proč považovala zabavené náboženské materiály za závadné. Pravidlo, podle kterého musí být všechny náboženské materiály nejdříve schváleny ze strany státní komise, považoval výbor za nepřiměřený, porušující právo na svobodu náboženství a myšlení.

Stejně tak byl podle výboru nepřiměřený zásah policie, která vtrhla do obydlí jednoho ze stěžovatelů, všechny osoby účastnící se mše zadržela a převezla na výslech na policejní stanici. Takovýto zásah považoval výbor za svévolný a nepředvídatelný, postrádající záruky spravedlivého procesu.

Výbor pro odstranění diskriminace žen řešil práva žen v Libyi

Výbor se zabýval stížností ženy, která v Libyi pracovala jako překladatelka a ředitelka nevládní organizace. Po svržení dlouholetého libyjského diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011 vypukla v zemi občanská válka. V únoru 2012 se stěžovatelka zúčastnila demonstrace za ženská práva v Tripolisu. Její jméno bylo následně zveřejněno na sociální síti Facebook a stěžovatelce začaly chodit výhružné zprávy obviňující ji z toho, že se snaží zničit islámský způsob života, a že by měla být popravena.

V srpnu 2012 byla stěžovatelka zadržena členy vojenské milice, kteří jí nadávali za to, že cestuje bez mužského doprovodu, fyzicky ji bili a označovali ji za zrádkyni, protože na sociálních sítích byly v minulosti publikovány její fotografie, na kterých cestovala s izraelským novinářem.

Výbor ve svém rozhodnutí konstatoval, že Libye porušila práva stěžovatelky zaručená čl. 2 a 7 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Podle výkladu čl. 1 Úmluvy se totiž za diskriminaci považuje veškeré genderové násilí vůči ženám. Stát přitom neodpovídá jen za genderové násilí ze strany úředních osob (např. policisté, úředníci, vojáci), ale v některých případech i za diskriminaci ze strany jednotlivců bez oficiálního postavení (např. právě členové milice), a to pokud stát není schopen nebo ochoten této diskriminaci zabránit, popř. ji vyšetřit, potrestat viníky a poskytnout oběti kompenzaci.

Výbor rovněž zdůraznil, že daná milice byla fakticky navázána na libyjské ministerstvo vnitra. Verbální i fyzické násilí, kterého se příslušníci milice vůči stěžovatelce dopustili, tak naplnilo definici mučení. Vzhledem k závažnému porušení práv stěžovatelky vyzval výbor libyjskou vládu k okamžitému nezávislému prošetření celého incidentu a poskytnutí dostatečného odškodnění.

Výbor pro odstranění rasové diskriminace: policejní násilí v Belgii

Výbor pro odstranění rasové diskriminace, který monitoruje dodržování Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, se na svém 103. zasedání zabýval situací v Belgii. Výbor především vyjádřil politování nad tím, že národní legislativa zakazuje sběr statistických informací o etnickém původu a rase belgických obyvatel. V praxi totiž tento zákaz znemožňuje sběr dat důležitých pro identifikování problematických míst a efektivní boj s rasovou diskriminací.

Výbor také vyjádřil znepokojení nad zprávami o rasově motivovaném policejním násilí. Tyto incidenty by měly být podle výboru řešeny systematicky. Místo toho jsou ze strany belgické vlády považovány za ojedinělé problémy. Výbor rovněž v závěrečné zprávě upozornil na případy, kdy příslušníci etnických menšin či lidé žádající o azyl zemřeli ve vazbě, patrně po zásahu policistů.

Výbor se ve zprávě rovněž zabýval problematikou obchodování s lidmi. Počet případů obchodování s lidmi v Belgii vzrostl, avšak zároveň se zvýšil i počet případů, kdy belgičtí státní zástupci trestní stíhání potenciálních pachatelů zastavili. Výbor proto doporučil belgické vládě zvýšit finanční a lidské zdroje na detekci případů obchodování s lidmi a pomoc obětem.

V neposlední řadě doporučil výbor Belgii revizi školních osnov, aby dostatečně reflektovaly koloniální historii země. V Bruselu je totiž dodnes vystavena socha krále Leopolda II. Belgického, který se do historie zapsal brutalitou, s jakou spravoval „Svobodný stát Kongo“ (dnešní Demokratická republika Kongo s hlavním městem Kinshasa). Je odhadováno, že za belgické koloniální nadvlády zemřelo v otřesných podmínkách přes 10 milionů Konžanů (polovina tehdejší populace), kteří byli nuceni těžit gumu a slonovinu pro belgického krále. 

Výbor pro práva dítěte připravuje nový komentář

A na závěr jedna aktualita z dění u Výboru pro práva dítěte. Výbor se rozhodl připravit nový komentář k Úmluvě o právech dítěte. Komentář se bude zabývat právy dětí s důrazem na životní prostředí a klimatickou změnu. Výbor to odůvodnil tím, že má ztráta biodiverzity, zhoršující se kvalita vzduchu a zvyšující se aktivita hurikánů a požárů velký dopad na životy dětí po celém světě. Komentář tak bude zaměřen na právo dětí žít v bezpečném, zdravém a udržitelném životním prostředí.

 

Poznámky

[1] Výbor pro odstranění rasové diskriminace (Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace); Výbor pro ekonomická, sociální a kulturní práva (Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech); Výbor pro lidská práva (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech); Výbor pro odstranění diskriminace žen (Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen); Výbor proti mučení (Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání); Výbor pro práva dítěte (Úmluva o právech dítěte); Výbor pro migrující pracovníky (Mezinárodní úmluva na ochranu práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin); Podvýbor pro prevenci mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání (Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání); Výbor pro práva osob s postižením (Úmluva pro práva osob s postižením); Výbor proti nuceným zmizení (Mezinárodní úmluva na ochranu všech osob proti nucenému zmizení).

Zdroje

Committee on the Elimination of Discrimination against Women. Views adopted by the Committee under article 7 (3) of the Optional Protocol, concerning communication No. 130/2018, 12 April 2021 (https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/SessionDetails1.aspx?SessionID=2417&Lang=en).

Committee on the Elimination of Racial Discrimination. Concluding observations on the combined twentieth to twenty-second periodic reports of Belgium, CERD/C/BEL/CO/20-22, 21 May 2021 (https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=CERD%2fC%2fBEL%2fCO%2f20-22&Lang=en).

Freedom House (2021). Kenya (https://freedomhouse.org/country/kenya/freedom-world/2021).

Freedom House (2021). Libya (https://freedomhouse.org/country/libya/freedom-world/2021).

Human Rights Committee. Concluding observations on the fourth periodic report of Kenya, CCPR/C/KEN/CO/4, 11 May 2021 (https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/SessionDetails1.aspx?SessionID=2463&Lang=en).

Human Rights Committee. Views adopted by the Committee under article 5 (4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2805/2016, 19 July 2021 (https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=CCPR%2fC%2f131%2fD%2f2805%2f2016&Lang=en).

OHCHR (2021). Human Rights Treaty Bodies – Individual Communications (https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/TBPetitions/Pages/IndividualCommunications.aspx).

OHCHR (2021). Monitoring the core international human rights treaties (https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/Pages/Overview.aspx).

OHCHR (2021). The UN Committee on the Rights of the Child commits to a new General Comment on Children´s Rights and the Environment with a Special Focus on Climate Change (https://www.ohchr.org/EN/NewsEvents/Pages/DisplayNews.aspx?NewsID=27139&LangID=E).

The Economist (2021). Blood on the tracks. July31st Edition, volume 440, number 9256, p. 63 (https://www.economist.com/books-and-arts/2021/07/31/a-grim-account-of-the-construction-of-the-congo-ocean-railway).

 Fotografie 

[1] Palác národů, OSN, Ženeva. Palais des Nations unies, à Genève, autor: Groov3, 25. června 2017, zdroj: Wikimedia Commons, CC0 1.0, editace: ořez.