V únoru a březnu proběhlo v Ženevě zasedání Rady OSN pro lidská práva, která se zabývala lidskoprávní situací v Sýrii, Severní Koreji, ale i na palestinských územích. Jednání probíhala na podkladě odborných zpráv vypracovaných zvláštními zpravodaji a Vysokou komisařkou OSN pro lidská práva. Po několika letech Rada opět konsenzuálně přijala rezoluci kritizující stav lidských práv v Myanmaru. Rezoluci podpořila i Česká republika.
Rada OSN pro lidská práva („Rada“) se skládá ze 47 členů, které pravidelně volí Valné shromáždění OSN na období tří let. Česká republika je členem Rady od roku 2019 a v roce 2021 jí členství končí.
Rada přijala na svém 46. zasedání celkem 30 rezolucí. Některé se týkaly lidskoprávní situace v konkrétní zemi, další se vztahovaly ke specifickým lidskoprávním oblastem, např. ke svobodě náboženského vyznání či k oblasti kulturních práv. Na analyzovaném zasedání nejvíce rezonovala lidskoprávní situace v Myanmaru a Bělorusku.
Myanmar: vraždění civilistů armádou
Zvláštní zpravodaj pro Myanmar, Thomas H. Andrews, předložil Radě svou zprávu o stavu lidských práv v Myanmaru. Zpravodaj se zaměřil především na období po vojenském převratu, ke kterému došlo v únoru 2021, kdy armáda svrhla civilní vládu vedenou státní kancléřkou Su Ťij.
Zpráva popisuje systematickou represi občanů ze strany vojenské junty. Na pokojné protesty proti vojenskému převratu odpověděla armáda střílením do davů, masovým zatýkáním, zastrašováním a blokováním internetu. Zvláštní zpravodaj označil zabíjení myanmarských občanů za systematické, odehrávající se po celé zemi. Vzhledem k této systematičnosti muselo být podle něj vraždění odsouhlaseno nejvyšším vedením armády.
Kromě zabíjení se příslušníci bezpečnostních složek dopouštějí nepřiměřeného používání síly proti neozbrojeným jednotlivcům, a to zejména při rozhánění protestů. Podle zvláštního zpravodaje junta svévolně zatkla přes 1200 lidí. Politickými vězni se tak stali členové svržené Národní ligy pro demokracii, další členové parlamentu, političtí aktivisté, novináři, právníci, medici, studenti i celebrity. Vojenská junta rovněž vydala dekrety zavádějící drakonické tresty za kritiku armády či šíření „nepravdivých“ zpráv.
V zemi dochází k výpadkům internetového připojení, aby se občané nemohli domlouvat na protestech. Vojenská junta rovněž zavedla restrikce na používání sociálních sítí a některé stránky, jako např. Wikipedie, jsou v zemi nedostupné.
Rada nakonec přijala rezoluci odsuzující vojenský převrat a související porušování lidských práv v Myanmaru konsensem, aniž by došlo k vyvolání hlasování.[1] Přijetí rezoluce konsenzem je nejsilnějším signálem, že jde o věc, na které je široká mezinárodní shoda. Aby k tomu došlo, musela Evropská unie intenzivně vyjednávat s Čínou.
V rezoluci Rada mj. požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění státní kancléřky Su Ťij a vyzývá OSN k finanční podpoře Nezávislého vyšetřovacího mechanismu pro Myanmar, jehož závěry by v budoucnu mohly sloužit jako podklady ke stíhání zločinů spáchaných příslušníky armády před národními, ale i před mezinárodními soudy.
Bělorusko: svévolné zatýkání a mučení demonstrantů ve věznicích
Kromě situace v Myanmaru se na Radě intenzivně řešil stav lidských práv v Bělorusku. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bachelet popsala ve své zprávě porušování lidských práv v Bělorusku v období od zahájení prezidentské volební kampaně v květnu 2020, během samotných voleb, a i po volbách.
Opozičním kandidátům na prezidenta režim Alexandra Lukašenka neumožnil kandidovat. Dva dny před registrací kandidátní listiny byl zatčen známý bloger Sergej Tichanovsky (nakonec místo něj kandidovala na prezidentku jeho manželka Světlana Tichanovská). Opoziční kandidáti neměli přístup do státních médií, a pokud v nich byli zmíněni, nešlo o vyvážené zpravodajství, ale pouze o negativní publicitu. Policie pravidelně rozháněla poklidná shromáždění na podporu opozičních kandidátů. Během voleb nebyli do volebních místností vpuštěni nezávislí pozorovatelé. V předvolebním období bylo zatčeno více než 1000 osob.
Po vyhlášení volebních výsledků (Lukašenko údajně získal 80 % hlasů) vypukly v Bělorusku masové protesty. Zpráva Vysoké komisařky popisuje systematické porušování práva na pokojné shromažďování a svobodu projevu ze strany bezpečnostních složek. Policisté neozbrojené demonstranty bili a kopali, novinářům zabavovali kamery a natočený materiál. Jen během tří dnů v srpnu zatkla policie na 6700 osob. Ve vazbě pak docházelo k mučení zadržených a jinému nelidskému zacházení. Zpráva zmiňuje několik konkrétních příkladů, kdy lidé na následky tohoto zacházení zemřeli.
Běloruské zákony o shromažďování a svobodě projevu podle Vysoké komisařky nevyhovují mezinárodním standardům. Např. podle čl. 38 zákona o médiích je trestným činem kritika prezidenta a veřejných činitelů. Novináři byli pravidelně před demonstracemi „preventivně“ zatýkáni, aby nemohli poskytovat informace o protestech proti prezidentu Lukašenkovi.
Proti zatčeným demonstrantům pak prokuratura vznesla obvinění za „organizaci a aktivní účast na akci hrubě narušující veřejný pořádek“, či za „organizaci nebo účast na hromadných nepokojích“. Za tyto trestné činy hrozí trest odnětí svobody ve výši až tři, resp. osm let. Obviněni byli lidé i za „urážku úředních osob“ a „urážku vlajky a národních symbolů“. Ministerstvo vnitra pak vydalo v prosinci prohlášení upozorňující občany, že i pouhé vyvěšení červenobílé vlajky (de facto symbol opozice) znamená „neautorizovaný hromadný protest“, za který hrozí pokuty a vězení.
Ve vazbě a ve vězení docházelo podle Vysoké komisařky k mučení. Lidé byli biti, nuceni klečet či naopak neustále stát, bez možnosti změnit polohu těla. Kromě toho se příslušníci policie a vězeňské služby uchylovali k psychologickému násilí a ponižování. Lidé se museli svléknout, kleknout si na podlahu cely a zpívat národní hymnu. Zpráva popisuje případy, kdy zatčení museli poslouchat či se přímo dívat, jak jsou jejich přátelé či příbuzní ve vedlejší místnosti mučeni.
Docházelo rovněž k sexuálnímu napadání mužů i žen ze strany policejních příslušníků. Ženy se musely svlékat v přítomnosti mužů a byly ze strany policistů pozorovány na toaletě i ve sprše.
Zatčeným se nedostalo spravedlivého procesu. Soudní jednání byla často neveřejná a právníci obviněných se jednání nemohli zúčastnit. Při jednání soudci nijak nebrali v potaz očividné známky mučení na tělech obviněných.
Státy Evropské unie a některé další státy (např. Kanada) na zasedání Rady navrhly přijetí rezoluce odsuzující závažné porušování lidských práv v Bělorusku a zavádějící robustní odpovědnostní mechanismus, v rámci kterého by Vysoká komisařka nadále monitorovala porušování lidských práv v Bělorusku a sbírala tak důkazy o konkrétních vinících pro případné budoucí vyvození odpovědnosti. Rezoluci sponzorovala i Česká republika.
Rada nakonec rezoluci přijala v poměru dvacet hlasů pro a sedm proti (Čína, Kuba, Eritrea, Filipíny, Ruská federace a Venezuela). Dvacet států se hlasování zdrželo. Rusko a Bělorusko se snažily vyznění rezoluce oslabit nejrůznějšími „změkčujícími“ dodatky. Všechny však byly Radou odmítnuty.
Nikaragua: zastrašování vládních oponentů
Rada se rovněž zabývala stavem lidských práv v Nikaragui. Zpráva Vysoké komisařky popisovala období po velkých protestech z roku 2018. V reakci na tyto protesty došlo ze strany bezpečnostních složek k zabití více než 300 lidí, přes 2000 osob bylo příslušníky policie zraněno a více než 1600 bylo svévolně zadrženo. Přes 100 000 Nikaragujců se proto rozhodlo uprchnout ze země.
V analyzovaném období pokračovalo v zemi podle Vysoké komisařky k porušování lidských práv ze strany státních činitelů a došlo ke zmenšení prostoru pro občanskou společnost.
Zastrašováni a stíháni byli zejména studenti a obránci lidských práv, ale i rolníci a členové organizací na podporu práv obětí. V roce 2019 byl přijat zákon, který poskytl všem příslušníkům bezpečnostních složek kompletní amnestii za zákroky provedené vůči demonstrantům mezi dubnem a červnem 2018. Případy zabití demonstrantů při protestech v roce 2018 tak nejsou ze strany prokuratury vyšetřovány.
Zpráva popisuje případy svévolných zatčení – policie se zaměřovala především na lidi, které vnímá jako vládní oponenty. Často docházelo k případům, kdy byly tyto osoby opakovaně zatýkány policií a po několika dnech bez vznesení obvinění propuštěny na svobodu. Ve vazbě jim policisté vyhrožovali útoky na jejich rodinné příslušníky a podrobovali je dalšímu psychologickému mučení. Podle zprávy je v zemi ve vězení přes sto politických vězňů. Justice v zemi není nezávislá.
Česká republika byla jednou ze zemí, která sponzorovala rezoluci Rady vyjadřující vážné znepokojení nad porušováním lidských práv v Nikaragui a požadující nezávislé vyšetřování násilí proti demonstrantům z dubna 2018. Rezoluce byla přijata v poměru dvacet hlasů pro a osm proti (Bolívie, Čína, Kuba, Eritrea, Filipíny, Ruská federace, Somálsko, Venezuela). Osmnáct států se hlasování zdrželo.
Poznámky
[1] Ke konsenzuálnímu přijetí rezoluce týkající se lidskoprávní situace v Myanmaru došlo naposledy v roce 2017.
Zdroje
OHCHR (2021). 46th session of the Human Rights Council: Resolutions, decisions and President’s statements (https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/RegularSessions/Session46/Pages/ResDecStat.aspx).
OHCHR (2021). Current Membership of the Human Rights Council for the 15th cycle, 1 January – 31 December 2021 (https://www.ohchr.org/EN/HRBodies/HRC/Pages/CurrentMembers.aspx).
OHCHR (2021). Michelle Bachelet Jeria (https://www.ohchr.org/EN/AboutUs/Pages/HighCommissioner.aspx).
Report of the Special Rapporteur on the situation of human rights in Myanmar, Thomas H. Andrews, A/HRC/46/56, 4 March 2021.
Report of the United Nations High Commissioner for Human Rights. Report of human rights in Nicaragua, A/HRC/46/21, 11 February 2021.
Report of the United Nations High Commissioner for Human Rights. Situation of human rights in Belarus in the context of the 2020 presidential election, A/HRC/46/4, 15 February 2021.
Fotografie
[1] Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bachelet. Portrait Michelle Bachelet, autor: Gobierno de Chile, 11. března 2014, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 3.0 CL.
