Zvláštní tribunál pro Libanon získal finanční prostředky, které mu umožní pokračovat v činnosti a rozhodnout o odvoláních v historicky prvním soudním případu terorismu u mezinárodního tribunálu. Kvůli finančním problémům hrozilo, že Tribunál předčasně ukončí svoji činnost.

Zvláštní tribunál pro Libanon (dále jen „Tribunál“) byl ustanoven v roce 2007 z rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN ve spolupráci s libanonskou vládou. Tribunál má hybridní formu kombinující prvky vnitrostátního a mezinárodního soudu, např. čtyři z jedenácti soudců jsou občané Libanonu, Tribunál aplikuje po hmotněprávní stránce trestní právo Libanonu, ale procesní právo je mezinárodní (viz rozhovor s předsedkyní Ivanou Hrdličkovou v Bulletinu červenec-srpen 2018, s. 3).

Vytvoření Tribunálu bylo reakcí na bombový útok v Bejrútu z února 2005, při kterém zahynul bývalý premiér Rafik Harírí a 21 dalších lidí. Libanonským úřadům se nedařilo vyšetřit ani atentát ani další bombové útoky a Mezinárodní nezávislá vyšetřovací komise OSN ve své zprávě došla k závěru, že útok byl proveden dobře organizovanou skupinou se značnými zdroji a schopnostmi.

Následné vyšetřování bombového útoku ze strany úřadu žalobce Zvláštního tribunálu pro Libanon bylo v nábožensky rozděleném Libanonu se slabou centrální vládou velice obtížné. Jeden z vyšetřovatelů byl zabit a další vážně zraněn při bombových útocích. Podezřelí nebyli dopadeni, tudíž se soudní proces musel konat v jejich nepřítomnosti a dokazování bylo založeno na telekomunikačních datech, protože jiné dostatečně silné důkazy se nepovedlo získat.

Neuspokojivý rozsudek?

Soudní proces se čtyřmi obžalovanými trval šest let a na jeho konci Tribunál shledal vinným jednoho ze čtyř obžalovaných, Salima Ayyashe, nižšího operativce organizace Hizballáh. 

Odsouzen byl za spáchání trestného činu provedení teroristického útoku ve spolupachatelství, provedení teroristického útoku, úmyslné vraždy Harírího a 21 dalších osob použitím explozívních materiálů a pokusu o zabití dalších 226 osob, které byly zraněny (viz Bulletin říjen 2020, s. 7). Tribunál jej odsoudil k celkem pěti doživotním trestům odnětí svobody za každý bod obžaloby.

Rozsudek byl přijat rozporuplně s převahou negativních komentářů. Kritika směřovala primárně ke skutečnosti, že Tribunál odmítl uznat odpovědnost Sýrie a organizace Hizballáh za podíl na zločinu navzdory napojení Hizballáhu na teroristickou buňku, která útok spáchala. 

Další nespokojené komentáře směřovaly na délku řízení a s tím související finanční náklady na dosavadní činnost Tribunálu ve výši téměř jedné miliardy dolarů.

Finanční problémy

Tribunál v červnu ohlásil, že kvůli nedostatku financí bude nucen ukončit svoji činnost. Dle dohod měl Libanon platit 49 % rozpočtu Tribunálu a zbytek ostatní členové OSN, ale po výbuchu dusičnanu amonného v Bejrůtském přístavu se Libanonská ekonomika nachází ve stavu bankrotu.

Reálně tak hrozilo, že Tribunál nebude moci uskutečnit plánovanou odvolací fázi řízení proti Ayyashovi a ostatním třem osvobozeným, ani zahájit nové řízení, které se týkalo třech dalších bombových útoků.

Tribunál se uchýlil k radikálním škrtům, snížil stav zaměstnanců ze 450 na 132 a nakonec se mu povedlo i získat další zdroje, které budou dostačovat k zafinancování odvolací fáze. 

Tribunál plánoval zahájit nové řízení ve věci třech dalších bombových útoků, kterých se měl dopustit Salim Ayyash, a které souvisely s útokem na Haririho. Řízení se nacházelo v přípravné fázi, ale kvůli nedostatku financí nebude zahájeno.

V případě odsouzeného Ayyashe podal jeho obhájce odvolání, které Tribunál již zamítl s odůvodněním, že advokát se za nepřítomného odsouzeného odvolat nemůže. Tribunál tak v odvolací fázi bude projednávat pouze odvolání žalobce proti rozhodnutí o osvobození třech dalších původně obviněných.

Závěrem

Tribunál pravděpodobně nebude posledním hybridním soudem ustanoveným mezinárodním společenstvím a právě z jeho obtíží si lze vzít ponaučení do budoucna při zřizování podobných tribunálů.

V prvé řadě je nutno vzít v úvahu, že tyto hybridní soudy z povahy vyšetřovaných zločinů a šetřených osob či organizací a států jsou velice finančně náročné kvůli nutnosti vysoké úrovně bezpečnosti, mezinárodnímu personálu a nevyhnutelně dlouhému vyšetřování. 

Nutnost platit větší část těchto nákladů pak pro státy jako Libanon může představovat neúměrnou zátěž. Už před výbuchem v bejrůtském přístavu měl Libanon problémy se splácením 49 % nákladů, po výbuchu se tento závazek stal prakticky nesplnitelným.

Zbylých 51 % nákladů bylo zajištěno dobrovolnými dary ostatních států, jejichž motivace k financování klesala úměrně délce vyšetřování a samotného procesu. Do budoucna se tak ukazují limity hybridních tribunálů.

 

Zdroje

Zvláštní tribunál pro Libanon. 2021. The Cases, 28. září 2021, (https://www.stl-tsl.org/en/the-cases)

The Lebanon tribunals back from the dead for a moment, JusticeInfo.net, 24. září 2021, (https://www.justiceinfo.net/en/82475-lebanon-tribunals-back-from-the-dead-for-a-moment.html).

The inglorious end of the Lebanon tribunal, JusticeInfo.net, 4. června 2021, (https://www.justiceinfo.net/en/78159-inglorious-end-lebanon-tribunal.html).

The Special Tribunal for Lebanon, the mountain that gave birth to a mouse, JusticeInfo.net, 8. ledna 2021, (https://www.justiceinfo.net/en/46418-special-tribunal-for-lebanon-the-mountain-that-gave-birth-to-a-mouse.html).

Fotografie

[1] Budova Tribunálu v Haagu. Université de Nanterre, France - 11 April 2016, autor: Special Tribunal for Lebanon, 11. dubna 2016, Flickr, CC BY-NC-ND 2.0, editace: ořez.