Blog

Adam Blisa

Po pařížském útoku na redakci Charlie Hebdo se rozpoutala diskuse o hranicích svobody projevu; předmětem kontroverze se stalo i to, zda mají a mohou být kritizovány samotné karikatury.

Ti, kteří se vůči těmto karikaturám vymezili, byli často označeni za nepřítele svobody projevu. Ač někteří kritici zřejmě plně nedocenili kontext karikatur, velká část vášní pramenila především z toho, že diskutující považovali za předmět diskuse podstatu svobody projevu jako takové, přičemž ve skutečnosti diskutovali o jejích hranicích – což ovšem není totéž. 

Veronika Helferová

Evropská unie si v loňském roce nechala zpracovat celosvětovou studii týkající se apatridismu (mezinárodněprávního bezdomovectví). Hlavním přínosem této studiem měla být doporučení, jakým způsobem může EU pomoci tento negativní jev co nejvíce minimalizovat, zejména v rámci své vnější politiky zaměřené na ochranu lidských práv. V následujících řádcích se Vám ve stručnosti pokusíme zprostředkovat nejdůležitější informace, které studie obsahuje.

Každý už jistě mnohokrát slyšel, že Brno platí za hlavní město české justice. Občas se ovšem mohou dít divy a z vrcholného vnitrostátního soudu se alespoň na jeden den může stát dokonce mezinárodní tribunál. Tento rok se tak v pátek 20. února brněnský Nejvyšší správní soud na chvíli proměnil v Mezinárodní soudní dvůr. Jak je to možné?

Lucia Krajčovicová                              

Súdny dvor Európskej únie (ďalej SDEU) sa koncom roka 2014 zaoberal otázkou, či a za akých podmienok je možné obezitu označiť za formu zdravotného postihnutia, ktoré zasluhuje ochranu pred diskrimináciou na pracovnom trhu.

Dotknutou osobou v prípade C-354/13 Kaltoft v. obec Billund  je profesionálny opatrovateľ detí Karsten Kaltoft z Dánska. Viac ako pätnásť rokov sa vo vlastnom dome staral o deti iných, keď ho jeho zamestnávateľ, ktorým bola mestská rada, v roku 2010 prepustil. Dôvodom k zvolenému kroku bol údajne klesajúci záujem o tento typ starostlivosti, nakoľko v posledných mesiacoch pán Kaltoft opatroval len tri, namiesto zvyčajného počtu štyroch detí. Zo skupiny kolegov ošetrovateľov bol však jediný, koho prepustili. V rozpore s oficiálnym dôvodom, teda poklesom práce, sa sťažovateľ domnieva, že na príčine bola jeho obezita a od obce požaduje náhradu škody.

Veronika Mokrá

Dne 1. ledna 2007 došlo k rozšíření Evropské unie o dva nové členy – Bulharsko a Rumunsko. Jejich vstup však nebyl nikterak jednoduchý, byl podmíněn mnoha doprovodnými opatřeními. Obě země se totiž potýkaly s množstvím ekonomických i sociálních problémů.[1]

Bulharsku Evropská unie vytýkala zejména nedostatečný boj proti obchodu s lidmi a drogami, nedostatečnou kontrolu hranic, zapojení politických elit do ilegálního obchodu a jadernou elektrárnu Kozloduj, jejíž stav nevyhovoval evropským bezpečnostním standardům. Mimo tyto problémy se Bulharsku vyčítala též špatná hospodářská i finanční situace, která přispívala k vysoké míře nezaměstnanosti. Ve srovnání s ostatními ekonomikami střední a východní Evropy patřilo Bulharsko spolu s Rumunskem k nejméně rozvinutým zemím.

Hubert Smekal

Na stránkách Bulletin-advokacie.cz vyšel článek Kláry Samkové "Právo se zahalovat", který kritizuje i můj text do prázdninového Bulletinu, jenž informoval o případu S.A.S. proti Francii. Původně jsem měl mírné nutkání reagovat, ale autorka bohužel pojala text stylem, jímž se dlouhodobě vyznačuje - tedy břitkým (což je v pořádku), ale zároveň dosti prostorově náročným. Kdybych měl konfrontovat vše, co se mi nepozdává, tak se má reakce objeví někdy na Tři krále. Repliku jsem tudíž vzdal, byť zejména při čtení pasáží o svobodě a pro mě těžko pochopitelné paraboly "kdy při poskytnutí „svobody zahalovat se“ není státem garantována svoboda „nezahalovat se“" klávesnice svrběla. Nakonec bezprostřední povinnosti převážily nad mým dalším plácnutím do e-prostoru. Naštěstí jeden můj blízký kamarád byl mnohem přičinlivější a sepsal reakci, kterou níže kopíruji. Text tedy není můj, byť je psán jako by mnou. Každopádně argumenty v něm uvedené by mohly debatu obohatit.