Blog

V pondělí 12. března zahájí Mezinárodní soudní dvůr v Haagu veřejné slyšení ve věci sporu Belgie a Senegalu ohledně povinnosti Senegalu stíhat nebo vydat ke stíhání bývalého prezidenta Čadu (1982 až 1990) Hisséne Habré. Veřejné projednání případu je plánováno celkem na šest dní a má být ukončeno 21. března, kdy bude vydána tisková zpráva shrnující stanoviska a argumenty obou stran.  

Předevčírem zvolilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy nového Komisaře pro lidská práva. Je jím Nils Muiznieks z Lotyšska. Jeho životopis je opravdu úctyhodný, kloubí se v něm kvality akademika (Ph.D. z Berkeley a stálá přednášková i publikační činnost) s praktickými zkušenostmi (mj. vedl nevládní Centrum pro lidská práva a etnická studia, fungoval jako zvláštní ministr Lotyšska pro sociální integraci a aktuálně předsedá Evropské komisi proti rasismu a intoleranci Rady Evropy). Z osobních zkušeností mohu potvrdit, že je mimořádně přátelský a ve svém vystupování dovede být vůči vládám kritický i je pochválit za učiněný pokrok. Mandát mu začíná 1. dubna, kdy nahradí švédského Thomase Hammarberga.

Právně závazná Listina základních práv EU na svém narozeninovém dortu sice ještě nesfoukla ani dvě svíčky, zato se má čile k světu. Odkazy na její ustanovení se lucemburské rozsudky v poslední době jen hemží. Aby ne. Soudní dvůr mohl po dlouhé době přestat provádět krkolomnou lidskoprávní gymnastiku vystavěnou na obecných zásadách a s ladností lucemburského šlechtice začít již bez dalšího elegantně odkazovat na příslušná ustanovení Listiny. Není proto divu, že tak Soudní dvůr činí často a rád. Listina samotná však není jednoduchým dokumentem a její právní závaznost přináší mnohá interpretační úskalí. Řada otázek tak zůstává nadále nezodpovězena. Jednou z nich je i otázka významu a dopadů tzv. britsko-polského Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU[1], k němuž v závěru ratifikačního procesu Lisabonské smlouvy projevila zájem přistoupit i Česká republika (a spíše někteří její jednotlivci). Jelikož Chorvatsko klepe na dveře a s ním i ratifikace nové přístupové smlouvy, která podle závěrů Evropské rady v Bruselu z října 2009 měla České republice umožnit stát se stranou uvedeného Protokolu, začínají se v bruselském i českém politickémrybníku hledat řešení, jak nyní původní představy naplnit a zároveň odstranit hrozící překážky. Navrhovaná řešení jsou přitom vskutku dechberoucí a, jak je tomu v českých luzích a hájích zvykem, bijí do očí svou očividnou promyšleností a originalitou. Přívlastků s koncovkami „-ostí“ a „-litou“ by bylo možné přidat hned několik, ale o tom možná někdy potom… Co však skutečně stojí za pozornost, je nedávno zveřejněné stanovisko generální advokátky Trstenjak ve věci C-411/10, N. S. v Secretary of State for the Home Department (tisková zpráva zde), v němž se poměrně obsáhle věnuje rovněž výkladu onoho opěvovaného Protokolu.