Články - bulletin

Počátkem března 2020 došlo k jednomyslnému rozhodnutí odvolacího senátu Mezinárodního trestního soudu, jenž povolil zahájit vyšetřování údajných zločinů v souvislosti se situací v Afghánistánu. Tento rozsudek změnil rozhodnutí přípravného senátu z dubna 2019. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo se o vyšetřování vyjádřil velmi nelibě.

Pozadí případu

Předběžné šetření (preliminary examination) situace v Afghánistánu začalo již v roce 2007, kdy se úřad žalobce (Office of the Prosecutor, OTP) Mezinárodního trestního soudu (MTS) zaměřil na údajné zločiny spáchané v souvislosti s ozbrojeným konfliktem mezi provládními a opozičními silami. V listopadu 2017 požádal OTP o povolení zahájit vyšetřování týkající se údajných zločinů proti lidskosti a válečných zločinů spáchaných v Afghánistánu od počátku května 2003. Vyšetřování má zahrnovat cílené útoky Talibanu na civilisty nebo nucená zmizení, sexuálně motivované zločiny, mučení či ponižující zacházení prováděná tehdejší afghánskou vládou. Zároveň podezření ze spáchání obdobných zločinů (kromě nucených zmizení) čelí občané Spojených států a členové americké ústřední zpravodajské služby (CIA). 

Rozporuplný případ Dominica Ongwena, dětského vojáka, později velitele brigády Armády božího odporu, je ve své poslední fázi. V polovině března roku 2020 byla přednesena závěrečná vyjádření před senátem Mezinárodního trestního soudu týmem žalobců, obhájců i právních zástupců obětí. Ongwen byl obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spácháných v severní části Ugandy.

Řízení před Mezinárodním trestním soudem

Již v roce 2004 byl Mezinárodní trestní soud (MTS) vyzván ugandskou vládou k prošetření tamní situace na základě podezření ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v souvislosti s konfliktem mezi Armádou božího odporu (Lord’s Resistance Army, dále jen LRA) a vnitrostátními orgány. 

Německý ústavní soud koncem února rozhodl o protiústavnosti ustanovení trestního zákoníku, které zakazovalo profesionální pomoc při asistovaných sebevraždách. Podle soudu je v rozporu s právem rozhodovat o vlastním životě.

Německý trestní zákoník doposud postihoval poskytování služeb profesionální asistované sebevraždy. Ustanovení se týkalo osob, které záměrně a profesionálně pomáhaly při asistovaných sebevraždách. Hrozil jim trest odnětí svobody až na tři roky nebo peněžitý trest. Ustanovení však ústavní stížností napadly asociace nabízející asistenci u sebevražd z Německa a Švýcarska, skupina pacientů se smrtelnými onemocněními a odborníci s právníky dlouhodobě působícími v dané oblasti.

Španělská pohraniční hlídka v Melille podle rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva nepostupovala v rozporu se zákazem hromadného vyhoštění cizinců, když zadržené migranty ani neidentifikovala, ani jim nepředala žádné rozhodnutí o vyhoštění, ale jen je vrátila přes hranice zpět marockým úřadům.

Město Melilla je jednou z enkláv španělského království na území severní Afriky, konkrétně na marockém pobřeží. Vstupem do města se tak lze dostat na svrchované španělské území. K tomu slouží několik možných cest, mezi nimi i hraniční přechod Beni Anzar, na němž lze podat žádost o vízum či žádost o mezinárodní ochranu. Zbytek města je obehnaný třemi pásy plotu, což však neodrazuje rozličné skupiny od hledání alternativních cest, kterými by bylo možné hranici překonat. 

44 % Evropanů si myslí, že nejdůležitějším úkolem v životě ženy je pečovat o domácnost a rodinu, zatímco 43 % Evropanů věří, že muži mají primárně vydělávat peníze. To v praxi znamená, že ženy v rámci Evropské unie tráví 22 hodin týdně péčí o rodinu a domácnost, zatímco muži pouze 9 hodin. Co v otázkách rovnosti žen a mužů podnikají Evropská unie a Rada Evropy?

Jubilejní rok pro postavení žen

V letošním roce uběhne 25 let od čtvrté Světové konference Organizace spojených národů o ženách, na které byla přijata Pekingská deklarace a akční platforma. Tato deklarace definovala dvanáct oblastí klíčových pro postavení žen a doporučila kroky k jejich zlepšení. Podepsaly ji vlády 189 zemí, které každých pět let posílají periodické zprávy o plnění svých závazků.

Oriol Junqueras byl řádně zvolen europoslancem, ale do Evropského parlamentu nenastoupil, protože sedí ve španělském vězení. Tribunál Evropské unie zamítl jeho žádost o dočasné propuštění. Junqueras o něj žádal, aby se mohl ujmout funkce europoslance, než bude vyneseno konečné rozhodnutí Soudního dvora v jeho případu. 

Junqueras byl minulý rok společně s katalánským expremiérem Carlesem Puigdemontem a Tonim Comínem zvolen do Evropského parlamentu. Puigdemont a Comín po pokusu o vyhlášení Katalánské republiky v říjnu 2017 uprchli do Belgie. Díky tomu se jim na rozdíl od Junquerase podařilo nastoupit do funkce europoslance, i když se zpožděním sedmi měsíců. Vzhledem k nepřítomnosti Puigdemonta byl Junqueras, Puigdemontův vicepremiér, považován za hlavního organizátora referenda o nezávislosti Katalánska z roku 2017, a proto mu byl v říjnu 2019 udělen nejvyšší trest z devíti odsouzených politiků, tedy 13 let za vzpouru a zpronevěru.

Zatímco se situace v Číně podle tamních médií stabilizovala, počet nakažených v jiných zemích rapidně stoupá. Nekontrolovatelnému šíření nákazy, která v posledních týdnech ochromila celý svět, se přitom možná mohlo zabránit či alespoň zpomalit její postup. Dle některých zdrojů měla šíření epidemie napomoci prvotní snaha čínských úřadů o zabránění šíření informací týkajících se výskytu nového viru.

Rostoucí počet států bojujících s šířením nového COVID-19 dokazuje, jak snadno se jakákoliv země může stát novým epicentrem nákazy. Pandemie koronaviru SARS-CoV-2, kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila 11. března, názorně demonstrovala, jak lehce a rychle se může z problému regionu stát problém globální. Současně také ukázala, že omezená svoboda slova a projevu může mít dopad na celosvětovou bezpečnost. Porušování lidských práv a svobod Čínskou lidovou republikou, která v loňském roce oslavila 70 let od svého založení, je přitom téměř po celou dobu její existence předmětem kritiky řady západních zemí. 

Rok po protržení přehrady v brazilském státě Minas Gerais bylo v Brazílii zahájeno trestní stíhání bývalého jednatele těžařské společnosti Vale. Brazílie nicméně ani po četných haváriích nepřijala opatření omezující velké společnosti v činnostech ohrožujících bezpečnost občanů a životní prostředí. Lidé zasažení haváriemi a evropské nevládní organizace se tak rozhodli hledat spravedlnost před evropskými soudy.

Na začátku ledna 2019 se v brazilském státě Minas Gerais protrhla důlní odpadní nádrž poblíž města Brumadinho, která byla součástí dolu na železnou rudu provozovanou brazilskou společností Vale. Přehrada propustila masy bahna, jež zaplavily důlní komplex a část obce Vila Ferteco, a způsobily tak smrt více než 250 osob a dalekosáhlé ekologické následky.   

Když měly v únoru proběhnout parlamentní a obecní volby, reakce kamerunských separatistů na sebe nenechala dlouho čekat. Unesli čtyřicet kandidátů, vypálili jednu z volebních kanceláří a zakázali anglofonním obyvatelům o volbách mluvit. Jaký je nový vývoj ozbrojeného konfliktu, na jehož počátku stála snaha o rovnoprávnost dvou jazyků?

V říjnu 2016 vešli anglofonní občané Kamerunu do ulic na protest proti ekonomické a sociální marginalizaci anglického jazyka. Přestože jsou v Kamerunu dva úřední jazyky – francouzština a angličtina, byla francouzština dlouhodobě více užívána a podporována ze strany vlády. Anglicky mluvící obyvatelstvo, tvořící jen zhruba dvacet procent obyvatelstva Kamerunu a žijící v západních regionech země, si rovněž stěžovalo na nízké a nespravedlivé zastoupení ve vládě. 

Poslanecká sněmovna v březnu tohoto roku přijala zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Po dlouhém očekávání se tak stát přihlásil k odpovědnosti za újmu na zdraví, která může v souvislosti s očkováním nastat a narovnává tak vztah mezi ochranou veřejného zdraví a základními právy jednotlivce. Jde však o vhodnou právní úpravu?

Stát přebírá odpovědnost

O nutnosti přijmout odškodňovací právní úpravu povinného očkování [1] se diskutovalo minimálně od roku 2012, kdy byl přijat občanský zákoník, který pozměnil koncepci právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů, nemocnic). Podle nové právní úpravy totiž poskytovatelé zdravotních služeb odpovídají pouze za zaviněné porušení právních povinností, což pro poškozeného znamená, že musí vždy prokázat, že újma nastala v příčinné souvislosti s provedeným očkováním. V tomto nastává „kámen úrazu“, neboť je z právního i medicínského hlediska v praxi velice obtížné (ne-li nemožné) s jistotou prokázat, že očkování tou či kterou vakcínou vedlo skutečně ke konkrétní újmě na zdraví.