Články - bulletin

Přestože soudci představují profesi s elitním postavením, jsou to stále pouze obyčejní lidé, kteří mohou někdy pochybit. Takové pochybení poté může představovat předmět pro kárné řízení. Jedním z těchto případů, kterým se v posledních měsících zabýval Nejvyšší správní soud ČR, je případ soudce Městského soudu v Praze Alexandra Sotoláře.

I justice, která drží pomyslnou ruku spravedlnosti nad občany, společnostmi a úřady, občas musí řešit pochybení ve vlastních řadách.[1] Nedávno se takto zabývala případem soudce Alexandra Sotoláře. Ten čelil kárné žalobě podané předsedou Městského soudu v Praze, ke kterému se následně připojila i ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

V červenci tohoto roku policisté zatkli majitele firmy Netlook, která patří k největším producentům pornografie v České republice. Obviněno je rovněž dalších osm osob. Jaké jsou podrobnosti případu a z čeho jsou aktéři obviněni? Jaká je situace v zahraničí?

Shrnutí případu

Již od roku 2013 byly na internetu zveřejňovány nabídky, jež byly prezentovány jako focení modelingových fotografií, kterého se mohly účastnit ženy starší osmnácti let.  Za focení byla ženám přislíbena odměna ve výši až pět tisíc korun. Fotomodeling byl však pouze zástěrkou, jelikož ve skutečnosti se jednalo o natáčení pornografických videí.

Krizová opatření přijatá kvůli koronaviru vedla k omezení našeho běžného života. V mnoha zemích byla dokonce zrušena i školní výuka a zcela mimořádně se celé rodiny ocitly na delší dobu doma. To s sebou přineslo nové výzvy a problémy, které rodiny musely řešit. Situace však ukázala, že jen málokdo při přijímání krizových opatření zvažoval jejich dopad na práva dětí.

V Bulletinu jsme se již v předchozích článcích věnovali krizovým opatřením, které státy přijaly v návaznosti  na pandemii COVID-19. Rozebrali jsme také jejich přiměřenost s ohledem na lidská práva a zda při jejich přijímání hrála roli proporcionalita (viz Bulletin květen 2020, s. 3). V debatě však obecně chybí ještě jeden úhel pohledu, který doposud nezískal takovou pozornost, jakou by si zasloužil. Jaký vliv měla přijatá koronavirová opatření na děti a na jejich práva?

Podobně jako jiné instituce se Rada pro lidská práva musela vyrovnat s koronavirovou situací. Pandemie protnula 43. zasedání a jedna část se musela přesunout o celé tři měsíce. Během nucené pauzy se k pandemii přičlenily i jiné problémy, mezi které patřily i rasové nepokoje v USA. Rada pro lidská práva se kromě plánovaných položek rozhodla zaměřit na obě naléhavá témata. 

Zasedání Rady OSN pro lidská práva probíhající od konce února do poloviny března 2020 s sebou přineslo nové výzvy a specifika. Jedním z nich byla i nutnost přesunout kvůli zhoršující se pandemii Covid-19 v Ženevě a ve světě finálních 8 dní o tři měsíce. Rada pro lidská práva obnovila zasedání opět v červnu a během osmi dní řešila aktuální témata zasahující do oblasti lidských práv, které se vyvinuly během tří měsíců pauzy způsobené pandemií.

Červen 2020 se nesl ve znamení nebývalého tahu USA proti Mezinárodnímu trestnímu soudu. Administrativa prezidenta Trumpa se rozhodla vydat vládní nařízení, kterým uvalila možnost zmrazení finančních prostředků  a omezení vstupu na pracovníky soudu, jejich rodiny, ale i širší podporovatele. Sankce mají dopad nejen na vyšetřování možných zločinů spáchaných vojenskou posádkou USA v Afghánistánu, ale na budoucnost soudu a mezinárodní trestní spravedlnost jako takovou.

V červenci si mezinárodní společenství připomělo 22. výročí podpisu Římského statutu, mezinárodní smlouvy, která zřídila Mezinárodní trestní soud (MTS). Jednalo se rovněž o skutečný mezník v mezinárodní spolupráci. Při vyjednávání statutu byly přítomny všechny velmoci, včetně USA, stejně jako menší státy s probíhajícími nebo čerstvě ukončenými konflikty z různých koutů světa. Společné hodnoty jednacích stran jsou patrné hned v preambuli, která poukazuje na hrůzy 20. století, stejně jako nutnost udržovat mír a bojovat proti beztrestnosti. O více než dvě dekády později je o to důležitější věnovat pozornost současnému jednání USA proti soudu, jenž Spojené státy tehdy pomáhaly zakládat.

Podle žalobce tzv. Kosovského tribunálu má Hashim Thaçi, společně s dalšími obviněnými, na svědomí téměř 100 vražd, včetně mučení a nucených zmizení. Dané zločiny měly být spáchány během kosovské války za nezávislost proti Srbsku na konci 90. let minulého století. V té době byl současný prezident jedním z hlavních představitelů Kosovské osvobozenecké armády.

Cesta ke vzniku Kosovského tribunálu

Poprvé byla Kosovská osvobozenecká armáda (Ushtria Çlirimtare e Kosovës, UÇK) z obchodování s lidskými orgány obviněna v roce 2008, kdy tato obvinění přednesla Carla del Ponte, bývalá žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. V roce 2011 byla vypracována zpráva Rady Evropy, která přímo jmenovala Hashima Thaçiho, v té době předsedu vlády, že na konci 90. let vedl zločineckou odnož UÇK, která se měla podílet na organizovaném zločinu v souvislosti se zločiny obchodování s lidskými orgány, zbraněmi a drogami. Tehdy se kosovská vláda vůči obviněním ostře vymezila a označila je za nepodložená a pomlouvačná. 

Ali Kushayb obviněný z více něž padesáti bodů zločinů spáchaných v súdánském Dárfúru je ve vazbě Mezinárodního trestního soudu. Velitel džandžavídských milic se dobrovolně vydal orgánům ve Středoafrické republice, kterými byl na začátku června 2020 vydán do rukou haagské spravedlnosti. Ali Kushayb má čelit obviněním ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

V roce 2003 zaútočily povstalecké jednotky nazvané Súdánská osvobozenecká armáda (Sudanese Liberation Army/Movement, SLA/SLM) a Hnutí pro spravedlnost a rovnost (Justice and Equality Movement, JEM)  na pozice centrální súdánské vlády v dárfúrském Al-Fašíru. Tímto byla rozdmýchána dosud neukončená válka za účasti vládou podporované milice Džandžavíd.

Téměř 90 % občanů EU si myslí, že lidská práva jsou důležitá pro spravedlivější společnost. Zároveň ale 68 % věří, že někteří lidé tato práva zneužívají, a třetina si dokonce myslí, že lidská práva prospívají jen těm, kdo si je ani nezaslouží, jako zločinci a teroristé. Panuje v Evropě nedůvěra ke konceptu lidských práv? Kdo se cítí vyloučený a co učinit, aby se tak cítilo co nejméně lidí? Odpovědi nastiňuje výzkum Agentury Evropské unie pro základní práva.

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii zakotvuje hlavní hodnoty unijního společenství. Mezi ně vedle dodržování lidských práv patří také demokracie, rovnost a právní stát. Nicméně pro běžné lidi mohou být tyto hodnoty velmi abstraktní a postrádat jakýkoliv hmatatelný obsah. Agentura Evropské unie pro základní práva (Fundamental Rights Agency, FRA) proto provedla celoevropský výzkum na téma „Co pro lidi znamenají lidská práva?“, jehož výsledky popisujeme níže. 

Evropský soud pro lidská práva se v květnu zabýval určením hranice pro homofobní výroky. Jaká vyjádření na adresu homosexuálních menšin jsou již natolik závadná, že je členský stát Rady Evropy nesmí tolerovat? A ve kterých případech má stát prostor pro uvážení?

Dva litevští mladíci, Pijus Beizaras a Mangirdas Levickas, tvořili od roku 2014 homosexuální pár. Když se radost ze svého vztahu rozhodli před pěti lety, v době, kdy jeden z nich ještě studoval střední školu, sdílet na sociální síti Facebook prostřednictvím fotografie svého polibku, vyvolali tím značný ohlas veřejnosti. Pod příspěvkem se sešlo více než 800 komentářů, z nichž většina měla podle mladíků charakter nenávistných vyjádření. Mezi výroky nechyběly ani výzvy k upálení zaživa, nabídka líbánek v krematoriu či přání rozličných způsobů násilné smrti. 

Německý Spolkový ústavní soud se v průběhu června zabýval několika případy, které souvisely s tresty za urážku. Podrobně uvedl jednotlivá kritéria, která musí soudy při poměřování práva na svobodu projevu a osobnostních práv zvažovat.

V rozsudcích vydaných dne 19. června Spolkový ústavní soud rozhodoval o čtyřech ústavních stížnostech, které byly podány proti rozhodnutím trestních soudů ohledně urážky (zveřejňování urážlivých označení soudců na blogu, urážka státního úředníka v podané žalobě nebo urážlivé vyjádření stěžovatele při vyměřování daně).