Články - bulletin

Devítiletý mandát současného českého soudce u Evropského soudu pro lidská práva JUDr. Aleše Pejchala v příštím roce končí. Proto bylo na konci prázdnin vyhlášeno Ministerstvem spravedlnosti výběrové řízení na tento post. 

Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je jeden z největších mezinárodních soudů, neboť je tvořen 47 soudci (po jednom soudci z každého členského státu Rady Evropy). ESLP vznikl v roce 1959 jako instituce Rady Evropy, jejímž jeho smyslem je kontrola dodržování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“). Jeho hlavní agendou je projednávání stížností jednotlivců i členských států na porušování práv plynoucích z této úmluvy. 

V období od ledna do července letošního roku proběhlo pět zasedání čtyř lidskoprávních výborů OSN, během nichž výbory posuzovaly periodické zprávy vybraných států o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv o lidských právech a zabývaly se též individuálními stížnostmi jednotlivců. K jakým závěrům vybrané výbory došly? A jak byla jejich činnost ovlivněna  pandemií COVID-19?

Lidskoprávní výbory OSN jsou expertní orgány zřízené na základě mezinárodních smluv OSN o lidských právech a slouží k monitorování jejich závazků. Každý výbor přijímá v pravidelných cyklech zprávy vybraných smluvních států, hodnotí je a na jejich základě vydává tzv. závěrečná doporučení adresovaná vládám smluvních států. Povinností států je s výbory spolupracovat a jejich doporučení realizovat. Mimo to výbory přijímají individuální stížnosti jednotlivců týkající se porušení lidských práv v konkrétních případech. V souhrnu výbory ve sledovaném období posuzovaly 24 periodických zpráv a přijaly celkem 62 stížností.

Prezident Duterte nadále pokračuje s protidrogovou válkou na Filipínách, která si dle odhadů OSN vyžádala již kolem dvaceti sedmi tisíc životů. Poté, co s účinností od března roku 2019 odstoupila Filipínská republika od Římského statutu, Mezinárodní trestní soud nadále pokračuje v tzv. předběžném šetření tamních vládních aktivit.  

„Pokud se dostanu do prezidentského paláce, udělám to, co jsem dělal jako starosta. Vy, obchodníci s drogami, příživníci a povaleči, raději byste měli odejít, protože vás zabiju“. Tento výrok prohlásil Rodrigo Roa Duterte v předvečer svého zvolení do prezidentského úřadu v květnu roku 2016 před více než třemi sty tisíci lidmi.

Úvahy o dopadu pandemie COVID-19 na mezinárodní trestní spravedlnost jsou sporadické. Pro mnohé to jistě v dnešní době není priorita. COVID-19 má však na MTS, podobně jako na jiná odvětví mezinárodního práva, viditelné dopady, které mohou z dlouhodobého časového horizontu poškodit snahy mezinárodního společenství skoncovat s beztrestností pro válečné zločince.

Propojení mezinárodního trestního práva s pandemií COVID-19, nebo jakoukoliv jinou globální zdravotní krizí, není přímočarý. Na první pohled by se dalo říci, že globální pandemie nemá na mezinárodní trestní právo žádný vliv, a souvislosti s pandemií proporce COVID-19 třeba hledat v jiných právních oblastech, mezi něž patří mezinárodní právo veřejné, popřípadě v lidských právech, nebo dokonce pouze ve vnitrostátních zákonech.

Soudní dvůr Evropské unie v červnu letošního roku upřesnil pravidla směrnice o volném pobytu. Ta stanoví, že rodinní příslušníci občanů EU, kteří jsou občany daného státu EU, nemají vízovou povinnost vůči ostatním unijním zemím.

V říjnu roku 2017 přiletěl se společností Ryanair z Londýna do Budapešti ukrajinský cestující. U sebe měl nebiometrický cestovní pas, již neplatnou pobytovou kartu rodinného příslušníka občana Evropské unie („Unie“) vydanou Spojeným královstvím a platnou kartu trvalého pobytu vydanou stejným státem. Vízum do Maďarska však neměl. Z toho důvodu mu policie zabránila ve vstupu do země a vyzvala Ryanair, aby cestujícího dopravil zpět do Londýna.

Belgie je spolu s Norskem, Islandem a Lucemburskem jedním z posledních členských států Rady Evropy, ve kterém čerstvě zvolené legislativní těleso rozhoduje o korektnosti a legitimitě svých vlastní voleb. Do vnitrostátní diskuze o správnosti takového systému nyní přispěl i Evropský soud pro lidská práva.

Za první republiky fungoval v Československu speciální volební soud, který posuzoval, zda volby do (nejen) legislativních orgánů proběhly v souladu s tehdejšími nároky vznášenými na volební proces. Existence speciálního tělesa měla zajistit, že legitimita voleb a tím i zvoleného orgánu bude v případě jakýchkoliv stížností či podezření ověřena nestrannými odborníky, jejichž rozhodnutí bude vyvolávat co nejméně pochybností u široké veřejnosti. 

V srpnu proběhly v Bělorusku prezidentské volby, jejichž oficiálním vítězem se stal již pošesté v řadě Alexandr Lukašenko. Legitimitu voleb nicméně podrývá předvolební zatýkání Lukašenkových oponentů i zřejmá manipulace s výsledky samotného hlasování. Volby tak vznítily mohutné protesty proti dlouhodobému potlačování základních práv v zemi a Alexandr Lukašenko bude do prezidentského úřadu nastupovat v nejslabší pozici od svého prvního zvolení.

Od vyhlášení samostatnosti Běloruska v roce 1994, kdy se stal Alexandr Lukašenko poprvé prezidentem, jej v úřadu zatím nikdo nevystřídal. Poprvé ve volbách zvítězil jako kandidát, který v zemi, která po rozpadu Sovětského svazu zažívala hlubokou krizi, prosazoval konec korupce v politických kruzích, zastavení rozsáhlé privatizace a zlepšení vztahů se strategicky významným Ruskem.

Od začátku letošního června probíhají v Mali demonstrace. Protesty organizuje skupina, jejíž název v překladu zní Hnutí 5. června - shromáždění vlasteneckých sil. Demonstranti upozorňují na špatnou správu věcí veřejných a falšování tamních voleb, kvůli čemuž žádají rezignaci současného prezidenta Ibrahima Boubacara Keïty.

Abychom pochopili, co vedlo k vyhrocení aktuální situace v severoafrické zemi s téměř osmnácti miliony obyvateli, je nutné vrátit se o několik let zpět, do roku 2012. Tehdy se tuaregští separatisté působící na severu země spojili s některými radikálními džihádistickými skupinami.  Postupně získali kontrolu nad většinou území na severu Mali, včetně například města Timbuktu, a vyhlásili nezávislost. Území pojmenovali Azavad.

Začátkem července zemřelo kvůli sesuvu půdy v severním Myanmaru více než 160 horníků. Ačkoliv byl v loňském roce přijat nový zákon o těžbě drahých kamenů, který by měl zvýšit bezpečí horníků, dle kritiků nemá vláda dostatečnou autoritu k zastavení nezákonných praktik. 

Neštěstí se stalo v jadeitovém dole ve městě Hpakant ve státě Kačjin zhruba 600 mil vzdáleném od Myanmarského největšího města Yankoun. Kačjin je světovým centrem těžby nefritu. Dle odhadů je myanmarský jadeitový průmysl každoročně oceněn na 31 miliard dolarů. Kačjinský stát je zároveň zmítán konfliktem mezi státními vojenskými složkami a povstaleckými hnutími, z nichž hlavním je Kačjinská nezávislá armáda. Jadeitový průmysl je zásadním zdrojem financí jak pro povstalecká hnutí, tak pro myanmarský státní rozpočet. S absencí vládní kontroly souvisí také vysoký počet ilegálních horníků. Právě ti se kvůli nedostatečné kontrole těžebního průmyslu myanmarskou vládou nejčastěji stanou oběťmi důlních havárií způsobených nepříznivým počasím.

Probíhající pandemie koronaviru se dotkla všech, vězeňskou populaci nevyjímaje. Na květnovém zasedání Výboru proti mučení se proto diskutovala otázka, jak věznice na situaci  zareagovaly a jaká opatření přijaly. Výbor přijal usnesení, v němž zformuloval tři základní doporučení, s nimiž se obrací na generálního ředitele Vězeňské služby ČR. Jaká je situace v českých věznicích a co výbor žádá od jejich generálního ředitele?

Výbor proti mučení Rady vlády ČR pro lidská práva (dále jen “výbor”) je  stálým orgánem Rady vlády pro lidská práva. Dává Radě podněty ke zvýšení úrovně stavu a dodržování lidských práv v České republice, podílí se na vypracovávání zpráv pro kontrolní mechanismy mezinárodních smluv nebo zpracovává pro Radu návrhy dílčích a systémových opatření pro zlepšení dodržování stavu lidských práv a plní další úkoly uložené Radou. Schází se několikrát do roka a je složen ze zástupců státních orgánů, občanské a odborné veřejnosti a akademické obce.